Pseudoviteály

Pseudoviteály jsou zvláštní kategorie viteálů, které stvořil lord Voldemort neúmyslně bez použití obvyklého kouzla pro tvorbu viteálů s úmyslem dosáhnout nesmrtelnosti. A také tím stvořil otázku, jak moc je vhodné, aby byla viteálem živá osoba. V tomto případě totiž použil dvě "schránky", které měly podobný účel jako viteál a v podstatě pro něj jako viteál fungovaly. A byly viteálům tak podobné, že pro zjednodušení o nich jako o viteálech mluvil dokonce i Brumbál a vžilo se, že úlomek Voldemortovy duše v Harrym Potterovi znamenal, že Harry byl viteál, přestože to nebyla úplná pravda. A jak už je naznačeno, šlo o zmíněného Harryho Pottera a Quirinuse Quirrella.

I když o pravé podstatě Harryho spojení s Voldemortem jsme se dozvěděli později než o Quirrellově, jako první vytvořil Voldemort "pseudoviteál" právě z Harryho, a to zcela neúmyslně. Než se rozhodl zaútočit na Potterovy na konci první kouzelnické války, oslabil svou duši tak moc, že se stala příliš křehkou a nestabilní.. A když se po zabití Lily a Jamese odrazila od Harryho smrtící kletba a zasáhla Voldemorta, jeho duše se sama roztříštila a její úlomek se usídlil v malém Harrym - jediné živé bytosti v okolí, k níž mohl přilnout, když mu Voldemort žádnou jinou schránku nepřisoudil (ačkoli Potterovi měli ještě kočku, takže možná mohla sága vypadat hodně jinak). Toho pak ovlivňovala obdobně, jako ovlivňuje obvyklé viteály - dala mu určité schopnosti koketující s černou magií, avšak nikdy z něj neudělala plnohodnotný černomagický objekt. Umožnila mu ale mluvit hadím jazykem jako mluvil Voldemort a udržovala také spojení mezi ní a Voldemortem, které se ozývalo pokaždé, když se ocitla blízko dalšího viteálu, a pak zejména v době, kdy Voldemort znovu získal tělo. Tehdy umožňovala Harrymu zahlédnout útržky Voldemortových činů či myšlenek.

A protože i plnohodnotný viteál může být zničen jen velice mocnými předměty a kouzly s tím, že když je zničen on, přestane existovat i úlomek duše v něm, i tento úlomek duše mohl zmizet jen tehdy, když byl Harry zničen. A buď proto, že "živoucí viteál" lze zničit smrtící kletbou, nebo proto, že šlo o "pseudoviteál" a tedy smrtící kletba postačila, ve chvíli, kdy Voldemort na Harryho v sedmém díle smrtící kletbu použil, byl jakožto pseudoviteál zničen a úlomek duše v něm zmizel. Samotný Harry však přežil.

zdroj

A druhý pseudoviteál Quirrell pak vznikl ještě odlišnějším způsobem. Zbývající část Voldemortovy duše, která po nezdařilém pokusu o vraždu batolete Harryho unikla a "nesla" Voldemortovo vědomí, po čase posedla Quirrella a začala se živit jeho vlastní duší. Vzhledem k i fyzické blízkosti oněch dvou, kdy se úlomek Voldemortovy duše projevoval tak, že se jeho obličej objevoval na Quirrellově zátylku, je nepochybné, že Quirrell též získal určité temné schopnosti, ale nikdy nebylo objasněno jaké vlastně. Ví se jen, že byl schopen s Voldemortem rozmlouvat a plnit jeho příkazy. Ovšem byl ještě nespolehlivější rádobyviteál, protože ho naprosto zničil pouhý Harryho dotyk, který Voldemort nedokázal snést a spolu s ním ho nedokázal snést ani posedlý Quirrell. Navíc proto, že hostil přímo Voldemortovo vědomí, byl Voldemort schopný ovládat Quirrella lépe a používat ho jako schránku, kterou mohl opustit ve chvíli, kdy Quirrell umíral.

Eh, skoro.
zdroj

zdroj

Což navíc znamená, že všichni živočichové, které Voldemort obýval před Quirrellem v letech svého exilu, tedy krysy, hadi a podobně, jak sám potvrdil, byly též dočasnými pseudoviteály.