Amorův šíp

Amorův šíp, původním názvem Amortentia, je nejsilnější nápoj lásky, a protože se řadí k lektvarům pro pokročilé, vyučuje se v Bradavicích v šestém ročníku a není zrovna nejsnazší na přípravu. Tomu odpovídají i jeho účinky. Způsobuje totiž silné poblouznění hraničící až s posedlostí, a to okamžitě po napití. Člověk, jenž se lektvaru napije, navíc začne vypadat neduživě a pobledle a předmět jeho náklonnosti (tedy ten, kdo mu lektvar dal) se pro něj stává hlavním bodem v životě. Mluví o něm, jako by byl "zasažen paprskem nejčistšího slunečního světla" a vůči ostatním se naopak může chovat silně nestabilně pohybujíce se mezi rozrušením a nebezpečností.

zdroj

Pokud navíc někdo chce v poživateli lektvaru udržet pocit falešné lásky, musí mu pečlivě dávat lektvar stále dál, jinak člověk postupně opět získá svou vlastní vůli a účinky úplně pominou, jak se stalo v případě Toma Raddlea a Meropy Gauntové, která začala věřit, že po takové době pití nápoje už v Tomovi musela skutečná láska určitě vzklíčit.

To ale nápoj nedokázal. Stejně, jako jakýkoli nápoj lásky, nedokáže vyčarovat skutečnou lásku a Hector Dagworth-Granger, známý odborník na lektvary, ho popsal následovně:

"Schopný přípravce lektvarů může vyvolat silnou posedlost, ale ještě nikdy nikdo nedokázal vytvořit skutečnou, nerozbitnou, věčnou a bezpodmínečnou oddanost, která lze nazvat láskou."

Podobně ho charakterizoval v šestém díle i Horácio Křiklan, když pro studenty připravil ukázku několika lektvarů na úvodní hodinu lektvarů v šestém ročníku, a to tak, že "Amorův šíp samozřejmě nevytváří skutečnou lásku. To je nemožné. Způsobí však silné poblouznění nebo posedlost a z toho důvodu je pravděpodobně nejnebezpečnější lektvar v místnosti."

Současně s Křiklanovým upozorněním se poté studenti dozvěděli jeho základní charakteristiku, která zahrnuje výrazný perleťový lesk správně připraveného lektvaru, páru stoupající z kotlíku ve spirálách a především vysoce individuální vůni pro každého, neboť každý člověk v něm cítí to, co jemu samotnému připadá atraktivní, a to i v případě, že dotyčný o tom, že je k takovým věcem přitahován vůbec neví. Hermiona Grangerová proto cítila vůni čerstvě posečené trávy, nový pergamen, peprmintovou zubní pastu, což odkazovalo k její rodině a zálibám, a také vůni vlasů Rona Weasleyho, ač dlouho popírala, že by k němu něco cítila (což se nestalo v knize, kde Hermiona nepřiznala, co je poslední složka, kterou cítí, a ani ve filmu, kde však šla zubní pasta spojit s dřívější scénou zubní pasty na Ronově tváři, a až Rowlingová přiznala, co bylo to poslední), a Harry Potter zase sirupové košíčky, vůni dřevěné násady koštěte a cosi, co snad cítil v Doupěti, přičemž si později uvědomil, že šlo vůni Ginny Weasleyové.

zdroj

A jako malá zajímavost na závěr může sloužit fakt, že podle Rowlingové existuje na Odboru záhad Ministerstva kouzel místnost zvaná "Místnost lásky" (obdobně jako se v šestém díle šestice studentů dostala do Místnosti času), kde stojí celá fontána, kterou protéká Amorův šíp.