Paměťové kouzlo

Paměťové kouzlo, jehož formule zní obliviate z latinského oblivisci/oblivio znamenajícího zapomenout, nebo přímo anglického oblivion, zapomění, do češtiny zkrátka přeložená jako zapomeňte. Často se používá v kombinaci s kouzlem vytvářejícím falešné vzpomínky. 

Kouzelná formule obliviate či Zapomeňte však neznamená vždy kompletní ztrátu paměti. Obecně mají paměťová kouzla vymazávat určitou vzpomínku, a proto se používají v případech, kdy mudlové spatří něco souvisejícího s kouzelnickým světem nebo kouzly. Vymazávači paměti britského ministerstva kouzel tehdy odstraňují vzpomínky mudlů na takovou událost, někdy musí použít i hromadné paměťové kouzlo. Ačkoli občas se stane, že se na některého mudlu zapomene nebo na některého kouzlo nepůsobí, alespoň dle Blenheima Stalka a jeho knihy Mudlové, kteří si všimli. A jindy se zase stane, že je použité obzvláště silné kouzlo, které člověka zanechá dezorientovaného a je potřeba trocha času, než se vzpamatuje. 

Pokud navíc není použité správně, může vymazat příliš velkou část paměti a způsobit poškození mozku. To sice není nemožné zvrátit, ale je to velice těžké. Když se například o toto kouzlo pokusil Zlatoslav Lockhart a vadná hůlka ho vyslala zpět proti němu, způsobilo mu těžkou ztrátu paměti a dohnalo ho do nemocnice U Svatého Munga. Přitom se nikdy plně neuzdravil a získal zpět jen některé ze vzpomínek. Obdobně u Berthy Jorkinsové použil Barty Skrk příliš silné paměťové kouzlo, aby ji donutil zapomenout, že objevila jeho syna, ale způsobil jí trvalou chronickou zapomětlivost. Z těchto případů však lze lze usoudit na to, že podle síly kouzla může vzpomínky buď zcela vymazat, nebo jen potlačit, protože Voldemort dokázal mučením u Berthy kouzlo zlomit a donutit ji vzpomenout si (čímž jí ale zcela psychicky zničil). Případně je možné, že zkrátka manipuluje se schopností dotyčného si vzpomínku vybavit spíš, než že by ji zcela vymazalo.

zdroj

Prvním, kdo vyvinul kouzla na úpravu paměti, byla Mnemone Radfordová, která se rovněž stala první vymazávačkou paměti ministerstva kouzel. S ní a po ní se pak stalo běžnou ministerskou praxí používat paměťová kouzla v případě, kdy se mudlové setkali s magií, ať už v ojedinělých případech nebo masově, jako například při přemístění vlaku, který se měl stát bradavickým expresem, pod dohledem ministryně Ottaline Gambolové. Nebo během Ilfracombského incidentu, kdy velšský zelený drak napadl skupinu mudlů v Devonu v roce 1932. Naopak v případě lochnesské příšery ministerstvo svou snahu o vymazávání vzpomínek vzdalo, protože už ji spatřilo příliš mnoho mudlů. 

V samotné sáze jsme se s tímto kouzlem setkali u zmíněného Zlatoslava Lockharta. Ten se proslavil knihami o svých cestách po světě, heroických skutcích a setkání s nebezpečnými tvory, ale ve skutečnosti jen vyhledával málo známé skutečné dobrodruhy, vyslechl je, použil na ně paměťové kouzlo a připsal si jejich zásluhy. Paměťové kouzlo přitom dokázal zdokonalit tak, že nikdy neselhalo. Na druhou stranu jím ale sám sešel. Když totiž jeho tajemství odhalili Harry Potter a Ron Weasley v tunelu před tajemnou komnatou ve druhém díle, rozhodl se, že proti nim použije, co umí nejlépe. Jenže se o to pokusil Ronovou poškozenou hůlkou, kouzlo se obrátilo proti němu a vymazalo mu vlastní paměť. 

Dále jsme ho viděli ve čtvrtém knižním díle. V nespecifikované době před ním ho použil Barty Skrk na ministerskou zaměstnankyni Berthu Jorkinsovou, když zjistila, že doma ukrývá svého syna potají osvobozeného z Azkabanu - což jí bylo osudným, když později narazila na Voldemorta a ten ji mučil tak dlouho, dokud kouzlo nezlomil. Během famfrpálového mistrovství světa, kde v kempu pro ubytování fanoušků hlídal spolu s kouzelníkem i místní mudla pan Roberts s rodinou, zase udržovali právě Robertsovy tímto kouzlem v klidu a nevědomosti. A po útoku smrtijedů v tomto kempu je nechali na magické řádění zapomenout. 

Krátce, ale důležitě se objevilo i v pátém knižním díle, kde to byla studentka Marietta Edgecombeová, kdo prozradil Dolores Umbridgeové existenci Brumbálovy armády. Tehdy totiž, aby před zuřícím ministrem zachránil Harryho a zabránil Mariettě prozradit víc, jí Kingsley Pastorek vymazal na schůzky spolku vzpomínky. 

A samozřejmě se objevilo i v sedmém díle. Tam Hermiona Grangerová hned na začátku ochránila své rodiče před mocí Voldemorta tím, že jim na sebe a jejich pravý život vymazala vzpomínky. K tomu nahradila zmizelé vzpomínky falešnými, na základě nichž se její rodiče odstěhovali pod jiným jménem do Austrálie. Ve filmové verzi k tomu ještě vymazala svou osobu ze všech rodinných fotek a záznamů, i když lze předpokládat, že i v knize se postarala o své kompletní zmizení. O něco později pak použila paměťové kouzlo znovu, a to na Tottenham Court Road, kam se přemístila spolu s Harrym a Ronem po svatbě v Doupěti a kde je poprvé napadli smrtijedi. Vymazala vzpomínky Antonína Dolohova a Thorfinna Rowleho, aby zakryla, že se Ron doma neléčí s těžkou nemocí, a rovněž vzpomínky svědků. Zde však došlo k malé kolizi, protože v knize Hermiona tvrdila, že je to poprvé, co paměťové kouzlo používá. K tomu autorka prohlásila, že na rodiče nepoužila paměťové kouzlo, ale kouzlo upravující vzpomínky. Naopak ve filmu šlo o stejná kouzla, ovšem tam zase netvrdila, že ho dřív nepoužila. 

A naposledy ho použila v posledním díle při návštěvě domu Láskorádových, kde Xenophiliuse Láskoráda přiměla zapomenout, proč měl tuto neobvyklou návštěvu, aby to nemohl sdělit smrtijedům a aby stále zůstali přesvědčení, že Ron žije s ostatními Weasleyovými a nepotlouká se po boku hledaného Harryho. 

zdroj