Odzbrojující kouzlo

Odbrojující kouzlo je základ každé soubojové techniky a jde o obrannou kouzelnou formuli, která nutí zasaženého upustit to, co drží, a odhodit to mimo jeho dosah. Nejčastěji se tedy používá při snaze donutit soupeře upustit hůlku, a pokud je dostatečně silné, může ho spolu s tím zároveň srazit k zemi nebo odhodit. Také se ale dá použít k odražení kouzla protivníka či rovnou k přivedení protivníka do bezvědomí podobně jako omračující kouzlo. Naopak, pokud je příliš slabé, může protivníka přinutit pouze ustoupit o pár kroků či mu postavit vlasy na hlavě. Jeho síla tak závisí na síle kouzelníka a dokládá to například fakt, že Remus Lupin byl schopen odzbrojit více protivníků najednou, Cedric Diggory srazit Viktora Kruma do bezvědomí, kdežto Neville Longbottom nedokázal dlouho ani vyrazit nebránícímu se hůlku z ruky, a zároveň se odráží i do podoby kouzla, kdy průměrně silné a silnější znamená jasný šarlatový paprsek energie, kdežto slabý pokus spíše záblesk bílého světla.

zdroj

Formule, která se pro úspěšné použití tohoto kouzla musí vyslovit (pokud není kouzelník zběhlý v neverbální magii), zní expelliarmus a pochází z anglického expel, což znamená odstranit, a latinského arma, tedy zbraň. Špatně vyslovená formule přitom může být velmi nebezpečná a způsobit jiný efekt než ten žádaný. Například v pátém díle - Fénixově řádu - Cho Changová rozptýlená Harrym Potterem nedokázala kouzlit správně, a když podruhé pronesla cosi jako Expellimellius (expeliarmajs v překladu), podpálila Mariettě Edgecombeové rukáv.

Kdy poprvé bylo toto kouzlo použito, však není příliš jasné. Někteří historici tvrdí, že jej vynalezl Merlin, jiní, že se rozšířilo v 11. století z Madagaskaru. Doložitelně používané je však teprve od roku 1379, kdy ho Elizabeth Smudglingová použila v soubojnickém klání v Dartmooru. A o více než 600 let později se stalo i podpisem Harryho Pottera, který ho několikrát použil proti Voldemortovi a zachránilo mu život, a který ho tímto kouzlem v poslední bitvě definitivně přemohl.

V druhém díle bylo Snapeovo expelliarmus zobrazeno jako zářivě bílý ohnivý paprsek a jde patrně o filmovou chybu, neboť nelze s jistotou předpokládat, že zrovna Snape se snažil použít proti Harrymu mírnější sílu, a navíc ho kouzlo následně poměrně brutálně odhodilo na druhý konec místnosti.

zdroj 

V knihách se přitom vyskytovalo velmi často.

V Tajemné komnatě toto kouzlo učil Severus Snape v Soubojnickém klubu, bylo používáno v rámci událostí s Raddlovým deníkem a na konci roku ho Harry, Ron Weasley, Hermiona Grangerová, Fred a George Weasleyovi procvičovali, ve třetím díle se jím odzbrojovalo jako o život v Chroptící chýši, ve čtvrtém ho Harry použil při plnění úkolů v Turnaji tří kouzelnických škol a pak proti Voldemortovi, v pátem se vyučovalo v Brumbálově armádě a používali ho kouzelníci při bitvě na odboru záhad, v šestém s ním Draco Malfoy odzbrojil na Astromonické věži Brumbála a při následné bitvě se též hojně používalo a v sedmém díle, kdy situace vygradovala a spousta kouzelníků bojovala o život, bylo velmi frekventované.

A kupodivu, jak se na úplném konci ukázalo, bylo toto běžné a zdá se obyčejné kouzlo natolik zásadní, že zapříčinilo Voldemortův pád nejen v podobě Harryho podpisu a posledního souboje, ale i v podobě nečekaných změn majitelů březové hůlky, o kterých Voldemort netušil.

zdroj