Poltergeist

Poltergeist, z německého poltern - hlučit, geist - duch, by se dal charakterizovat jako nezničitelný duch chaosu, který straší vždy jen na jednom místě, obvykle nějakém, kde se vyskytuje hodně dospívajících. Není ale původem z Německa, vyskytuje se po celém světě a buďto se prostě "objeví se stavbou" nebo se rozhodne do nějaké budovy nastěhovat. Někdy i mudlovské. A není to duch v obvyklém slova smyslu. Patří mezi nelidské duchovní přízraky, tedy mezi netvory, kteří nikdy nebyli naživu, nikdy nebyli člověkem ani zvířetem, a nemohou tak ani zemřít. Ne pro nesmrtelnost, spíš asmrtelnost, neschopnost zemřít jako něco, co nikdy nemělo život. Stejně jako mozkomorové a bubáci.

Může se zdát podobný běžným duchům, ovšem mezi nimi a poltergeisty existuje několik zásadních rozdílů (kromě toho největšího, že běžní duchové jsou otisky duší zemřelých). Obvykle nemají konkrétní fyzickou podobu. Jsou ale na druhou stranu hmotnější, mohou se dotýkat předmětů a pohybovat jimi fyzickou silou, ačkoli si uchovávají schopnost jimi procházet. Což je zároveň činí zranitelnými vůči stejným uřknutím jako lidi a není vyloučeno, že ač je nelze fyzicky zranit, protože nejsou a nikdy nebyli živí, mohou cítit bolest. 

Těchto schopností pak využívají k páchání vandalismu, záludných schválností a obecně rozčilování a komplikování života živých. Mohou létat, psát posměšky a urážky na různé povrchy, ničit vybavení, házet předměty, ucpávat zámky, dokonce i fyzicky zaútočit na člověka. Zkrátka způsobovat naprostý chaos.

Je totiž možné, že vznikají z chaosu. Že jsou podobně jako mozkomorové a bubáci zosobněním emocí, tentokrát zmatku a střetu mnoha vlivů přítomných zejména u dětí a dospívajících. A poté se chaosem krmí, přiživují ho, rozhodně i způsobují. Není jen jisté, jestli mohou zaniknout, pokud by kolem nich nastal naprostý klid. Například pokud by jejich domov opustili lidé na velmi dlouho. Tehdy by buďto zanikli, nebo by minimálně velice zeslábli a zkrátka čekali, až se zase někdo objeví. 

Stejně nejistá je i možnost jejich vyhnání. Na začátku totiž autorka naznačovala, že by to mělo být možné. Že se kolem poltergeistů vybudovala mylná domněnka o nemožnosti je vyhnat, jen to vůbec není snadné a silnější, destruktivnější poltergeisti obývající nějaké místo už dlouhou dobu jsou velmi obtížně zvládnutelní. Poté ale začala tvrdit, že poltergeista vyhnat nejde. Že prohlášení Fleur Delacour, jak by byl okamžitě vyloučen každý, který by se ukázal v Krásnohůlkách, není pravdivé, a jak by snaha Dolores Umbridgeové o příkaz k vyhnání Protivy z Bradavic byla marněním času. Rozhodně ale někteří lidé, pokud je poltergeist respektuje, dokáží takového poltergeista přinutit, aby se na čas uklidnil. 

zdroj

To vše je ostatně nejlépe vidět na známých příkladech řádění poltergeistů. Jeden byl zmíněný v nedělním vydání The New York Ghost ze dne 28. 11. 1926, kde se psalo o chaosu, jaký způsobil v jídelně v Nashville. Hned 6. 12. 1926 pak psali o dalším případu, kdy se poltergeist Strýček Edward, který strašil jistou newyorskou kouzelnickou rodinu, obvykle ale docela klidný, onen den s rodinou pohádal na pikniku v Central Parku a házel pečivo po kolem procházejících mudlech, načež zmizel. 

Nejznámější případ a údajně nejproblémovější poltergeist v britské historii je potom Protiva obývající Bradavický hrad. Na rozdíl od bradavických duchů má fyzickou podobu a je hmotný, ale jako oni dokáže být neviditelný, když chce, dokáže létat, procházet předměty, k tomu je popadnout a na rozdíl od duchů ho ovlivňuje magie. Jeho fyzická podoba je černovlasý mužíček se zlýma oranžovýma očima, oblečený v křiklavém, výstředním oblečení, čapkou s rolničkami a s oranžovým motýlkem, vůbec tedy nevypadá průhledně nebo bíle jako duchové.

Protiva především je zosobnění neřádu a velmi rád ho neustále způsobuje. Až tak, že je někdy nebezpečný. Neustále s ním válčí školník Argus Filch, pořád marně požaduje, aby Protivu z hradu vyhnali - jsou to nepřátelé přes několik dekád, Protiva ho i jeho kočku paní Norrisovou neustále provokuje, dělá nepořádek, který musí Filch uklízet. Ale obtěžuje kohokoli. Připojuje se do drbů, rád se posmívá, komplikuje studentům cestu do učeben, hází po nich věci, někdy na ně i zaútočí tak, že se za ně připlíží a popadne je za nos nebo podobně. Nevšímá si ani příkazů prefektů, primusů nebo profesorů, ostatních duchů. Naopak, když se mu zachce, kohokoli se pokusí dostat do průšvihu.

Vliv na něj má pouze duch Krvavý baron. Toho se Protiva tak moc bojí, že v první knize ho byl schopný Harry Potter snadno zahnat, když pod neviditelným pláštěm předstíral, že je baron. Z neznámého důvodu se ho nikdy neodváží popichovat a přijímá od něj příkazy. Potom už trochu respektoval akorát ředitele Albuse Brumbála, k němuž se většinou choval uhlazeně a servilně, protože se bál, že by ho dokázal ze školy vyhodit, ale neděsil se ho. 

Jinak určitým způsobem akceptuje autoritu pouze v některých případech. Většinou respektuje příkazy držet se dál od výuky. A někdy má docela rád některé studenty, když mu jsou po chuti, zejména Freda a George Weasleyovy - nikdy neváhal, aby je napálil, ale měl je rád, a zejména, což nikdo nikdy nezapomene, jim salutoval při jejich odletu ze školy uprostřed ohňostrojů v pátém díle a slíbil jim (a slib dodržel) způsobovat co největší problémy nenáviděné Dolores Umbridgeové (a to byl jeden z mála momentů, kdy mu v tom občas pomáhali i ostatní obyvatelé Bradavic).

Na druhou stranu, je naprosto věrný Bradavicím. V opravdu zoufalých situacích dokáže spolupracovat. Když například v podstatě terorizovala Umbridgeová z pozice vrchní vyšetřovatelky a poté ředitelky školu, způsoboval jí takové obtíže, jaké do té doby nedělal žádnému učiteli. A v bitvě o Bradavice v posledním díle se aktivně postavil proti Voldemortovi, přidal se do boje. K tomu mu většinou moc nevadí, ani když na něj studenti svádí vlastní nezbednosti. Spíš lituje, že je nevymyslel první, a nemusí se bát následků, když vlastně není, jak ho potrestat. 

zdroj

V Bradavickém hradě přitom straší už od roku 993. Údajně se objevil s hradem, "vešel v existenci" při jeho založení a nastěhování spousty dětí. Teoretizuje se, že by mohlo jít o zosobnění jejich uličnictví. Dělal tak problémy už prvnímu školníkovi Hankertonovi Humblemu. A po něm každému dalšímu.

V roce 1876 školník Rancorous Carpe sestrojil past ve snaze dostat Protivu z hradu - návnadu z hradní zásoby zbraní a obrovský začarovaný poklop posílený různými zadržovacími kouzly, které chtěl spustit na Protivu, jakmile bude na správném místě, až ho zbraně přilákají. To nevyšlo, protože Protiva se z poklopu snadno procpal ven. Naopak to situaci zhoršilo. Získal zbraně jako několik šavlí, kuší, mušket a malý kanón. Bradavice evakuovali a Protiva se tři dny bavil tím, že náhodně vystřeloval a vyhrožoval přítomným smrtí.

Ředitelka Eupraxia Moleová pak uzavřela smlouvu s Protivou, že odevzdá zbraně výměnou za dodatečné svobody jako plavat jednou týdně v chlapeckých toaletách v přízemí, možnost vybrat si starý chleba z kuchyní na házení a nový klobouk od madame Bonhabille, pařížské kloboukářky. Což byl poslední a nejhorší pokus zbavit se Protivy, který poslal pana Carpeho ze zdravotních důvodů do důchodu.

V sáze se potom ukazoval hned od prvního dílu, ale jen v knihách. V prvním díle debatovali bradavičtí duchové, zda Protivovi vůbec umožnit účastnit se hostiny k zahájení školního roku, protože kvůli němu měli špatnou pověst všichni duchové, nicméně Protiva se nehodlal napravit, i tak obtěžoval první ročník hned při první cestě do Nebelvírské věže, a od té doby předváděl své obvyklé kousky.

Ve druhém díle zničil rozplývavou skříň, když ji shodil na Filchovu kancelář. Přesvědčil ho k tomu Skoro bezhlavý Nick, aby tak vytáhli Harryho ze školního trestu, ale netušili, že tím způsobí celou řadu problémů vedoucích až k Brumbálově smrti. Protože právě rozbitá rozplývavá skříň nakonec přivedla Draca Malfoye na plán, jak do hradu dostat smrtijedy v šestém díle. Také se tam účastnil oslavy Nickových úmrtin, kde se choval poměrně slušně, dokud si to později nevynahradil trápením Ufňukané Uršuly. A k mnoha dalším jeho kouskům ten rok patřila i posměšná písnička a taneček o tom, že je Harry Zmijozelovým dědicem.

Ve třetím díle rád obtěžoval profesora Remuse Lupina. Také spustil poplach, když se Sirius Black pokusil dostat do hradu, a kromě hromady obvyklých rošťáren byl nadšený z představy, že Siriuse potrestají mozkomorovým polibkem. Ve čtvrtém díle si proto už od duchů rozhodně vysloužil zákaz účasti na hostině k zahájení školního roku. A tak rozpoutal chaos v kuchyni, kde obtěžoval domácí skřítky. A když se připravoval vánoční ples, rád se schovával v brnění a zpíval oplzlé písničky.

Až v pátém díle projevil značnou náklonnost Fredovi a Georgovi po jejich opuštění Bradavic, což byl dost možná první případ, kdy dobrovolně poslechl studenta. Všichni tehdy nenáviděli Umbridgeovou a Protiva na příkaz dvojčat rozpoutal v podstatě vzpouru. Například žongloval s hořícími pochodněmi nad hlavami studentů, do Velké síně hodil pytel s tarantulemi, dvakrát zamkl paní Norrisovou do brnění, ničil vybavení jako nikdy dřív. Dokonce se ukázalo, že měl tehdy přátelské příměří s profesorkou Minervou McGonagallovou, která mu jednou dokonce radila, jak odšroubovat lustr. A pak mu půjčila svou hůl, jíž tloukl Umbridgeovou, když konečně utíkala z hradu.

V šestém díle už ale byl zpátky u svých obvyklých rošťáren mířených na kohokoli. Složil třeba další písničku, že Harry miluje Lenku Láskorádovou, když spolu šli na vánoční večírek, zablokoval vchod do nebelvírské společnské místnosti pro všechny, kteří si odmítli zapálit kalhoty, a podporoval i rozmíšky mezi domácími skřítky Dobbym a Kráturou. Kráturu totiž Harry poslal sloužit do Bradavic, když ho zdědil spolu s domem Siriuse Blacka, a jeden večer ho povolal, aby mu uložil špehovat Draca Malfoye, jehož podezíral, že se stal smrtijedem. Krátura se ale objevil i s Dobbym a rvali se spolu kvůli tomu, že Krátura před Dobbym na Harryho nadával. A na to se objevil i Protiva, házel po nich křídu, povzbuzoval je a vyčítal Harrymu, že je sledoval už v kuchyni a že mu kazí zábavu. Jestli v tomto díle znovu projevil nějakou loajalitu obyvatelům Bradavic a zúčastnil se pohřbu Brumbála vedle mnoha duchů, není známo.

Rozhodně ji ovšem projevil v následujícím díle během bitvy o Bradavice proti smrtijedům a Voldemortovi. Když Voldemort zaútočil na hrad, Filch na příkaz McGonagallové vyzval Protivu, aby se přidal k ochraně. A Protiva to rád udělal. Když se třeba smrtijedi probojovali až do školy, zasel mezi ně chaos, házel na ně tobolky škrtidubu, zatímco neobtěžoval ani nerozptyloval obránce. A poté, když obránci zvítězili, jak je jeho zvykem, složil vítěznou písničku, jak je Voldy tuhej jako pařez. 

zdroj

Což je velmi podobné pojetí poltergeista ve skutečném světě. Zde se tak označuje údajný paranormální jev, kdy se ozývají zvuky bez zdroje, samovolně se pohybují předměty, někdy se i samy objevují nebo mizí, dochází k poruchám a poškození spotřebičů, vyskytují se závady, v moderní době se přidalo i volání nebo kontakt z neexistujících čísel a může docházet i k útokům na lidi nebo zvířata. 

Tyto případy se mají vyskytovat spontánně bez jakéhokoli původce, obvykle kolem dospívajících nebo lidí s duševními problémy. Na rozdíl od světa Harryho Pottera přitom nepomáhá se odstěhovat, protože tyto jevy jsou spojovány s onou postiženou osobou a ne s budovou, a obvykle také samy po určité době vymizí právě tehdy, kdy u postiženého vymizí jejich příčina, tedy dospěje nebo se psychicky uzdraví. Kdo teorii o paranormálním jevu věří, má ho za sílu zrozenou z projevů dospívání, nespokojenosti, bolesti, vnitřního chaosu, nicméně obvykle se neprokáže, že by nešlo o nějaký přirozený úkaz, působení fyzikálních sil, duševní poruchu, halucinace a často samozřejmě o podvody.