Spadají sem tedy lidští duchové (duchové zemřelých lidí), zvířecí duchové (duchové zemřelých zvířat), a určitá "zjevení", která nikdy nežila. Mezi nimi jsou nelidské přízraky (netvoři) - bytosti s duchovní podstatou od samého začátku, které lze popsat jako zhmotnění emocí, pak duchovní bytosti - bytosti s duchovní podstatou od samého začátku, které dokáží komunikovat s lidmi, a pak strašidelný pes, smrtonoška, smrtonoš a možná pár dalších, které uvádím jako samostatnou kategorii, protože nejde o netvora spojeného s emocemi, nejde o ducha mrtvého zvířete, ani nedokáží komunikovat s člověkem. Nicméně jsou i zastánci jiných způsobů rozdělení, podle kterých by například tyto tří příklady patřily mezi duchovní bytosti, protože podle nich komunikace s lidmi neznamená samostatnou kategorii.
Tuto obecnou klasifikaci duchů vytvořil ministr kouzel Grogan Pařez v vroce 1811 spolu s divizí duchů na odboru pro dohled nad kouzelnými tvory. Stalo se tak pro četné stížnosti duchů na jejich necitlivé zařazení mezi bytosti, když už zjevně bytostmi nejsou, protože zatímco je Burdock Muldoon, náčelník Kouzelnického shromáždění (předchůdce ministerstva) v patnáctém století vyloučil z bytostí, protože se vznášeli místo chůze, jeho nástupnice Elfrida Claggové ve své revidované definici je pod bytosti opět zařadila, načež duchové opustili setkání s Claggovou znechucení tím, jak se setkání soustředilo víc na záležitosti živých než mrtvých. A od té doby až do časů Grogana Pařeze nebyli spokojeni.
A právě proto, že toto je v podstatě jen základní klasifikace, jednotlivým typům duchů věnuji samostatné články.
Žádné komentáře:
Okomentovat