Skleněné věštby

Skleněné věštby známé z pátého dílu jsou někdy zvané jednoduše i věštby, ale správně by se jim mělo říkat záznam věštby (Prophecy Record). Jsou to totiž jen zaznamenané věštby vyslovené věštci, záznamy jejich slov uchovávané proto, aby o nich zůstal mezi kouzelníky přehled - zejména mezi těmi, jichž se týkají. Nejsou to proto patrně "obyčejné" věštecké křišťálové koule, do kterých byla věštba nějak otisknuta, ale zvláštní předměty se svým vlastním určením.

zdroj

Mají podobu malých koulí z foukaného skla s modrošedou vířící mlhou uvnitř. Obvykle se vejdou do dlaně, ale mohou mít různé velikosti, jen jsou vždy kulaté. Také jsou na dotek teplé, i pokud jsou uchovávány v chladu, takže možná pohlcují teplo. Jen nebylo popsáno, jak takový záznam vzniká, takže se lze pouze opřít o dohady, že by mohlo jít o uložené vzpomínky osoby, která věštbu vyslovila nebo slyšela, podobně jako u myslánky. 

Ostatně když se záznam rozbije, objeví se přízračné zjevení věštce, odrecituje věštbu tak, jak ji kdysi vyslovil, a poté zmizí, což zní poněkud podobně. Neví se přitom, jestli by šlo rozbitý záznam opravit, ať už kouzelným nebo nekouzelným způsobem, nebo jestli existuje způsob, jak si věštbu vyslechnout bez jeho rozbití.Na rozdíl od filmu, kde fungují tak, že se mlha trochu rozptýlí a objeví se obličej věštce, když povolaná osoba záznam uchopí - a zopakuje věštbu i bez rozbití. Tak v pátém filmovém díle Sibyla Trelawneyová ze záznamu přeříkala věštbu o Voldemortovi a Harrym Potterovi přímo Harrymu, který záznam vzal, zatímco ostatní stojící kolem něj, zdá se, její hlas ani neslyšeli. 

zdroj

Všechny tyto záznamy jsou uchovávány pod nejvyšším možným zabezpečením (a možná i vyráběny) v Síni věšteb na odboru záhad britského ministerstva kouzel. Je tak možné, že kouzelníci v ostatních zemích mají vlastní způsob uchovávání věšteb, ať už touto nebo jinou formou. Tato Síň věšteb na britském ministerstvu má i svého strážce, ministerského úředníka, který objednává a udržuje záznamy na nesčetných policích v dlouhých řadách vysokých číslovaných regálů zabírajících většinu síně. Původně tak bylo v síni tisíce záznamů sahajících daleko do historie. Ovšem velkou část z nich zničili v pátém díle během bitvy na odboru záhad mezi smrtijedy a částí Brumbálovy armády.

Jakmile tam přitom záznam umístí, patrně použije kouzlo proti zlodějům, které umožní jen těm, jichž se zaznamenaná věštba týká, aby si ho vyzvedli. Problém akorát vyvstává, pokud to není známo. Dotyční se totiž nemusí identifikovat vždy. Pokud se to nepodaří, na štítku u záznamu zůstane jen otazník, pokud podaří, je tam zapsáno příslušné jméno. Takže například u věštby vyslovené Trelawneyovou byl nejprve uveden pouze Pán zla, a teprve poté, co se Voldemort rozhodl, že se věštba (jejíž obsah znal jen částečně) týká i Harryho Pottera a pokusil se ho zabít, bylo na štítek připsáno i Harryho jméno. (I tento záznam byl zničen v pátém díle, nicméně existoval ještě další, právě díky výše uvedené myslánce - věštbu vyslovila Trelawneyová před Albusem Brumbálem, který ji tak mohl snadno vylovit ze své paměti.)

Následky tohoto bezpečnostního kouzla byly popsány v pátém díle, kde se Voldemort pokoušel věštbu získat prostřednictvím třetích osob, ať už očarovaných nebo smrtijedů, protože se na ministerstvu nemohl ukázat sám. V jednom případě například poslal pod vlivem kletby imperius zaměstnance odboru záhad Brodericka Bodeho, který se pokusu věštbu odnést, ačkoli se ho netýká, a ocitl se v nemocnici U Svatého Munga se závažnou psychickou poruchou. Zdá se ale, že měla mít dočasný charakter, možná, aby mohlo následně ministerstvo u takového zloděje vyšetřit jeho motiv. I Bode se totiž rychle zotavoval, mezi účinky kletby patřilo i to, že dokázala zlomit kletbu imperius, takže se opět vracel sám k sobě, a kdyby se ho smrtijedi nerozhodli zbavit jinak, nejspíš by se plně uzdravil.