Harry Potter a Relikvie smrti část 2: Zkritizováno

"V Bradavicích se dostane pomoci každému, kdo si ji zaslouží."

A. P. W. B. Brumbál

Jeannie:

Dobře, tak já pro změnu nebudu začínat scénami, ale začnu tím, co se mi na filmu líbilo. Na první místo bych dala hudbu, konkrétně u té části, kdy profesorka McGonagallová oživuje ty sochy a začíná se zabezpečovat hrad. Ta hudba je vtíravá, ačkoliv ji zapomenete celkem snadno, pořád - minimálně já - mám takovou blbou vlastnost. Snažím se vzpomenout si na tu hudbu, jak přesně zněla, a to se mi na tom líbilo. Že mě to donutilo vzpomínat si na tu hudbu. A když jsem ji slyšela v kině, běhal mi mráz po zádech.

Ovšem jen do chvíle, než na mě matka nezasyčela - přestaň už sakra jíst ten popkorn. Ona to řekla mírně jinak, ale tohle je publikovatelnější verze. Jenže to jsem nebyla já. To byli lidi kolem. Já si svůj snědla už během patnáctiminutového pásma reklam před filmem. A během filmu jsem stejně moc jíst nemohla. Měla jsem šíleně stažený žaludek. Strachy, jestli tam bude smrt Freda a Lupinových. No, nebyla. Ale tři momenty mě málem rozbrečely. Truchlení nad Fredem, smrt Snapea a pak ta scéna s mrtvými oživenými kamenem vzkříšení.

Větší výtky... ty už shrnula Ann Taylor. Proto se nebudu opakovat. Mimochodem - opravdu to byl sníh v těch Prasinkách! V květnu!

Ale ještě, tohle u ní možná není. Co Percy? Najednou je u mrtvýho Freda. Žádný vysvětlení jak se tam dostal, jak se udobřili... nic. To mi vadilo. A jsem opravdu taky jediná, kdo tam nepostřehl Charlieho?

Ale dabing byl přirozený, nerušivý, v prvních relikviích se mi zdálo, že je mluví někdo jiný, myslím ústřední trojlístek i třeba Freda a George,tady se to vrátilo do zaběhnutých kolejí.

Ann Taylor:

Já v kině nebyla. Dnes se ten film octl na kinotipu a podívala jsem se tam.

Musím předeslat jednu věc. Kniha je velkolepější. Když ji čtu, představuju si úžasné dechberoucí scény, nad kterými ukápne slza a které zůstanou nesmazatelně vryty v myšlenkách. Film to nesplňuje. To, co filmaři chtěli vytvořit, nebo spíš byli schopni vytvořit, té kvality nedosahuje a nedoceňuje ty scény, které mohly být mnohem působivější.

S knihou toto musím srovnávat právě proto.

A vezmu to scénu po scéně.

Počáteční scéna.

Úžasná. Snape pozorující tiché šiky svých studentů a kdo ví na co myslící. Snape rozporuplná osobnost. Snape dvojitý agent. Ale dál už to tak teatrálně krásné není.

Skřet.

Originální hlas je naprosto nevýrazný. Bez titulků bych ani nezaznamenala, že mluví, slyšela bych jen nezřetelné brblání. Na rozdíl od Harryho, který mi přišel zřetelnější, než dřív.

Ale prozrazení Snapea není na místě. Tady neměl Harry zjistit, že jim pomáhal.

Bellatrixina a Dracova hůlka.

Zajímavý vzhled té její.

A filmaři si zachránili zadek (spíš Harrymu) i tím, že Harry potvrdil, že Dracovu hůlku vyhrál. Tedy mu nakonec bezová náleží. V první části ji totiž pouze majiteli sebral. Tohle velmi pomohlo vítězství. Musel ji vyhrát.

Plánování vloupání.

Žádné. Rovnou jsme hupsli k akci. Nevěděli jsme, co se děje, co vymysleli, proč je na scéně Bellatrix a proč je Ron špatně namaskovaný.

Ale vyvážila to právě Hermiona Bellatrix. Helena jako by najednou byla Emma. Jak krásně byla nejistá v mluvení, chování i chůzi. Jen Ron byl k poznání až příliš.

Když ale Hermioně zmizela Bellina podoba, neuvěřitelně jí to v jejích šatech seklo. Mnohem víc než v tom, co nosí normálně.

Imperio.

Zajímavě ztvárněné kouzlo. Ten hluboký nádech skřeta, jako by nasál vzduch, který by mu tahal za nitky. A jízda podzemní dráhou? Na ten vozík by mě nikdy nikdo nedostal!

Tato část byla skvělá, moc povedená.

Kovářičci.

Jen jedna poznámka. Mám dojem, že v knize byli popisováni jako "něco", co řinčelo uvnitř přineseného sáčku. Ale tahle forma taky ujde.

Trezor.

Přesně takhle jsem si Geminio představovala. Tahle scéna je perfektní. Ale v knize je jasně řečeno, že plagiáty těch předmětů byly rozžhavené a oni trpěli a pálili se. V tom filmu to jen vypadá, že koukali na Harryho zasypaní nádobím a nějaké popáleniny mírně ukázali až daleko předaleko po scéně s drakem. Navíc ochranka kouzelnické banky v policejních uniformách? To jako opravdu?

Drak.

Moment, kdy vletí z podzemí do haly banky je fenomenální.

Ten klid, ticho a pilná práce a najednou UÁÁÁÁÁ. Jen to bylo maličko očekávané. A nemusel taky vydávat zvuk hladového slůněte. Navíc to byla hrozně krátká scéna. I s tím letem byla celá banka hrozně krátká. Proč všechny scény zavánějící velkolepostí tak usekli? Už od první chvíle první části pospíchali a usekávali, co považovali za vhodné. A tady to moc vhodné nebylo. Příliš uspěchané scény připraví diváka o prožitek. Proto si přečtěte knížku, tam si to můžete užívat dlouho spolu se svou vlastní fantazií.

Havraspár.

Harry neměl hned zjistit, že poslední viteál je Rowenina věc. A už vůbec ne takhle. Neměl mít vodní exkurzi do Voldemortovy makovice.

Ale co se mi zalíbilo, když vylezli z vody? Jeho hláška: "Copak nám už někdy nějaký plán vyšel?"

Prasinky.

Stále mě překvapuje, proč udělali Narcissu napůl brunetu. Nebo proč byl v Prasinkách sníh. Nebo se mi to jen zdálo? Vypadalo to tam zasněženě.

Ano, Prasinky.

Chyběl mi patron. A následné přesvědčování Aberfortha, že pouštěl ven kocoura, a že smrtijedi jsou tak pitomí, že nepoznali kozla a měli ho za jelena. Ovšem Aberforth opravdu svého bratra nezapře. A Ariana též zapadla do mé představy. Ani hezká, ani výrazná, prostě Brumbálová.

Bradavice.

Skoro celý film obětován jen Bradavicím. To je škoda. Usekali vše, jen abychom se mohli pitvat tak dlouho v několika posledních kapitolách. Těžit z efektů a odstrčit zbytek do pozadí, honem honem, ať jsme u světýlek a animací není vždy nejlepší. Bradavice tady byla zkrátka rozvleklá tečka za uspěchaným a usekaným dějem.

Co ale nemůžu negativně hodnotit je vstup Harryho do Bradavic. Vyvolal mi úsměv na tváři. Přivítání jsem sice čekala trochu bouřlivější, ale potěšilo mě. A u čeho jsem se opravdu smála byl Harryho požadavek najít něco. Co to je? Nevíme. Kde to je? Nevíme.

Začátek konce.

Studenti v takových šicích? Z toho jde mráz po zádech. Nejlepší možná ukázka toho, jak se poměry v Bradavicích změnily. Ale špatně bylo vyburcování Snapea hned od začátku. Tady si to filmaři hodně pomotali a vedli podle svého.

Předstoupení Harryho ale tuto chybu vynahradilo. Zírala jsem s otevřenou pusou, jelikož to byl jeden z mála momentů, co jsem nečekala. A při vpádu Řádu jsem zírala ještě víc.

McGonagallová.

Té se nedá jinak, než zatleskat. Myslím, že toto odchýlení od knížky ráda prominu. Perfektní hlášky a její útok proti Snapeovi musím ocenit. Ona umí být "cool".

Avšak Voldemortův hlas nesoucí se Bradavicemi, který nastoupil hned poté, byl mizerný. Pokud vím, měl se nést po celém hradu a pozemcích strašidelně, jako by vystupoval z každého kamene, z každého předmětu, měl být silný a jasný, a neměl znít jako špatně vyspaný tuberák po třech krabičkách startek.

Filchova scénka.

Perfektní odlehčení. S bráchou jsme se dost zasmáli. A ještě lepší bylo odvést Zmijozeláky... v titulcích stálo do žaláře, jestli to je tedy správně přeložené, smekám, Minervo.

Tajemná komnata.

V knížce jen Ron s Hermionou sdělili Harrymu, že tam byli a zničili viteál. Zde to bylo i ukázáno, za což jsem ráda. Zpřeházeli sice pořadí děje, ale hlavně, že komnatu nevynechali. Co víc. Ukázali nám, jak byl viteál zničen, a vyhráli si s efektní vodou. Navíc romantika musí být. Jen jsem čekala po polibku nějakou Ronovu "chytrou hlášku".

Opět Minerva.

Bum. Myslím, že nejlepší hláška z celého filmu. Nebo to její - "Vždycky jsem si přála to zkusit." Prostě válí paní profesorka. Bohužel, jako jedna z mála. A nezachraňuje to ani hudba. Při zabezpečování hradu byla mrazivá a použité efekty skvělé. Ale jinak nevýrazná.

Lenka.

Přivedla Harryho na Šedivou dámu. Také chyba. Ale menší, než ta následující.

Helena neměla říct, kde je diadém. Harry si měl vzpomenout. Jenže nemohl, protože ho mimoděk nenašel v šestém díle, jak je to v knize. A filmaři museli vybruslit z prekérní situace, kterou pokazili v šestce. Jsem ráda, že se pokusili tuto chybu napravit a poslali Harrymu místo vzpomínek, jež si ve filmu nemohl uchovat, Šedivou dámu.

Voldemortovy šiky.

Už je to jak v Pánovi prstenů. To mě napadlo nejdřív. Tedy až na Nevillovo nadšení, když zabrala ochrana hradu. Ale...Voldemortova hůlka... štípe se a láme? CO TO JAKO MĚLO BÝT?! Snad nic podstatného.

Šiky sestupují k hradu, vrhají jednu kletbu za druhou. Jsme v 52. minutě. Teď se budou hodinu řezat. Zatímco na polovinu děje byl vyhrazen krátký kousíček začátku. Nevím, jestli je to dobře. Kouzla jsou tu efektní, ale film je zkrátka řež bez hlubšího děje.

Malfoy.

Odkdy je Crabbe černoch? Tedy chci říct, vím, že to v knize zmíněno nebylo a my nejsme rasisti, ale k aristokratovi Malfoyovi se mi černoch jako věrný patolízal nehodí. Nebo kdo to je? Proč to není nijak vysvětlené? A jeho sdělení, že matčina hůlka mu tak docela nerozumí... čekala jsem, že dodá - jako moje matka. Ale to byl jen takový můj pocit.

Diadém.

Měl být na bustě ozdobené čapkou, podle které chtěl Harry v minulém díle znovu najít svou učebnici lektvarů. Jak víme, filmaři to zkopali a tedy museli změnit i toto. A diadém rovnou šoupli do originálního balení. To je jen další kosmetická vada, ale vada, která mi už od šestého dílu leží v žaludku. Rowlingová to měla promyšlené, filmaři zřejmě ne.

(Ale Ronovo zařvání: To je moje holka, vy debilové! - u toho jsme se řehtali.)

Zložár.

Ten neměl chybičku. Naplnil mé představy na výbornou. A i Goylova smrt byla... otřesná. Ale aspoň pro něj rychlá. Jen nezničil diadém, jak původně měl. Harry náhle prostě jen sáhl kolem sebe a objevil zub baziliška. Pokud mu ho Ron či Hermiona podali, tak má chyba, nevšimla jsem si, ale tohle zničení bylo zkrátka trošku moc náhodné.

A že had je posledním viteálem, to měli vědět už hodně dávno, ještě od Brumbála, ne tak najednou náhlým Harryho okénkem do mozkovny. Navíc Voldemort neměl ztrátu viteálů tak citelně zjišťovat. Když byl zničen medailonek, nedověděl se to, dokud ho nezkontroloval. Z toho se mělo trio dovědět, že poslední viteál je v Bradavicích a že tam ho Voldemort shledává nejbezpečnějším.

Lucius?

Ještě v minulé části jeho jméno Voldemort vyslovoval Lučius. Teď už Lucius.

Chroptící chýše.

Toto není prosím pěkně chýše. Toto je hrobka. Kostelík. Kaple. Či snad loděnice? Kde to vůbec jsou? Ve třetím díle to byla polorozpadlá chatrč a v knize tam měli být znova. Vždyť je to chýše, Merline! Jak by mohla mít skleněná gotická okna, když se v ní schovával vlkodlak? Jak mohla vypadat tak zachovale, když se o ni nikdo nestaral a všechny přístupové cesty byly zatlučené?

Navíc Harry se tam měl dostat tajnou chodbou v podlaze, ne načuhovat za oknem jak Kelišová, kde stačil Voldemortovi jeden pořádný pohled a hned by ho mohl čapnout za ucho.

Severus.

Jeho smrt byla mimořádně odporná. Jen mi není jasné, kam ho ten had vlastně kousal, nebo co že mu to dělal. Byla jsem zvědavá na tu bublinu, která Naginiho chránila, ale ona... puf... nebyla. Co jiného také čekat. Ani se mi Severusova smrt nezdála tak smutná jako v knížce.

Ale jako dobrý nápad oceňuji vzpomínky formou slz.

Smrt Freda a Lupinových.

Tak tady je to největší zklamání, jaké mohl film přinést. Její nezahrnutí považuji za trestuhodnou chybu. Spolu s Hedvikou, Dobbym a Lupinovými je Fredova smrt to, co mě dojalo ze všeho nejvíc.

Lupinovi proběhli dle knížky. Jejich smrt tam nebyla zahrnuta a Harry je viděl až mrtvé ve Velké síni.

Ale co Fred? Tak fatální chyba! Já ani nepostřehla, že zemřel. Viděla jsem Weasleyovy sedět a zoufat si. Stejně, jako všechny. Ale že je Fred mrtvý bych bez knížky postřehla až ve chvíli, kdy se o tom ke konci zmínil Neville. Ani ten Percy se neukázal!

Styďte se, tohle jste zeslonili!

Malý Snape a Lily.

On byl fakt zjev... nic jiného říct nelze.

První vzpomínka je jinak. Což je škoda. V knížce se mi líbila. Špehování, opatrné vysvětlování toho, jak to v kouzelnickém světě chodí, a mnohem víc prostoru pro Petunii. Ve filmu ne. Ale následující vzpomínky byly pefektní. Prosby o Lilyino bezpečí a jeho zoufalost, když zemřela, on s jejím tělem, litovala jsem ho. V tu chvíli jsem ho vážně litovala. Zkrátka, zničený Severus po její smrti vzbuzoval větší lítost, než umírající Severus. Chudák.

A finále Severusových vzpomínek... ta hudba byl druhý okamžik ze dvou, co mě dostal. Patron, láska, hudba... chudáček. Kdyby při racionální úvaze zase ovšem nebyl vlastně jen egocentrický šmejd.

Zapovězený les.

Mají u mě plus, nezapomněli na zlatonku a kámen vzkříšení. Ale mají u mě taky mínus. Ten kámen měl být ovál s velkou prasklinou uprostřed. Ne jako čínský přívěšek na mobil, co jsem měla u staré nokie. A co Harryho otec? V prvním díle vypadá úplně jinak. To vypadá jako Harry. Trošku. I ve čtvrtém. Tady vypadá jako Jan Šťastný. Když už sehnali tu samou herečku pro jeho matku, taky mohli sehnat stejného herce pro jeho otce.

Ou ou, ale následoval perfektní kukuč Belly. Když Voldemort říkal, že myslel, že Harry přijde, tvářila se, jako by chtěla říct: To niiic, já ti koupím jinýhooo...

King's Cross.

Ta bílá byla super. Sama jsem měla problém si představit, jak se z ničeho vynořují obrysy a co je to zmučené něco pod lavicí. Tady to byl odporný svraštělý zbytek Voldemortovy duše. Vážně odporný. Ne, není to film pro děti. To už snad veřejnost pochopí a nebude to označovat za pohádku. Jen se podívejte na tu smrštělinu. Pustíte to svému malému dítku?

Voldemort.

Probral se a fláknul s Bellou o zem. Ještě překvapivější, než že se ho dotkla. Takový detail, ale zaujal mě hodně. A skvěle vyřešili Narcissinu lež. V knize jsem si říkala, jak je možné, že nikdo nepoznal, jak si šeptají. Na tuto vzdálenost je to ale pochopitelné.

Harry žije.

Ukázal to brzo a jinak. V knížce měl prostě nepozorovaně zmizet pod svým pláštěm a objevit se poté, co Neville zabil Naginiho. Poté, co Brumbálova armáda překřičela Voldemortovo kouzlo na jejich umlčení.

Ale se spojením úprku několika smrtijedů a chvatného odchodu Malfoyových, kteří vzdali boj ve jménu přežití své rodiny, přijatelné. Jen to v knize bylo "dechvyrážejícnější". A neodpustím si poznámku - chudák Draco. Kdyby mě Voldemort takhle objal, asi se pozvracím a mám doživotní trauma.

Neville.

V knížce Harry před odchodem řekl Nevillovi, že je třeba zabít Voldemortova hada. Ale tady to neudělal. Bála jsem se tedy, že hada nezabije on. Ale nakonec z toho jakž takž vybruslili. Nagini ohrožoval Rona s Hermionou, Neville se sebral a usekl mu hlavu. Jen to jeho statečnost a hrdinství oproti knížce trochu snížilo, protože tady nešlo o další krok k záchraně světa, ale o aktuální reakci bez hlubšího důvodu.

Bellatrix.

NE NE NE NE A JEŠTĚ JEDNOU NE! Špatně, špatně, špatně. Všechno špatně! Na kousky přece ne! Ne takhle ošklivě! To ne!

Nic velkolepého, žádná slavná smrt nejobávanější čarodějky. Pouhá SMRT JEN TAK NA OKRAJ! Zničená scéna, zdevastovaný konec, naprosto zoufalý přehmat! Jako by si filmaři najednou vzpomněli, že má taky zemřít, tak tam narychlo plácli pár nepovedených záběrů.

Voldemortova smrt.

Tak tohle taky ne. Kolem mají být úplně všichni. Ne, že ho Harry čapne, trošku se proletí po smrtijedsku a skončí to v tichosti a intimitě na rozpadlém nádvoří. Neúčast ostatních tomu ubrala na veškeré velkoleposti, která nám byla slibována. To finále je nedotažené. Nedoceněné.

Smrtící kletba se měla odrazit od Harryho expelliarmu, jelikož bezová hůlka, co mu náležela, nechtěla zabít svého pána. Po Voldemortovi mělo zůstat tělo, které by pohřbili. Mělo to poukázat na Harryho citlivost. Na Harryho slabinu. Mělo to být zkrátka lepší. Tohle není to pravé.

Ani není znatelná žádná úleva po vyhrané bitvě. Všichni jsou bez výrazu. Pár lidí oplakává mrtvé, někdo tam nasává, jinak je to... až zničujícně bezbarvé.

Filch.

Jeho snaha uklidit na pozadí trosky mě dostala na kolena. Toto byl finiš, dámy a pánové!

Bezová hůlka.

Harry měl spravit tu svou. A potom až přelomit kouzlo bezové a skoncovat s ní. To mi chybělo moc. Udělal to? Neudělal? Bude mít tu svou věrnou s perem Fawkese? Nebude? Nebo co?

O 19 let později.

Staře moc nevypadali. Harry byl pořád stejný, taktéž Hermiona, Ron stále puberťák. Jen Malfoy měl ránu a Ginny se překamuflovala do podoby Harryho matky. Pouze Albus Severus mi byl odněkud povědomý. Nehrál od Sama v CSI: NY v šesté řadě, když se Flack staral o toho malýho kluka?

A štve mě, že vynechali "Teddyho Lupina, co se mucká s naší Vicky".

Celkově.

Několik scén, i když byly navíc, se mi líbily. Několik scén, i když tam měly být, nebyly. A to mě zklamalo. Hudba nestála za moc, pouze v určitých chvílích. Efekty se nešetřilo. Na úkor děje. Uspěchané, nedotažené, nedomyšlené. To, co už bylo ukázáno dřív, se změnilo k nepoznání. A k horšímu.

Brilantní zakončení to není. Nekonalo se ono velkolepé finále, které jsem podle knížky očekávala a které jsem zas a znovu četla, protože mi bralo dech. Konala se jen uspěchaná loupež, většinová řež, komorní finální vražda a nepodařený epilog. Pouze to sem tam proložil vtipný moment a podařená hláška. Jen Minervu musím vyzdvihnout mezi všemi. Ta neměla nejmenší chybičku.

Toť můj názor.