Veritasérum

Veritasérum, pocházející z latinského veritas - pravda a serum - tekutina, se poměrně snadno může změnit na nebezpečnou hračku zákeřného, zlého nebo lehkomyslného člověka, pokud se mu dostane do rukou. Je to totiž dost spolehlivý způsob, jak donutit druhé mluvit pravdu a bez použití jakéhokoli násilí. Takže když ho někde seberou děti a rozhodnou si s ním zahrát na pravdu, není to nejmenší problém. Bohužel, může to mít vážné následky - řeknou totiž úplně všechno.

zdroj

Není ani třeba používat ho moc, stačí pouhé tři kapky a člověk odpoví pravdivě na jakoukoli otázku. Jeho nebezpečí navíc tkví ještě v jedné věci - vypadá jako čirá voda, není nijak cítit, a pokud se přimíchá do nějakého nápoje, není v něm chuťově ani vizuálně poznat.

Jiné názvy, pod kterými je veritasérum známo jsou lektvar pravdy a sérum pravdy.

Uvařit ho zřejmě není jednoduché. Dle Severuse Snapea zraje po dobu jednoho lunárního cyklu a Horácio Křiklan očekával, že by ho mohli být schopni připravit až studenti, kteří za sebou mají zkoušku NKÚ. Ale zároveň nejspíš není příliš složité ho sehnat, jelikož je používán nejen jako výslechová metoda, ale můžeme ho najít i v repertoáru senzacechtivých novinářů či smrtijedů.

Na druhou stranu, není úplně nejspolehlivější stejně, jako nejsou spolehlivé mudlovské detektory lži. Někteří kouzelníci a čarodějky jsou schopni ubránit se vlivu veritaséra, například pokud ovládá nitrobranu, nebo pokud požije protijed. Některé informace zase jde skrýt tak, že je nelze prozradit ani mučením - například věci skryté fideliovým zaklínadelm. Proto by pokus Dolores Umbridgeové přimět Harryho Pottera prozradit, kde se skrývá Sirius Black, v pátém díle stejně nefungoval, když jeho dům byl pod ochranou kouzla. A stejně jako detektor lži reaguje na fyzické reakce mudly a detekuje například nervozitu, která ale může mít mnoho příčin, veritasérum nezná samo skutečnou pravdu, a může pouze přimět někoho říct to, co za pravdu považuje. Nemůže zohledňovat, zda dotyčný nemá chybné informace, zda nemá poruchu, kvůli které není schopný chápat skutečnost, zda nebyl nějakým způsobem ovlivněn. Proto například ministr Kornelius Popletal ve čtvrtém díle zavrhl výpověď Bartyho Skrka Jr. učiněnou pod vlivem veritaséra jako projev jeho šílenství, ve kterém prohlásil nesmysly, jimž však sám věřil - a odmítl, že navzdory jeho stavu by mohl mluvit pravdu. Nejen proto ministerstvo přísně kontroluje jeho použití a například jeho použití na studenty bylo v Bradavicích přísně zakázáno.

Poprvé se veritasérum objevilo ve čtvrtém díle.

Severus Snape, kterýžto byl velký odborník na přípravu lektvarů, měl ve svých zásobách i veritasérum a po incidentu, kdy mu zmizel žaberník, následně Harrym použitý při plnění druhého úkolu turnaje, pohrozil, že ho použije, aby zjistil totožnost zloděje. Harry tehdy samozřejmě zlodějem nebyl, jak se ukázalo, to Dobby Snapeovi zásoby ukradl, a navíc by takové použití bylo nelegální.

Později v tomto díle bylo nakonec veritasérum opravdu použito, a to ve chvíli, když vedení školy odhalilo falešného Alastora Moodyho a Brumbál ho donutil lektvar vypít při výslechu - jak se ukázalo, byl jím totiž smrtijed Barty Skrk Jr. a ten by nepochybně po dobrém nepromluvil. Ovšem i toto použití bylo nelegální a kvůli Bartyho psychickému stavu mu Popletal neuvěřil.

V pátém díle pak příběh veritaséra pokračuje. Když Umbridgeová začala vládnout  po útěku Brumbála pevnou rukou v Bradavicích, studenti se proti ní bouřili a i přes zákaz zakládali tajné spolky, především pro ni velmi iritující Brumbálovu armádu. Prostřednictvím veritaséra se snažila zjistit, kde a kdo se v ní schází. Když nebyla úspěšná (jelikož Snape jí dodával neúčinný lektvar), pokusila se ho alespoň vpravit do Harryho, aby jí prozradil, kam zmizel Brumbál, kde se schovává jeho kmotr Sirius Black a jaké jsou ředitelovy plány na ovládnutí ministerstva. Opět ale s neúspěchem, možná právě díky epizodce v předešlém díle, díky které Harry o existenci lektvaru věděl - a také proto, že většinu těchto věcí nevěděl. Je ovšem sporné, zda toto použití bylo rovněž nelegální, nebo zda ve své tehdejší pozici mohla jako ministerský úředník rozhodnout jinak.

Naposledy se s tímto průzračným zákeřným sérem setkáváme v posledním díle, kde je zmíněno, že Rita Holoubková, ambiciózní novinářka, použila lektvar pravdy na starou Batildu Bagshotovou, dávnou sousedku rodiny Brumbálových, aby z ní vytáhla informace do své většinou na cti utrhačné knihy Život a lži Albuse Brumbála.