Kouzelnická společnost vytváří fachidioty?

Vytváří. Primárně proto, že je to pohádkový, nedotažený svět. Tento článek ale jako obvykle zkoumá problematiku z pohledu světa Harryho Pottera tak, jak nám byl představen. A v jeho rámci kouzelnická společnost (alespoň britská a irská) skutečně systematicky produkuje fachidioty, potlačuje rozvoj myšlení a považuje to za úspěch. 

Fachidiot je specialista, který nechápe či neuplatňuje širší souvislosti. Jede si svou odbornost a je málo použitelný v čemkoli jiném, což se odráží na jeho (ne)kritickém myšlení, etickém rámci i obecném (ne)rozhledu. Tento jev existuje i v mudlovském světě, nicméně s jedním zásadním rozdílem. Některé skupiny sice mohou mít zájem na méně vnímavé společnosti, přesto se takový výsledek chápe jako selhání. Existuje tlak na sebepoznání, propojování oborů a podporu celkového rozvoje. V kouzelnickém světě je naopak fachidiot systémový produkt, implicitní ideál, a jeho struktura moc nepodporuje výjimky.

Protože jde ale o velký začarovaný (haha) kruh, který sám sebe upevňuje, je potřeba vybrat výchozí bod. Vzhledem k hezké souvislosti se začátkem kouzelnického života volím pro účely tohoto článku vzdělávací systém.

zdroj

Podle ságy je britský a irský vzdělávací systém výrazně nekomplexní. Už jeho struktura je tristní. Neexistuje skutečná kontrola ani standardy, systematická příprava učitelů. Některé obory připravují adepty při výkonu práce (bystrozorský kurz, předpokládám i u nemocnice), ale jinak kouzelníci končí formální vzdělání na úrovni obecné střední a bez další průpravy (zejména průpravy jak učit) se mohou stát učiteli. Výuka je tak závislá na libovůli a (ne)kompetenci jednotlivců. Kdo chce učit o své oblíbené pomádě nebo šikanovat, může. Učitele systematicky nehodnotí. Excesy v učitelském sboru v průběhu ságy to dokládají víc než jasně, blíže jsem o nich psala zde. Jediný, kdo prováděl hodnocení, byla Dolores Umbridgeová, ovšem jejím cílem v pátém díle bylo dohlédnout na mlčení o návratu Voldemorta a prosadit vlastní agendu. Například výhrady k Rubeusi Hagridovi mohly být legitimní, ale jí vadil jako kříženec, nikoli jako někdo, kdo měl být nanejvýš zřízenec. Stejně tak školní rada neusilovala o odvolání Albuse Brumbála ve druhém díle kvůli kvalitě výuky, ale kvůli požadavkům Luciuse Malfoye. 

Výuka je navíc velmi úzce zaměřená. Malí kouzelníci prakticky nemusí chodit do školy, v jedenácti nejpozději opustí výuku jazyka, matematiky a dalších základních dovedností, které by na této úrovni ve skutečnosti nestačily ani na studium popsané v sáze (páťák si nezvládne vycucat jedenáctipalcové eseje z palce bez výuky psaní esejí). Vedle toho opustí i veškeré humanitní a sociální obory. Neexistuje výuka občanské nauky, práva, filozofie, sociologie, psychologie, logiky, etiky. Neexistuje ani výuka přírodních věd, jenže ty alespoň částečně nahrazuje magie. Humanitní obory vůbec. Jediným "měkkým" předmětem je historie, a ta působí spíš jako samoúčelné zaplnění osnov bez souvislosti s ostatními. Předměty se totiž vyučují izolovaně, nenavazují. Výuka připomíná sbírku faktů místo komplexního poznávání světa. Takový přístup nevytváří souvislosti, nerozvíjí logické myšlení. Naopak ho zužuje, přispívá k separatismu, předsudkům, subjektivní etice. Ubíjí.

Kouzelnické vzdělávání stojí na mechanickém memorování, nedochází k průběžné aktualizaci metod, není moc podpory (se zlomenou hůlkou si třeba zlom nohu, co je nám po tom). Studenti se učí imitací, opakováním nahodile působících postupů, ne zjišťováním, proč fungují. Moc se neptají co je magie, jaké jsou její principy. Ani v praxi, například proč je nutný konkrétní pohyb hůlkou nebo přesná posloupnost ingrediencí. Studenti sice zjistí pokusem-omylem, jak při švihnutí místo mávnutí vyraší boláky místo fialky, jenomže to není vysvětlení důvodu. Nezkoumá se kauzalita. V přírodních vědách se přitom právě tohle analyzuje a zobecňuje. Například: "Proč se přelije plná vana, když do ní něco ponořím? - Protože Archimédův zákon, který si vysvětlíme a budeme ho schopni aplikovat dál". Kdežto: "Proč se lektvar srazí, když mávnu jen třikrát? - Protože takový je postup." Jaký vliv má čtvrté mávnutí, co se děje s ingrediencemi, jaké procesy probíhají? To není důležité. Magie funguje tak, že provádíme kouzla způsobem, aby fungovala - a stojí na argumentu kruhem (kouzelníci zjevně mají rádi Archiméda, taky nechtějí rušit kruhy). 

V mudlovském světě se taky klade důraz na memorování a spoustě studentům je všechno fuk, ale k tomu je nutné přečíst projekty, kluby, olympiády, tvůrčí předměty, humanitní disciplíny, alternativní přístupy, snahu podporovat alespoň část lidí k vlastní iniciativě. V kouzelnickém světě takovou podporu nevidím. Zjednodušeně, v mudlovském světě se zkoumá podstata každého prdu, v kouzelnickém stačí umět zopakovat, jak prd vyvolat nebo zapudit. Na teorii se neklade důraz, nevidíme ji vyučovat či využívat, pouze se aplikují principy. Což vede k minimální inovaci. Ta často spíš kombinuje už existující, a považuje se za divnou disciplínu. To lze ilustrovat například na odboru záhad. Hrstka zaměstnanců tam zkoumá zajímavé koncepty jako láska, smrt, čas (byť netušíme, co z toho). Jejich práci však nevnímají jako významnou ani lákavou. Naopak je považují za podivíny, o jejich činnosti se mlčí. Doslova jim říkají "ti, o kterých se nemluví". 

Chybí i navazující vzdělávání, které by jednotlivé obory sjednocovalo a rozvíjelo (prostě to samé jako u školních předmětů). S výjimkou úzce vymezených profesí postupuje každý po svém, bez sdílených standardů. Nevznikají tak stabilní obory, ale spíš izolované praxe, které se obtížně předávají.

Kouzelnická populace tedy prochází jediným uceleným vzděláváním (nebo se vzdělávají doma), jež formuje jedince podle rigidních vzorců místo podpory kognitivního rozvoje. Magie nahrazuje samotný proces řešení problémů, praktické dovednosti i potřebu přemýšlet. Problémy se doslova nechají zmizet, stejně jako výkaly, než kouzelníci zkopírovali potrubí. Ve výsledku to vede ke kognitivní atrofii. Není třeba se o nic starat, stačí hůlka. Prostý příklad - rozbije se noha od stolu. Mudla řeší, jestli ji opravit, koupit nový stůl, najmout řemeslníka, jak to provést, co potřebuje, jak se nenechat natáhnout, jak si neuříznout prst. Přitom se učí nové věci použitelné i jinde. Kouzelník pronese reparo a hotovo. Problém zmizí, ale i příležitost něco pochopit. Pokud se tento přístup opakuje, není důvod rozvíjet širší dovednosti ani hledat souvislosti. Stačí si pamatovat správné kouzlo ve správný moment.

Mozek se přitom rozvíjí hledáním souvislostí a řešením problémů. Pokud tyto procesy dlouhodobě nahrazuje mechanické opakování a hotová řešení, kognitivní rozvoj trpí. Změkne vám mozek. Proto kouzelníci vykazují slabé racionální a logické myšlení. To potvrdil například rébus Severuse Snapea s lektvary u kamene mudrců. Většina kouzelníků by jednoduchou hádanku nedokázala vyřešit. Obvykle to jako jednotlivci nepotřebují. Pro mnohé kouzelníky je dokonce ponižující se věnovat činnostem bez magie, zejména manuálním. Podle autorky zjevně i utřít si zadek bývalo pod jejich úroveň. Mnozí se také diví, jak dokáží mudlové žít bez magie. Namísto zpytování vlastního přístupu se jim ovšem posmívají, v nejlepším jsou fun fact. A to dohromady s tradičním britským přístupem společnost poněkud rozkládá. 

Tento způsob uvažování se nutně promítá i do fungování institucí. Etika i právo působí nekonzistentně a arbitrárně, neohlíží se na reálné dopady magie. Považuje se za neslušné přemisťovat se někomu do domu, existují kletby, které se nepromíjejí, potírá se obchod s falešnými ochrannými prostředky, zakazuje se obchodování s některým zbožím. Na druhé straně jsou legální nápoje lásky připodobnitelné k znásilňovacím drogám, silná paměťová kouzla jsou běžným nástrojem bezpečnostních složek, mezi neprominutelné kletby nepatří ty se srovnatelnými i mnohem horšími následky. Nezní to jako promyšlený systém, ale jako účel světí prostředky. Občas.

Stejně deformovaný je i politický systém bez brzd a protivah, pochopitelně. Legislativní, exekutivní i justiční pilíře se na ministerstvu prolínají, často splývají do jednoho orgánu, což je pravým opakem základů právního státu. Namísto vzájemné kontroly vzniká prostor pro libovůli až diktaturu. Nebo pro Voldemorta. Regulace nebo oficiální stanovisko závisí na konkrétní osobě ve funkci, jako ředitel, ministr. Pokud se tam dostane blbec nebo diktátor (nebo ho tam prostě dosadí čínskej jelen (!)), prostě vládne. Neexistuje koncept lidských, občanských práv v moderním smyslu, přestože ve Velké Británii se s nimi pracovalo ještě před oddělením kouzelnického světa od mudlovského. To jsme viděli třeba při popsaných soudních řízeních. Myslím mizerných fraškách. Kouzelníci místo skutečných poznatků společenských věd vychází víceméně z pocitů. Jedou na vibes. Třeba když objevili Azkaban a mozkomory, bylo pro ně pohodlnější je tam nechat a cpát je vězni s pocitem "aspoň můžeme klidně spát", bez zvážení přiměřenosti nebo aspoň spravedlnosti. Bez potřeby se k tomu během staletí vrátit. 

Mediální prostředí tomu taky odpovídá. Denní věštec má monopol na informace, teoreticky je nezávislý, přesto rozhodně není veřejnoprávní, objektivní médium. S ministerstvem udržuje vztah quid pro quo, často se stává nástrojem propagandy, má politickou motivaci. Ale protože taková témata nejsou na popředí, chybí i mediální gramotnost a profesní pravidla (nemá žurnalistické standardy, často projdou chyby nebo rovnou dezinformace), je kouzelnická populace náchylná k manipulaci.

Vzniká tak společnost s omezenou schopností reflexe. Vychovává buď průměrné jedince bez širšího rozhledu, nebo úzce specializované fachidioty. Někteří vybočí, nicméně systém evidentně nemění. Ostatně jednotlivci nemohou společnost doopravdy změnit, pokud se vůbec snaží. Moc se to nezdá. Třeba Brumbál rozuměl spoustě problémů, nesouhlasil se spoustou věcí. Mimo boje proti konkrétnímu černokněžníkovi však buď nebojoval za změnu podhoubí, jež takovým dává růst, nebo ani jako jedna z nejvlivnějších postav dvacátého století ničeho nedosáhl. Po druhé kouzelnické válce se zase Hermiona Grangerová zasadila s Kingsleym Pastorkem o nějaké reformy, jenže jejich rozsah není znám a vypadá to na status quo s plastikou. Vychází mi, že společnost tedy stagnuje.

Kouzelnická společnost navíc ignoruje vývoj mudlovského světa, většinou i tam, kde by jí prospěl. Navzdory kouzelníkům z mudlovských rodin. Zdá se totiž, že ty zcela pohltí, a nepřinesou vlastní zkušenosti. Z praktického pohledu jednotlivce to totiž opět nepotřebují, k mudlovskému světu se nevrací. Kouzelnická společnost navíc chce zůstat v utajení, nedrží a nemá zájem držet opravdový přehled o mudlovském světě, a tak se kouzelník mudlovské rodině rychle odcizí.

Důsledky toho jsou velice vážné. Společnost je uzavřená, tvrdohlavá, vše je roztříštěné. To se projevuje i ve vztahu k jiným bytostem a mudlům. Kouzelníci se staví do nadřazené pozice, což normalizuje vykořisťování, například domácích skřítků (otroctví se jim přece líbí!), využívání živých zvířat pro cvičení dětí (tak potýráme drobné obratlovce a žáby pokusem je přeměnit na píšťalu, to je toho, ne?), a redukuje mudly na nepochopitelnou kuriozitu, někdy na nepřítele (byť jsou drtivou většinou populace planety). Problém se z toho stává, až když začnou pokrevní supremacisti jako smrtijedi nebo Grindelwald moc vylejzat, odpor ostatních bytostí je pak jenom otravná vzpoura. Taková izolace prakticky nedovoluje vnímat sebe sama jako součást širšího světa. Kouzelníci pro sebe nepovažují zbytek světa za relevantní, bez ohledu na to, jestli je může semlít. 

Navíc je těžké tyhle hluboce zaryté vzorce prolomit. Bez podpory kritického myšlení a odpovídajících nástrojů chybí už jazyk k pojmenování problému. Kouzelníky od dětství vedou k tomu, aby problém odstranili mávnutím hůlky, ne aby se jím zabývali. Bez porozumění však řeší spíš symptom a mohou situaci i zhoršit. Třeba - kouzelník kvůli aktuální lokální potřebě přesměruje potok. A tak trošku mu ujede, jak tím zmrvil ekosystém, jelikož co je ekosystém? To jsme v přeměňování nebrali. Komplexní vztahy nezná, proto nedomýšlí vzdálenější důsledky. Předpokládá, že je případně zase vyřeší magie. (Opět zase až na menšinu jednotlivců, jak lze soudit například ze zmínky o studii ohledně používání atmosférických kouzel/kouzel na změnu počasí, v níž ale až v roce 1992 zkoumali, jestli na to vůbec má nějaké významnější procento kouzelníků názor.) Jenže to může spustit řetězec dalších problémů, kdy každý další zásah generuje nové důsledky jinde, a většina kouzelníků není vedena k tomu, aby takovou kauzalitu chápala. 

Přitom mají ohromný potenciál. I magie by mohla být nástrojem značného poznání, ne jen apliakce. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by k tomu směřovali. Izolují se a svůj potenciál využít nemůžou. Řetězec příčin a následků, který sledují, je konkrétní postup pro konkrétní výsledek v rámci jejich úzké specializace. Tedy FACHIDIOTI.

Celý argument lze samozřejmě zpochybnit tvrzením, jak to existuje, jen není v příběhu popsáno. Třeba že teorií kouzel tak, jak ji požaduji, se zabývají v těch předlouhých esejích, co dostávají studenti za domácí úkol. Ovšem my nevíme, co vlastně do těch esejí píšou, a nejsou k tomu důkazy. Tím pádem můžu vycházet i z opačné premisy, neexistuje to právě proto, že to nebylo ani naznačeno. Tudíž tato premisa poskytuje prostor pro můj rant.