Tabu

Tabu (Taboo) je velice mocná a svým způsobem užitečná temná kouzelná formule z kategorie uřknutí, jež dělá z jediného prostého slova klíč k odhalení pozice toho, kdo ho vyslovil, a z těch důvodů je známá hlavně z druhé kouzelnické války, kdy se takové tabu stalo ze jména lorda Voldemorta. Tedy z jeho druhého jména, protože že býval Tom Raddle se pokoušel přimět svět zapomenout, a též by to bylo trochu matoucí. Jeho otec určitě nebyl jediný Raddle v celé Británii, potažmo na celém světě.

Tato kletba přitom ve svém důsledku není těžká k pochopení nebo k tomu, aby vůbec někoho napadla, protože pracuje na stejném principu jako hlídáček. Jen místo toho, aby se spustila použitím jakékoli magie, spustí se vyslovením konkrétního slova, a funguje bez ohledu na věk. A zatímco o hlídáčku se neví, zda ruší nějaká další kouzla, přičemž spíš ne, protože při jeho zaktivování přijde nezletilci upozornění a nehoní ho celá jednotka bystrozorů, tabu slabší ochranná kouzla rozhodně ruší.

Když jde však o nějakou mocnou ochranu, ta by měla vytrvat. Dobrou ukázkou bylo například Fideliovo zaklínadlo, o němž někteří teoretizovali, že ač ho neprolomí, může ho alespoň oslabit a obecně odhalit oblast, kde se ten, kdo slovo označené jako tabu vyslovil, nachází, ale nejspíš to není pravda. Tyto úvahy pochází ze situace, kdy se Harry Potter, Ron Weasley a Hermiona Granger ováukrývali v domě na Grimmauldově náměstí chráněném mnoha ochrannými kouzly včetně fideliova zaklínadla a opakovaně v něm vyslovovali jméno Voldemorta. Přičemž se kolem domu vždy potloukali smrtijedi, věděli, že tam dům stojí a někdo, patrně i kdo, v něm je, ale nemohli dovnitř. Přesněji, nemohli ho stále sami vidět. Ovšem takovou informaci mohli stejně snadno získat od Bellatrix Lestrange, která o domu jako rozená Blacková musela vědět, z ministerských záznamů či od Snapea, jenž mohl střípky některých informací prozradit, aby si zachoval jejich důvěru.

Jenže málokterá kouzelnická rodina dokáže sáhnout po tak mocném řešení své bezpečnosti, a tak tabu stále patří mezi kletby ovládající druhé omezováním svobody jejich projevu, čímž vyvolává stres, strach a další negativní pocity vyplývající z útlaku. Proto je také považováno za součást černé magie a jeho použití rozhodně není ve správně fungující společnosti žádané a tolerované. Bohužel, v době nadvlády lorda Voldemorta používané a hlavně zneužívané bylo.

Někteří si myslí, že už v době první kouzelnické války ještě před narozením Harryho Pottera, odkud podle nich pochází zvyk říkat Voldemortovi Ty-víš-kdo. Ani tyto teorie ale asi nebudou úplně pravdivé, protože Brumbál povzbuzoval kouzelníky, aby se jména nebáli, neboť strach ze jména jen posiluje strach z jeho nositele. A lze si jen těžko představit, že by Brumbál vyzýval k tomu, aby nevinní dávali všanc své životy kvůli zdánlivé prkotině, kdyby na něj opravdu mělo být uvaleno tabu. Náhražka Ty-víš-kdo se tak nejspíš zrodila jako výsledek děsivých vzpomínek na extrémní strach a paniku, kterou lidé zažívali, když se dostali do situace, kdy o nejhorším černokněžníkovi poslední doby museli mluvit, a touha vyhnout se těmto vzpomínkám. Leda by Brumbál začal se svou snahou zbavit kouzelnické společenství strachu z Voldemorta až po válce, kdy by takové tabu přirozeně padlo.

V druhé kouzelnické válce už ale fungovalo bez pochyb. Bylo uvaleno někdy krátce po převzetí kontroly smrtijedy nad ministerstvem kouzel v sedmém díle, ač se dosud neví kým. Lze se jen domnívat, že komise pro experimentální kouzla byla nucena spolupracovat s temnou stranou a vymyslet způsob, jak vystopovat Voldemortovy nepřátele, nebo ho mohl vynalézt Voldemort sám. Ať byl totiž cokoli, nelze upřít, že měl velké schopnosti a velkou vášeň pro odhalování tajů kouzel. Každopádně kdykoli pak někdo vyslovil jeho jméno, smrtijedi a lapkové byli okamžitě upozorněni na pozici dotyčného a stíhali ho jako zločince. Bylo totiž známo, že jméno pána zla se odvažovali říct nahlas hlavně členové Fénixova řádu, jež byli poslední baštou vzdorující zlu.

zdroj

Jako první, i když úplně nevědomky, to pak v sedmé knize zjistili právě Harry, Ron a Hermiona, když po náhlém útěku z Doupěte skončili na Tottenham Court Road a Hermiona neopatrně jméno Voldemorta vyslovila. Okamžitě se jim na paty pověsili smrtijedi převlečení za údržbáře a trio jim jen tak tak uniklo. Oficiálně se o něm lidé z odporu, ať už z Řádu nebo jiných hnutí či jedinci nespokojení s novými pořádky, pak ale dozvěděli až když se něco podobného stalo Kingsleymu Pastorkovi, který také jen stěží smrtijedům unikl, ocitl se na útěku a spojil se s dvojčaty Weasleyovými vysílajícími nelegální rádiovou Potterovu hodinku, kde na tabu uvalené na jméno "náčelníka smrtijedů" upozornil.

Takový Xenofilius Láskorád ho už však porušil úmyslně, když k němu trio dorazilo kvůli shánění informací o relikviích smrti, a on se snažil přivolat smrtijedy. Unesli mu totiž dceru Lenku a vydírali ho a on ve svém zoufalství neviděl jinou možnost. A rovnou smrtelné následky jeho porušení možná mělo v případě skupiny psanců Deana Thomase, Teda Tonkse, Dirka Creswella a skřetů Griphooka a Gornuka. Není úplně jasné, jestli ho někdo z nich porušil a kdo, ale je možné, že právě kvůli tomu je nakonec sebrali lapkové a Ted, Dirk a Gornuk za to zaplatili životem.

zdroj

A nakonec ho porušil i sám Harry Potter, ač už ve chvíli, kdy o jeho existenci moc dobře věděl, během jedné z mnoha dlouhých zastávek na jeho honu za viteály, a umožnil tak lapkům, aby konečně chytili tak dlouho hledané trio a odtáhli je na Malfoyovo panství. I když ve filmu to proběhlo trochu jinak, když tam je náhodou našli dřív, než stihli kolem tábora rozmístit ochranná zaklínadla.

Zrušeno pak bylo nejspíš hned po pádu Voldemorta a dá se předpokládat, že po všech zkušenostech a teroru jeho druhé vlády se budou přeživší snažit, aby ho už nikdo znovu neuvalil.