Jeskyně

Jeskyně stojící podle hvězdné oblohy při její návštěvě Harrym Potterem a Albusem Brumbálem někde na jižním pobřeží Anglie je velkým prostorem v útesu nad poměrně bouřlivým mořem. A bývala to celkem obyčejná, špatně dostupná jeskyně. Vysoká tak, že nejde dohlédnout na strop, uvnitř ní se nachází velké černé jezero, tak velké, že nejde dohlédnout na opačný břeh, a v něm je ostrůvek ne větší než bradavická ředitelna, malá plocha z hladkého, plochého tmavého kamene, ve filmu pak patrně z krystalů kamenné soli, ačkoli solné krystalické útvary jsou evaporitové a v takových podmínkách by se rozpustily. Jako dítě ji však navštívil Tom Rojvol Raddle a později ji jako Voldemort použil k úkrytu medailonu Salazara Zmijozela přetvořeného na viteál, a to ji zásadně změnilo. 

zdroj

Sirotčinec, v němž Tom žil, jednou vzal své svěřence na pobřeží nedaleko této jeskyně na prázdniny. Tom, ještě před svým nástupem do Bradavic, jeskyni objevil a nějak donutil dvě další děti, Amy Bensonovou a Dennise Bishopa, aby šly s ním. Není známo, co jim přesně udělal, ani jestli je vzal přímo do jeskyně, protože děti byly tak vyděšené, že to neprozradily. Podle Albuse Brumbála by ale šlo do jeskyně vlézt bez použití magie jen za výjimečného horalského umu, protože kvůli silným vlnám se k ní nemůže jen tak přiblížit ani člun (ačkoli on a Harry do ní byli schopni doplavat), a tak není vyloučeno, že je tam dostal kouzlem a to je zděsilo - i před studiem totiž do určité míry uměl magii úmyslně ovládat. Později se proto rozhodl, že když je jeskyni tak obtížné najít, dostat se do ní a spojit ji s ním, je to vhodný úkryt pro jeden z jeho viteálů. I Brumbál musel dlouho pátrat, aby na ni narazil, a zjevně nejde o místo, o které se běžně zajímají mudlové. A právě to jeskyni tak ovlivnilo. Voldemort tam připravil spoustu zaklínadel, aby udržel zvědavce venku a jen on se dostal bezpečně k viteálu, pokud by ho chtěl zkontrolovat nebo přesunout. Pokud by se vetřelec přece jen dostal až k viteálu, dále zajistil, aby nedokázal odejít bez pomoci. Tedy aby buďto rovnou při své návštěvě padl, nebo aby se alespoň nedostal pryč a Voldemort ho mohl vyslechnout.

Zásadním opatřením byla (nebo jsou, záleží na tom, jestli po Voldemortově smrti jeho opatření zanikla) protipřemisťovací kouzla, takže nebylo možné přemístit se dovnitř nebo ven. Tedy co se týče kouzelníků, Voldemort nepočítal s magií jiných tvorů, které považoval za podřadné, tudíž domácí skřítkové to dokázali. Dále jeskyni rozdělil na předsálí a hlavní obrovskou část s jezerem a ostrůvkem, které oddělil vstupem neodhalitelným nikým, kdo nedokáže vycítit pozůstatky magie. Vypadal jako neprostupná skála, na kterou bylo třeba použít kouzelnickou krev, aby odhalila otvor. Což mělo příchozího oslabit, protože podle Voldemorta fyzická bolest člověka oslabí.

Následuje hlavní část s jezerem se zcela nehybnou vodou, pod níž spočívala (opět dost možná stále spočívá) hromada neživých, kteří měli stáhnout pod vodu každého, kdo se pokusí magicky zasáhnout (při použití přivolávacího kouzla například jeden nebo více neživých vyskočili z vody a účinky kouzla zablokovali) nebo naruší jezero jiným způsobem, než že použije připravený člun. Ten byl zakotvený u stěny, avšak neviditelný a očarovaný tak, že v něm mohl plout jen jeden dospělý kouzelník. Neposuzoval tak svůj "náklad" podle váhy, ale podle míry magie, tedy Voldemort opět přehlédl, že by kouzelníka mohl doprovázet nezletilý nebo jiný tvor - v takovém případě unesl člun oba. I tento člun mohl být odhalený jen tak, že dotyčný vycítil stopy po použitých kouzlech (nebo případně náhodou, pokud by ho někdo nahmatal). 

To vše bylo ponořené do naprosté temnoty bez přirozeného zdroje světla a patrně ještě magicky posílené, protože působila hustěji než normální tma a oslabovala kouzelně vyvolané světlo. Jen z ostrova z prostředka zářilo mlhavé nazelenalé kouzelné světlo. Právě na něj Voldemort umístil mísu s viteálem zalitým smaragdově zeleným lektvarem. Ten nebylo možné vylít, magicky odstranit či přeměnit, pravděpodobně se i sám doplňoval. Šlo ho pouze vypít, pokud se chtěl někdo k viteálu dostat. Způsoboval přitom hrůzné halucinace, pálivou bolest, prožívání nejhorších strachů a zážitků. A také extrémní žízeň, přičemž vyčarovaná voda mizela, což dotyčného nutilo pít vodu z jezera - a probrat tak neživé k útoku.

zdroj

I tak do jeskyně a k viteálu vnikly Voldemortem nežádoucí osoby. Poprvé Regulus Black a domácí skřítek Krátura. Voldemort totiž požádal Reguluse o služby skřítka, ten mu nabídl Kráturu a Voldemort ho do jeskyně vzal, donutil ho vypít lektvar (buď aby do něj mohl vložit medailon nebo jako test) a odešel s tím, že Kráturu zabijí neživí. Jenže Krátura měl od Reguluse příkaz vrátit se domů, až s ním bude Voldemort hotový. tak i učinil, jelikož Voldemort zapomněl na moc skřítků. Krátura informoval Reguluse, ten se propracoval až k nenávisti vůči Voldemortovi, zjistil, že stvořil viteály a požádal Kráturu, aby ho vzal do jeskyně. Tam odmítl udělat to, co Voldemort, tedy dát mu lektvar. Naopak, lektvar vypil sám, vyměnil viteál za falešný medailon, pravý svěřil Kráturovi, aby ho zničil, a neživí ho stáhli pod hladinu jezera. Jenže Krátura viteál zničit nedokázal, tudíž zůstal v domě Blacků.

Podruhé v šestém díle jeskyni objevil Brumbál, když propátrával Voldemortovu minulost, a vypravil se do ní. Vzal s sebou i Harryho, což opět nečinilo žádné potíže, protože Voldemort nemyslel ani na moc nezletilých, nehotových kouzelníků. Lektvar vypil sám, podařilo se jim tak vyzvednout medailon, a díky tomu, že byli na místě dva, se jim podařilo i dostat pryč a vrátit se do Bradavic. Ovšem svého cíle rovněž nedosáhli, pravý viteál nezískali. 

A poslední známá návštěva jeskyně se odehrála v sedmém díle. Tehdy Voldemort zjistil, že Harry o jeho viteálech ví a shromažďuje je, proto ji zkontroloval a našel prázdnou mísu, což ho přivedlo k vražedné zuřivosti.