Kentaur

Kentaur (centaur) je kouzelný tvor příbuzný lidem a koním. Konkrétně jeho hlava, torzo a ruce jsou lidské a zbytek těla koňský. Je to ovšem samostatný druh, velmi starý s vlastní historií, žádný kříženec. Je to tvor společenský a vyskytuje se v lesích po Evropě, kde obvykle žije ve stádech od deseti do padesáti členů. Mají ale vlastní způsoby utajení a vyhýbají se kontaktu s kouzelníky i mudly, protože s nimi nejsou zrovna přátelé, a nad to v každé zemi, kde žijí stáda, pro ně bylo vyhrazeno území - jako třeba Zapovězený les na pozemcích Bradavické školy.

zdroj

Přestože je lze označit za částečně humanoidní, schopné řeči a uvědomění, britské ministerstvo kouzel je klasifikuje jako zvířata a ne osoby. Je to ale kupodivu na jejich vlastní žádost. V roce 1811 nabídli kentaurům status osob, když Grogan Pařez vydal předpis, že osobou je každý tvor, který má dostatečnou inteligenci, aby porozuměl zákonům kouzelnické komunity a nesl spoluúčast při jejich vytváření. Nicméně odmítli, protože nechtěli být spojováni s dalšími osobami jako jsou upíři a ježibaby. Stejné rozhodnutí učinil jezerní lid o rok později.

Nejen z toho důvodu proto ministerstvo označuje jejich inteligenci podle znění Vyhlášky 15 B vydané odborem pro dohled nad kouzelnými tvory za "téměř lidskou", což kentauři považují za velkou urážku. Sami totiž tvrdí, že jejich inteligence tu lidskou dalece překonává.

zdroj

Jejich vzhled je však od lidí liší beze sporu. Nelze jednoznačně mluvit o kentauřicích, protože ačkoli podle testů W.O.M.B.A.T., testů základní kouzelnické úrovně přístupných mudlům, existují, v sáze o nich nebyla žádná zmínka. Dospělý muž - kentaur tedy má průměrnou výšku dva metry a je dlouhý jako kůň. Stejně jako koně může mít koňskou část těla v různých barvách od černé do bílé a stejně jako lidé různobarevné oči a vlasy - přitom spolu barva srsti a barva vlasů nemusí nijak souviset. Ani jednu část těla nezakrývají oblečením, které dle Mloka Scamandera a jeho Fantastických zvířat a kde je najít odmítají. Specifickou podobu, kdy i obličej kentaurů měl značné koňské rysy, měli špičaté uši a někteří z nich nosili šperky, jakou jim přiřkl film, je nutné brát s rezervou. V knižním kánonu totiž například mnoho dívek jako Levandule Brownová a Parvati Patilová považovalo kentaura Firenze za atraktivního a z jejich popisu se zdá, že jejich obličej byl skutečně lidský a mohli být velmi pohlední.

Kentauři jsou zařazeni do čtvrté kategorie klasifikace kouzelnických zvířat vedené ministerstvem kouzel, tedy mezi nebezpečná zvířata, která vyžadují odborné znalosti a poradí si s nimi jen zkušený kouzelník. A i o tom lze pochybovat. Jsou skvělí lukostřelci, v souboji dokáží používat i neverbální zaklínadla bez hůlek, jsou velice pyšný druh a velmi tvrdě reagují, pokud se je lidé pokusí využít. A to nejen vůči dotyčným, ale i vůči vlastním - například v roce 1995 se pokusilo kentaura Firenzeho zabít jeho vlastní stádo v Zapovězeném lese, když se rozhodl přijmout post učitele v Bradavicích, což vnímali jako zradu. Navíc jsou velmi teritoriální a své území si tvrdě chrání.

Na druhou stranu mají velký smysl pro čest a nechtějí ubližovat dětem a mladým. To ukázali například, když stádo v pátém díle v Zapovězeném lese odmítlo zakročit proti hajnému Rubeusi Hagridovi, i když mu zakázali do jejich teritoria vstupovat, protože s sebou měl nezletilé Harryho Pottera a Hermionu Grangerovou. Také se mohou uvolit ochránit kouzelníka před újmou, jako to udělal například Firenze v prvním díle, ačkoli s tím ostatní nesouhlasili, protože zasáhl do budoucích událostí. Nicméně jejich trpělivost s mládím může rychle vyprchat, jak zase ukázali, když později Harry s Hermionou nalákali do lesa Dolores Umbridgeovou, aby je využili k pomoci zbavit se jí - po tomto zjištění již stádo oba studenty napadlo.

Kromě toho jsou známí i pro velký vrozený talent pro léčivou magii, astronomii a jasnovidectví. Jsou to rození věštci, tráví své životy snahou ovládnout umění předvídání, pálí k tomu bylinky jako lesní sléz a šalvěj a patrně dávají vůbec přednost přírodě před technologií.

Zkrátka se o sebe dokáží snadno postarat, navzdory existenci oddělení pro styk s kentaury na odboru pro dohled nad kouzelnými tvory jako součást divize zvířat. Tu totiž žádný kentaur od jejího založení nekontaktoval, a tak se vžila fráze "poslat někoho do kentauřího oddělení" pro situaci, kdy dotyčného brzy vyhodí. A rozhodně tak skutečnosti neodpovídal ani kentaur zobrazený ve fontáně magických bratří, která stála na ministerstvu, než ji v pátém díle v duelu zničili Albus Brumbál a Voldemort. Rozhodně totiž nehrozí, že by kentaur s úctou vzhlížel k čarodějce a kouzelníkovi vedle domácího skřítka, jak se snažila říct.

zdroj

O každodenním životě kentaurů však příliš známo není vzhledem k jejich snaze zůstat stranou. Nejvíc záznamů existuje o stádu ze Zapovězeného lesa na pozemcích Bradavic, které v posledních letech vedl kentaur Magorian. Tvrdí, že celý les byl původně malým lesíkem, o nějž pečovali, a proto si ho nárokují i nyní, když se rozrostl. Ti žili dlouho docela v míru a velká část studentů si ani nemusela uvědomovat, že v jejich blízkosti nějací kentauři jsou. Ven nevycházeli a k nim byl zase jako do celého lesa vstup zakázán. Jejich život narušil až v prvním díle ságy příchod Voldemorta, který v lese prostřednictvím Quirinuse Quirrella, k jehož duši se přimkl, stopoval a zabíjel jednorožce, aby se jeho nelidská forma posilovala jejich krví. Kentauři ale proti němu nijak nezasahovali, až když se v lese jednou kvůli školnímu trestu ocitl Harry a na Quirrella/Voldemorta narazil. Tehdy zasáhl kentaur Firenze, Harryho zachránil a dokonce ho nechal jet na svém hřbetu do bezpečí. Nicméně ostatní kentaury to rozčilovalo. Jednak prohlašovali, že nejsou žádné obyčejné muly, a jednak jim vadilo, že zasáhl do budoucnosti. 

Poté se kentauři objevili blíž až v pátém díle. Po celou předchozí dobu měli s Hagridem o dost bližší vztah než je obvyklé s jinými čaroději a čarodějkami. Dokonce ho zvali přítelem (například neměli to srdce mu říct, že jim nechutnají jeho griliášové hrudky). Ale když v pátém díle přivedl do Zapovězeného lesa svého polovičního obřího bratra Drápa, kentauři s ním hrubě nesouhlasili a jejich vztahy se narušily. A když po propuštění Sibyly Trelawneyové přijal místo učitele jasnovidectví Firenze, vypověděli ho ze stáda a pokusili se ho udupat. Hagrid ho ale zachránil, a to jejich vztahy přerušilo úplně. Od té doby i on, který se v lese nikdy nebál, s sebou už vždy nosil kuši.

zdroj

Na konci pátého dílu potom došlo k vůbec největšímu konfliktu místních kentaurů s kouzelníky. Tehdy Harry a Hermiona zavedli do lesa Dolores Umbridgeovou, která se tou dobou pasovala na ředitelku školy a její opatření byla čím dál brutálnější. Snažili se jí totiž zbavit a Hermiona jí nalhala, že v lese Brumbál schovává zbraň proti ministerstvu. Přitom doufala, že jen narazí na tvora, co jim pomůže. Brzy se také skutečně objevila skupina kentaurů, kteří dali najevo svou nelibost s jejich přítomností, a Umbridgeová je ve své nenávisti vůči nelidským tvorům začala urážet. Ti proto skupinu napadli a Umbridgeovou odtáhli. Do potyčky se navíc připojil i Dráp a co se se všemi stalo bezprostředně poté není úplně jasné, protože Harry s Hermionou využili příležitost k útěku a Brumbál vyjednal s kentaury propuštění Umbridgeové až po svém návratu do školy. Protože byl jediným dalším člověkem v Bradavicích, jehož respektovali.

V šestém díle se kentauři krátce ukázali na Brumbálově pohřbu, kde vzdali Brumbálovi hold salvou šípů, a poté se naposledy objevili v sedmém díle během bitvy o Bradavice. Té se původně neúčastnili (s výjimkou Firenze) a je možné, že už dávno ve hvězdách vyčetli, jak má Voldemort Harryho zabít - vždy odmítali jít proti nebesům a jejich poselstvím. Věděli ale, co se děje, protože smrtijedi si v Zapovězeném lese udělali základnu. Proto také, když se Harry v lese střetl s Voldemortem, nechal ho, aby ho "zabil" a Voldemort následně donutil zajatého Hagrida nést Harryho "tělo" k hradu, smrtijedy sledovali. Hagrid je tehdy nazval zbabělci. Ovšem když se nedlouho poté znovu rozhořela bitva, protože se ukázalo, že Harry ve skutečnosti není mrtvý a nic není ztraceno, konečně se přidali, podnikli zásadní výpad skrz pozemky až do vstupní síně hradu a významně přispěli vítězství. Následně mezi sebe přijali zpět Firenze (není známo, zda se udobřili i s Hagridem) a zdálo se, že začali pomalu vůči lidem pookřávat. Přesto je nutné mít na paměti, že při snaze je využít nebo s nimi jednat jako s podřadnými budou i kentauři ze Zapovězeného lesa nadále reagovat násilně a že ostatní kentauři ze zbytku světa vůbec nemusí jejich nový náhled sdílet.

Proto lze i blíže popsat jen několik známých kentaurů ze ságy.

• Bane

Měl černou srst, černé vousy a byl divoký. Již v roce 1992 předpověděli údajně Bane a Firenze Harryho budoucnost čtením z hvězd. Byl také jedním z těch, kdo se účastnil šarvátky s Umbridgeovou (v knize dokonce přímo tím, kdo ji odtáhl) a účastnil se druhé části bitvy o Bradavice. Objevil se i v Prokletém dítěti. Tvrdil, že po bitvě byly uznány pozemky v lese za území kentaurů a prozradil Harrymu, že nad jeho synem Albusem Severusem vidí temný mrak, který je všechny ohrožuje.

• Firenze

Měl koňské tělo palomino koně (typická zlatá srst a bílý ocas), blond vlasy, modré oči a mnohá děvčata ho považovala v knize za přitažlivého. Byl statečný, ne moc tradicionalistický, odhodlaný i odporovat stádu a nebránil se přátelství s lidmi. Je proto možné, že jeho předobrazem byl Cheirón, kentaur z řecké mytologie, který opustil své divoké chtivé bratry a raději učil hrdiny. A jeho jméno zase odkazuje k Itálii, protože Firenze je italsky Florencie a také znamená květina, květ.

Firenze žil původně se stádem v Zapovězeném lese, kde v roce 1992 zachránil Harryho před Quirrellem a Voldemortem. V pátém díle přijal post učitele jasnovidectví, za což ho ostatní kentauři vypověděli a téměř ho zabili. Speciálně pro něj Brumbál v Bradavicích připravil zvláštní učebnu přeměněnou na les, kde mohli studenti posedávat a polehávat na mýtině a učit se číst z hvězd na očarovaném stropě. Tento post Firenze vykonával i po odchodu Umbridgové a poté, co Brumbál znovu přijal učitelku jasnovidectví Trelawneyovou. Ačkoli spolu nevycházeli, Trelawneyová nechtěla svůj předmět sdílet s "koněm" a Firenze považoval její věštění za směšné, rozdělili si mezi sebe jednotlivé ročníky.

I pro tuto šanci vzdal hold Brumbálovi na jeho pohřbu, kde otevřeně držel stráž u jeho těla, zatímco zbytek kentaurů se neukázal za hranicí lesa. A protože učil v Bradavicích i během sedmého dílu, mohl se hned na začátku bitvy o Bradavice připojit k Fénixově řádu a bojovat proti smrtijedům. V boji byl také vážně raněn na boku a hodně krvácel, nějakou dobu se nedokázal ani postavit, takže nejspíš nemohl bojovat i v druhé části po boku svých druhů, ale uzdravil se a po bitvě ho stádo přivítalo zpět, když uznali, že jeho prolidské tendence nejsou ostudné.

• Magorian

Vůdce kentaurů ze Zapovězeného lesa, měl dlouhé, tmavé vlasy, vysoké lícní kosti a pyšný pohled. Jeho jméno přitom znamená "son of Magor" čili syn Magora - Marka v arménské podobě. Byl velký tradicionalista, nesnášel zrádce, neměl rád lidi, ale protože kentauři obvykle nezabíjí mladé a nevinné, dovoloval nejen Hagridovi, ale i studentům projít lesem. Nebyl ale proti zabíjení lidí, pokud vstoupili nezváni do jejich středu, nebo je uráželi. Nepochybně ale později měla na jeho názor na lidi velký vliv Harryho oběť pro dobro kouzelnického světa.

Byl to právě Magorian, kdo Hagridovi před Harrym a Herminou v pátém díle připomenul, že už v lese není vítán, a velmi nelibě reagoval na Umbridgeovou, Harryho a Hermionu, když se později objevili zpátky. Proto jeho také Umbridgeová spoutala poutacím kouzlem, což vyprovokovalo útok. Na druhou stranu stál v čele výpadu kentaurů v druhé části bitvy o Bradavice a nakonec dovolil Firenzemu vrátit se do stáda a své radikální názory poněkud zmírnil.

• Ronan

Měl rudé vlasy a vousy, lesklou oříškovou koňskou srst, dlouhý narudlý ocas a mluvil s truchlivým tónem. Vůči ostatním působil celkem mírumilovně, ačkoli lidem nevěřil, a i jeho jméno, poangličtěná verze irského Rónán vycházející z Rón (s příponou án z irské galštiny) znamená tuleň, tvor, jenž není obrazem zuřivého útoku.

Ronan byl úplně první kentaur, který se objevil v sáze, když s Banem potkal v Zapovězeném lese Hagrida a společně diskutovali, co asi útočí na jednorožce. V pátém díle se pak snažil ochránit Harryho a Hermionu, když se rozpoutala potyčka s Umbridgeovou. Tvrdil, že jsou hlupáci, ale nezaslouží si zemřít. A v sedmém díle se připojil v druhé části bitvy o Bradavice k útoku kentaurů.

zdroj

Jak už tedy bylo řečeno, v knihách jsou kentauři popisováni podle tradičních řeckých mýtů, tedy jsou tvorové vycházející ze skutečné "mudlovské" mytologie a mudlové je znají. Zobrazují je v nejrůznějších dílech už po tisíce let a v současnosti se s nimi lze setkat například v sáze o Percym Jacksonovi, v Letopisích Narnie a podobně. V původní řecké mytologii kentauři nezkrotní a divocí tvorové, napůl lidé, napůl koně, které uctívali v některých chrámech a v příbězích tam někdy i žili. Někteří pak vynikali násilnými činy, avšak slavný Cheirón jako moudrý učitel. Nakonec se proto kentauři stali symbolem mužnosti, statečnosti a síly. V pozdějším období se také v mytologii začaly objevovat kentauřice, ale existují i příběhy o tom, jak kentauři unáší a znásilňují lidské ženy.

Právě to přitom inspirovalo mnohé dohady o tom, co se dělo s Umbridgeovou během jejího pobytu mezi kentaury, protože skončila na ošetřovně bez zjevných fyzických zranění ale s hlubokým psychickým otřesem. Někteří stojí za více dětmi přístupné verzi, že s ní zamával únos jí nenáviděnými bytostmi (ač to tak není, nazývala kentaury kříženci, jimiž hluboce pohrdala). Jiní ale poukazují právě na možnost, že ač tak známí kentauři z lesa rozhodně nebyli vyobrazeni, mohli se k ní zachovat podle starých příběhů. V parodickém muzikálu A Very Potter Sequel se pak právě tato možnost stala kánonem (ačkoli tam Umbridgeová začala s Firenzem randit).

zdroj