Avada kedavra

zdroj

Smrtící kletba, vražedná kletba, zkrátka kletba avada kedavra, je nástroj černé magie a jedna ze tří kleteb, které se nepromíjejí. Její použití může být prominuto jen pokud existuje důkaz, že ji dotyčný vyslal pod vlivem kletby imperius. Je to jedna z nejsilnějších a nejzlověstnějších známých kleteb z kategorie temných kouzelných formulí, protože žijícím tvorům způsobí okamžitou smrt. Je to také jediné kouzlo, jehož jediným cílem je smrt, ačkoli ne jediné, které může být smrtelné. A vyplývá to už z její formule - je založena na aramejském אַבַדָא כְּדַברָא - avada kedavra znamenajícím "nechť je věc zničena". Původně byla používána vůči nemocem "nechť je nemoc zničena", což se autorka rozhodla zaměnit za "nechť je člověk přede mnou zničen". Kedavra také může připomínat anglické slovo cadaver znamenající mrtvola, které je odvozené od latinského cadere znamenajícího padnout.

Kletba avada kedavra se vyznačuje zábleskem oslepujícího zeleného světla a svištivým zvukem, jenž je považován za přicházející smrt. Ve filmu pak jde o zelený nebo tyrkysový záblesk a pokud se použije proti neživému objektu, může způsobit zelený oheň. Nelze vyloučit, že lze vyslat i neverbálně - alespoň v šesté knize zabila Bellatrix Lestrange lišku neverbálním kouzlem a předpokládá se, že k tomu použila tuto kletbu, a v pátém díle Voldemort opakovaně použil vražednou kletbu proti Albusi Brumbálovi, aniž by formuli vyřkl nahlas. Není však vůbec snadné ji vyvolat proti čemukoli.

Pokud ji chce kouzelník použít, potřebuje nemalou moc. Barty Skrk Jr. v převleku za Alastora Moodyho například během výuky čtvrtého ročníku v Bradavicích tvrdil, že pokud by celá třída zvedla hůlky a pokusila se na něj tuto kletbu vyslat, pravděpodobně by se mu nic nestalo, protože ještě nemají dostatek zkušeností a schopností. podle Severuse Snapea jsou zapotřebí i pevné nervy, soustředění a troufalost. Což jsou důvody, proč ji smrtijedi nepoužívají jako primární útočné kouzlo uprostřed bitev. A především, jak platí o všech třech kletbách, které se nepromíjejí, je nutná upřímná ochota a touha ji použít, tedy spáchat vraždu. Proto k ní měl Voldemort tak blízko, když neměl slitování ani si nevážil lidských životů (byl například plně připraven zavraždit ročního Harryho Pottera) - a proto naopak Draco Malfoy, ačkoli mu nechyběla spousta negativních vlastností, rozhodně nebyl schopen splnit svůj úkol a zabít Brumbála.

Takto použitá schopným kouzelníkem pak má nezaměnitelné účinky. Pokud zasáhne neživý objekt, její účinek se liší, může způsobit malý požár, malou zelenou explozi, nebo velkou a ničivou explozi. A pokud zasáhne živého tvora, na místě ho zabije. Biologická příčina takové smrti nebyla nikdy vysvětlena, ani nebylo vysvětleno, proč nijak nezasáhne zdraví své oběti a mudlovská pitva neukáže žádnou tělesnou změnu. Jedna z teorií praví, že zkrátka donutí veškeré orgány v těle přestat fungovat. Že jde o oběť vražedné kletby se proto obvykle určí tak, že vypadá, jako by padla mrtvá bez zjevné příčiny a až na smrt působí zcela zdravě. Což mudly během let, kdy se tato kletba používala, značně mátlo a nutilo ministerstvo kouzel k mazání mnoha pamětí.

Její zásah by ani neměl způsobovat žádnou bolest, zejména proto, že následuje okamžitá smrt a na pocítění bolesti oběti nezbývá žádný čas. Harry Potter sice, když se probral po vražedné kletbě vyslané Voldemortem v Zapovězeném lese, popisoval zásah jako ránu železnou pěstí, ovšem to mohlo být způsobeno tím, že kletba zničila místo něj úlomek Voldemortovy duše, jenž v něm byl uvězněný. Voldemort zase, když se od Harryho kletba odrazila poprvé a zasáhla ho, tvrdil, že cítil nezměrnou bolest a jak je jeho duše vyrvána z těla, jenže vzhledem k jeho tehdejšímu stavu a faktu, že jeho duše skutečně byla vyrvána z jeho těla a rozdělena kvůli viteálům, je tato reakce zjevně netypická.

Jak tedy vyplývá z uvedeného, vražedná kletba po sobě vždy zanechává netknutá těla. Pouze ve filmu se z kinematografického hlediska rozhodli upřednostnit efekt a nechat Voldemorta rozpadnout na prach, což se v knize nestalo.

zdroj

Jak asi napadne každého, mnozí se nepochybně museli v průběhu času pokoušet najít účinnou obranu před touto kletbou. Obecně je nezablokovatelná štítovými kouzly (opět kromě filmu), ale lze ji zablokovat pevným předmětem, který zničí místo zamýšlené oběti, nebo i kouzelně odrazit. To je ovšem nesmírně složité. Je totiž nutné, aby se paprsky vyslané protivníky střetly, protože pak téměř neškodně vybuchnou v gejzíru jisker. Protože jsou však paprsky vysílané z hůlky při kouzlení velice malé a rychlé, tyto zaznamenané události byly vždy spíše náhodou. Poskytly však důkaz, že k tomuto účelu může fungovat omračovací kouzlo. Harrymu se podobná věc podařila i s odzbrojujícím kouzlem, ovšem opět jde o výjimečný případ. Voldemort proti němu totiž použil bezovou hůlku, která ve skutečnosti patřila Harrymu a odmítala svému pánovi ublížit, což mohlo být pravou příčinou.

Opravdová fungující obrana je tak pouze výjimečná a ve všech případech tak jako tak vyžaduje lidskou oběť. Jedna z možností je dobrovolná oběť života jednoho člověka za život druhého jako důkaz lásky - protože láska je mocné a záhadné odvětví magie a tomu, kdo má schopnost ji cítit, propůjčuje velký potenciál. Takto byl zachráněn Harry, když jeho matka Lily odmítla uhnout před Voldemortem, aby ho mohl zabít. Zabil proto nejdříve ji, čímž Harrymu poskytla ochranu, která by trvala navždy - pokud by Voldemort ve čtvrtém díle nepoužil Harryho krev k získání nového těla. Takto se Harry stal jediným známým přeživším vražedné kletby, a to bez jakýchkoli efektů kromě jizvy na čele - jeho spojení s Voldemortem nebylo dílem kletby, ale toho, že se z něj nevědomky stal viteál.

Což míří k další výjimce z nevyhnutelnosti vražedné kletby, a to k viteálům stvořeným též za přispění lidské oběti. V tomto případě nedobrovolné. Vytvoření viteálu je ochranné opatření - kouzelník ho stvoří předtím, než čelí kletbě. Je to ale méně účinné, protože pokud ho pak kletba zasáhne, jeho tělo zemře a on může dál bídně přežívat jen ve formě méně než ducha. Jako se stalo Voldemortovi, který aby získal alespoň trochu moci, musel se spojovat s jinými živočichy jako parazit, pít krev jednorožce nebo (pokusil se) užít kámen mudrců. Nakonec se mu pomocí jednorožčí krve a jednu Nagini podařilo stvořit primitivní slabé tělo a zpátky se vrátil až pomocí obrozujícího lektvaru. Který logicky nebyl schopen připravit sám, takže pokud se dotyčný je ještě k tomu závislý na pomoci. Když je navíc viteál zničen, veškerá ochrana přestává fungovat a dotyčný může být opět snadno zabit.

zdroj

Určitou velmi vzácnou "ochranou" také může být priori incantatem, což je efekt, který nastane, pokud se utkají dvě hůlky s jádry ze stejného zdroje. V tom případě jedna hůlka přinutí tu druhou opakovat její předešlá kouzla a neumožní jí vyslat jakékoli jiné. Tudíž pokud mají hůlky jádro ze stejného zdroje, stačí mezi nimi vytvořit toto spojení vysláním protikouzla a žádná z kleteb neudeří. Jak se stalo ve čtvrtém díle mezi Harrym a Voldemortem. A částečně chráněni jsou proti vražedné kletbě i fénixové svou faktickou nesmrtelností. Takový Fawkes například v pátém díle při souboji Brumbála a Voldemorta na ministerstvu kouzel spolkl vražednou kletbu, shořel a zemřel, ale jak je pro fénixe typické, opět se zrodil z vlastního popela.

Vynalezena už byla během raného středověku černokněžníky nebo čarodějnicemi jako způsob rychlého zabití protivníka v duelu. Lze se proto domnívat, že kdysi bývala docela populární. Spolu s kletbami cruciatus a imperius byla ale v roce 1717 zařazena mezi kletby, které se nepromíjejí, kdy bylo také stanoveno doživotní odsouzení do Azkabanu jako trest za jejich použití proti člověku. Neznamená to však, že už ji nebylo vůbec možné použít.

Do roku 1927 jí například Kouzelnický kongres USA zabíjel kouzelnická zvířata označená jako příliš nebezpečná a během první kouzelnické války ve Velké Británii její užití legalizoval Barty Skrk jako vedoucí odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů pro bystrozory proti smrtijedům. Ihned po válce bylo toto povolení staženo, ovšem když se jeho syn vydával ve čtvrté knize za Alastora Moodyho a vyučoval v Bradavicích obranu proti černé magii, předvedl ji svým studentům na pavoucích (ve filmu na blíže neurčeném druhu krabovců/amblypygi) a kletbu imperius dokonce předváděl na studentech samotných. Ministerstvo toto neschvalovalo, protože je prý ukazoval dětem, které je ještě nepotřebovaly znát, ale zůstává otázka, zda se vůbec dozvědělo, že očarovával studenty, protože to zůstalo nelegální bezpochyby.

Ještě předtím ale došlo k jednomu slavnému užití vražedné kletby, která se zapsala do dějin - o Halloweenu v roce 1981, když k domu Potterových v Godrikově dole dorazil Voldemort, zavraždil Jamese a Lily Potterovy a vyslal kletbu proti jejich synovi Harrymu, jenže ta se odrazila zpět proti němu a zničila jeho tělo. Čímž skončila první kouzelnická válka a z Harryho se stal chlapec, který zůstal naživu. A který až právě do čtvrtého ročníku nevěděl, jak přesně jeho rodiče zemřeli.

Voldemort sám ji ovšem nepochybně používal častěji. Poprvé už v 16 letech, když zabil svého otce a jeho rodiče, poté ještě několikrát při procesu tvorby viteálů a samozřejmě v průběhu celé první války, však se říká, že zabil dostatek lidí, aby si mohl vytvořit armádu neživých. Stala se v podstatě jeho podpisem. A ironicky i jeho zkázou, když si na konci druhé války neuvědomil, že by se mohla historie opakovat. Není proto divu, že když padlo ministerstvo kouzel a kontrolu nad ním převzal Voldemort, opět ji spolu s ostatními neprominutelnými kletbami legalizoval, a to pro libovolné použití, dokonce byly v sedmém díle nacvičovány ve smrtijedy kontrolovaných Bradavicích jako součást hodin černé magie pod vedením profesora Amycuse Carrowa, a všemu učinila přítrž až politika nového ministra Kingsleyho Pastorka po Voldemortově definitivním pádu. 

Kromě těchto krátkých období legálnosti či kromě ovlivnění imperiem se pak mohlo stát, že bude použita bez hrozby vězení, jen u bystrozorů. Ti totiž mají povoleno užít smrtící sílu proti protivníkům, pokud je to nutné, i když není známo, zda vyloženě vražednou kletbu. A kromě nich jsme se pak mohli dočíst o následujících konkrétních případech použití kletby avada kedavra:

• Voldemort ji použil na Toma Raddla staršího, Thomase Raddla, Mary Raddlovou, Jamese Pottera, Lily Potterovou, dvakrát, v podstatě třikrát na Harryho Pottera, na Berthu Jorkinsovou, Franka Bryce, Mykewa Gregoroviče, Gellerta Grindelwalda, fénixe Fawkese, Charity Burbageovou, Rufuse Brouska, nejmenovanou německou rodinu, Griphooka a dalšího skřeta, několik smrtijedů, strážců u Gringottových po ztrátě šálku Helgy z Mrzimoru, Alastora Moodyho a v podstatě i sám na sebe, když se proti němu obrátila. V osmém filmu také zabil Piuse Břichnáče, ale v knize se tak nestalo a neví se, zda Břichnáč přežil bitvu o Bradavice.
• Barty Skrk Jr. ji použil na pavouka (ve filmu na blíže neurčený druh krabovců/amblypygi) v době, kdyby byl převlečený za Alastora Moodyho, patrně i na Bartyho Skrka Sr.
• Peter Pettigrew ji použil na Cedrica Diggoryho.
• Bellatrix Lestrange ji použila v pátém filmu na Siriuse Blacka, v knize proti němu použila neznámé kouzlo, které ho postrčilo k závoji oddělujícímu svět živých a mrtvých v komnatě smrti na ministerstvu kouzel, kterým propadl, což teprve zapříčinilo jeho smrt, dále možná v šesté knize na lišku
• Thorfinn Rowle ji použil na smrtijeda Gibbona, když ho omylem zasáhl při snaze zasáhnout Remuse Luipna.
• Severus Snape ji použil na Albuse Brumbála. Nutno ovšem podotknout, že tuto smrt společně plánovali.
• Nejmenovaný smrtijed ji použil na Harryho sovu Hedviku.

zdroj

Na závěr pak musím uvést i jeden velice sporný pokus o užití vražedné kletby. Jde o závěr druhého filmu, v němž Lucius Malfoy namířil hůlkou na Harryho a vyřkl "avada", když ho Harry lstí přiměl osvobodit domácího skřítka Dobbyho, ale Dobby srazil Luciuse stranou dřív, než kletbu dokončil. Zde si nejsem vůbec jistá, zda měl opravdu v úmyslu Harryho zabít kousek od ředitelny na bradavické chodbě za bílého dne. Něco takového by neuniklo pozornosti a on by pak jistojistě neunikl Azkabanu - ať už by se ukázalo, že Harryho ochrana je účinná vůči všem, kdo tuto kletbu použijí, nebo ať už by ho zabil.