zdroj |
Draci jsou nejspíš nejznámější kouzelní tvorové, povědomí o nichž proniklo i k mudlům. Stejně jako ve většině kultur (snad kromě východoasijské) jsou i v Harrym Potterovi znázorňováni jako obří čtyřnozí ještěři (ve filmu ovšem měla většina jen dvě zadní nohy) s blanitými křídly, tlamou plnou ostrých zubů, jsou schopni létat a chrlit oheň. A ať už přesto nebo proto, jsou velice obdivovaní - avšak rovněž jedni z nejnebezpečnějších zvířat ve známém světě. Proto je také britské ministerstvo kouzel zařadilo do kategorie XXXXX mezi známé zabijáky kouzelníků, jež je nemožné vycvičit Na druhou stranu to neznamená nemožnost s nimi pracovat. Existují totiž dračí ošetřovatelé, drakologové a i dračí dealeři, což je ovšem aktivita striktně nelegální.
Přirozeně se tedy vyskytují na většině kontinentů, ne-li na všech, ale vzhledem k jejich velikosti a nátuře by bylo těžké je ukrývat. Většina draků se proto shromažďuje v několika rezervacích. Mezi ně patří Rumunská dračí rezervace, kde žije několik druhů draků a pracuje tam například Charlie Weasley, Čínská dračí rezervace pro čínské ohniváče, Norská dračí rezervace pro norské ostrohřbeté a svůj prostor mají vymezený i na Hebridách, v horách Walesu a mezi Arjeplogem a Kopparbergem ve Švédsku - kde je však každoročně ruší výroční závod na košťatech přelétávajících nad touto oblastí.
Nejen díky možnosti studovat draky v těchto rezervacích je tak dobře zdokumentován jejich život a některé z těchto informací se dostaly i do povědomí veřejnosti. Například se tedy ví, že dračice, když naklade vejce, pro která si většinou nestaví hnízda, je udržuje v teple pomocí svého ohnivého dechu. A když se poté dráče vylíhne, krmí ho dračím mlékem, které navzdory tomu, že draci jsou létající plazi, zjevně produkují, pokud se dráče chová v zajetí, lze ho nahradit kbelíkem brandy smíchaným s kuřecí krví každou půlhodinu. Alespoň dle knihy Chov draků pro zábavu a podnikání.
Teprve po šesti měsících pak začne dráče chrlit oheň, na začátku za doprovodu hustého šedého kouře. Létat se pak naučí kolem jednoho roku a teprve ve dvou letech drak dospívá a je připravený se o sebe postarat sám. Další život pak závisí na tom, o jaký jde druh.
Další informace se dají najít třeba v knihách Chov draků pro zábavu a podnikání, Dračí druhy Velké Británie a Irska, Z vejce k infernu: Příručka chovatele draků, Fantastická zvířata a kde je najít. Z těch vyplývá třeba, že v případě čínského ohniváče jsou větší a dominantnější samice, a patrně nejen u něj. Samice novoozélandského opálookého někdy vyhánějí samce ze svých teritorií. I čínský ohniváč má tendenci teritorium žárlivě střežit - obvykle toleruje maximálně dva další draky. A obecně jsou draci velmi agresivní vůči čemukoli i bez provokace. Je proto lepší, když mudlové věří, že jsou jen mýtem.
Dále se velmi dobře ví o nejrůznějších dračích materiálech velice ceněných a užitečných pro kouzelníky. Jsou ovšem velmi těžce sehnatelné, už jen uspat draka je práce pro půl tuctu kouzelníků - a cokoli z něj získat a prodávat je nebezpečné i samo o sobě. Většinou jde totiž o vysoce regulované zboží a v případě dračích vajec rovnou o nelegální. Stejně jako prodávat cokoli získané ze zabitých draků, kteří nejsou přemnožení, a tak je jejich lov povolen.
K těmto materiálům patří dračí krev, jejíchž dvanáct způsobu použití vynalezl Albus Brumbál (jistý Ivor Dillonsby tvrdí, že jich objevil již osm, když si Brumbál "půjčil" jeho poznámky) - přičemž jedním je čistič trouby, dalším odstraňovat skvrn, lék na bradavice a jedním zásadním samozřejmě přísada do lektvarů. Další vnitřní dračí přísadou pro magii je dračí srdce, jehož velice silná blána se používá jako jádro hůlek, dračí játra jako přísada do lektvarů, prodávaná 16 srpců za unci, a neplýtvá se ani dračím masem. Tedy alespoň pro zvířata, není známo, zda je jeho konzumace bezpečná pro lidi. Ač někteří ho zkouší, lze z něj připravit dračí tatárk a prý je chuťově podobné bažantovi.
Používá se i dračí kůže, a to velmi hojně. Je silná, odolná vůči většině kouzel a zajišťuje stejnou ochranu jako kožené oblečení, ale zároveň je pružnější a na dotek připomíná hadí kůži. Vyrábí se z ní tak rukavice, boty, bundy a štíty, lze najít kufry z dračí kůže a jde sehnat i nezpracovaná, kterou například poslal Brumbál v pátém díle obrům, když se je snažil přesvědčit, aby se přidali na jeho stranu. Je ovšem třeba mít na paměti, že jsou známá kouzla, která kůží proniknou (jako dostatečně silné a početné omračovací kouzlo), nebo v případě celého draka mohou zasáhnout oči či jinou zranitelnou část.
Dál se zpracovávají dračí drápy, i když pro poněkud neověřené účely. Traduje se, že rozemletý dračí spár stimuluje mozek, a tak ho například student Harold Dingle prodával těm, které čely zkoušky NKÚ a OVCE. Ovšem ve skutečnosti šlo jen o sušený trus běhnic a není jisté, zda spár opravdu funguje, ač mnozí ho zkouší používat do různých jiných povzbuzujících prostředků. Rozhodně ale funguje rozemletý dračí roh, jenž se používá do mnoha lektvarů.
A k materiálům, jejichž odběr drakům neublíží, i když se nepoužívají zrovna magicky, patří dračí hnůj prodávaný například v Obrtlé ulici - velmi účinné hnojivo, či dračí mléko, z něhož jde podle knihy Očaruj si vlastní sýr vyrobit dračí sýr. A někteří kouzelníci používají i skořápky z dračích vajec, i když ty jsou stejně jako vejce samotná neobchodovatelným zbožím.
Draka samotného pak jen tak využít nelze a není dovoleno ho ani chovat. Ostatně ho nejde domestikovat. Ale někteří pro ně i tak v kouzelnickém světě našli určitou roli. Například v Gringottově bance stráží drak nejstarší trezory. Proto také zaměstnávají dračí krmiče, což je nebezpečná avšak lukrativní pozice, která s sebou nese bonus ohniodolného pláště a 7 galeonů týdně. Draky jako strážce dokonce navrhoval ministr Kornelius Popletal ve třetím díle pro Bradavice, když byl nucen odvolat mozkomory. Naštěstí k tomu nikdy nedošlo. Nakonec se ale draci v Bradavicích ukázali, a to v prvním úkolu Turnaje tří kouzelnických škol v roce 1994. Pro tento účel dovezli z Rumunské rezervace čtyři draky i s jejich vejci a šampioni turnaje měli za úkol dostat se vybranému drakovi za záda a ukrást zlaté vejce umístněné mezi ta skutečná. Nutno však podotknout, že to znamenalo několik zranění draků - i když ne vážných a bohužel i ztrátu několika vajec.
Protože je tedy drak tak velmi známé a obdivované zvíře, není divu, že se nepoužívá jen skutečný, ale i jako motiv. Šampioni turnaje například dostali očarované maličké modely draků, s nimiž se měli utkat, patron může mít vzácně podobu draka, draci se používají jako vzor na oblečení, nemoc dračí spalničky je pojmenovaná po dracích a dokonce se používá jméno Draco, které jednak představuje souhvězdí draka a jednak znamená drak nebo had v latině. Mimo to se drak objevuje i v heslu Bradavické školy - Draco dormiens numquam titillandus - Nikdy nelechtej spícího draka.
Tohle vše se tedy týká draků "obecně". Přitom jich existuje několik druhů se svými dalšími charakteristikami, a občas se najde nějaký kříženec. Známými druhy tedy jsou:
- Čínský ohniváč (Chinese Fireball)
Je známý též jako lví drak a přirozeně se vyskytuje v Číně. Snadno rozpoznatelný je pro šarlatové hladké šupiny a zlaté ostny kolem zaobleného čumáku a také pro vypouklé oči. Váží mezi dvěma a čtyřmi tunami s tím, že samice jsou větší než samci. I jeho vejce jsou tmavě šarlatová se zlatými skvrnami a velice cenná (nejen na okrasu, jistý Quong Po v 15. nebo 16. století objevil několik způsobů použití rozmletých skořápek).
Navzdory tomu, že ho lze těžko přehlédnout, je ale čínský ohniváč extrémně nebezpečný. Je rychlý, chytrý, z nozder vydechuje plameny, a když se rozzuří vystřeluje velké plameny i z tlamy. A rozzuří se snadno, i když je trochu víc tolerantní k ostatním drakům než jiné druhy a je ochotný sdílet své teritorium až se dvěma dalšími. Ovšem moc už ne s jinými tvory. Spořádá totiž většinu savců a nejvíc mu chutnají prasata a lidé.
- Hebridský černý (Hebridean Black)
Domovské prostředí tohoto draka jsou Hebridské ostrovy u Skotska, kde jich ale nežije mnoho, protože jediný exemplář vyžaduje teritorium až 161 km2. Je totiž mnohem agresivnější než ostatní britské dračí druhy - ač si alespoň nepochutnává na lidech, nejraději má vysokou zvěř, občas se chopí krávy. Na druhou stranu tam pro sebe má tento druh celou rezervaci spravovanou rodinou McFustyových, která na ostrovech sídlí už po staletí a tradičně se hlásí k zodpovědnosti za péči o tyto domorodé draky.
Jeho vzhled je i pro toto nevlídné prostředí méně "honosný" než u některých jeho příbuzných. Může dorůst až devíti metrů, váží mezi 2 a 4 tunami, má černé drsné šupiny, purpurové oči, podél hřbetu se mu táhne hřeben z nízkých ostrých destiček, jeho křídla připomínají netopýří a na konci ocasu má bodec plný ostnů.
- Maďarský trnoocasý (Hungarian Horntail)
Pochází z Maďarska, kde se obvykle živí kozami a ovcemi, ale pokud má možnost, také lidmi, a považuje se za nejnebezpečnější dračí plemeno. Připomíná ještěra s černými šupinami, žlutýma očima, bronzovými rohy a ostny, které mu vyrůstají z ocasu. Ty přitom používají už mláďata k proražení tvrdé skořápky vejce v barvě cementu. Je také rekordmanem v chrlení ohně - může ho vychrlit až na 15 metrů, a to v takové teplotě, že během několika vteřin rozpálí doruda i velký kámen. Kromě toho dokáže velice rychle létat, není pro něj problém udržet rychlost i s nejrychlejšími košťaty.
Protože tento drak byl nejdetailněji zobrazen ve filmové adaptaci, je také nutné upozornit na několik rozdílů. V ní totiž chrlil oheň tak, že vystřeloval z hrdla dvě chemikálie, které se po smíšení zapálily, a měl jen dvě nohy a křídla, jako mívá v klasické reálné mytologii wyvern. Rovněž tam měl jinou barvu.
zdroj |
- Norský ostrohřbetý (Norwegian Ridgeback)
Ačkoli už dle svého jména pochází z Norska, kde obývá hory, je velice podobný maďarskému trnoocasému drakovi. Jen má na hřbetu černé destičky, jeho šupiny jsou spíš hnědé (ve filmu zelené), má jedovaté tesáky a není tolik nepřátelský. Tedy alespoň samci, samice jsou zuřivější. Zvláště při hlídání svých vajec s černou skořápkou. Je ale jinak rovněž schopný letec a hlavně si s maďarským trnoocasým nezadá v chrlení plamenů, protože mláďata norského ostrohřbetého je dokáží chrlit už kolem jednoho až tří měsíců, mnohem dříve než ostatní druhy.
Obvykle se živí suchozemskými savci, ale není pro něj, na rozdíl od jiných draků, problém lovit ani ty vodní. Například v roce 1802 byl zaznamenán případ, kdy na pobřeží uchvátil velrybí mládě.
- Novozélandský opálooký (Antipodean Opaleye)
Drak z Nového Zélandu a také Austrálie, kam často migruje, když hledá nové teritorium. V obou případech si vybírá k osídlení údolí, což je pro draky preferující jinak hory neobvyklé. Kromě této neobvyklosti je také považován za nejkrásnější druh - s perleťovými šupinami, mnohobarevnýma očima bez zorniček, světle šedými vejci často zaměňovanými za zkameněliny a zářivě rudým plamenem. Není ani příliš agresivní, obvykle nezabíjí, když nemá hlad, a i tehdy se zaměřuje nejvíc na ovce. I když v semdesátých letech byl zaznamenán případ, kdy vyrazil na zabijáckou výpravu mezi klokany poté, co ho z teritoria vyhnala dominantní samice.
- Velšský zelený (Common Welsh Green)
zdroj |
Jeho domovem jsou horské oblasti Walesu, kde má také svou rezervaci a kde splývá se svým okolím zelenou barvou, u vajec pak zemitou hnědou se zelenými skvrnami. A vůbec je na dračí poměry docela mírumilovný, raději se schovává v horách, loví ovce a jiné malé savce a vyhýbá se lidem. I tak je ale možné ho poznat už na dálku díky melodickému řevu a úzkým proudům ohně, které vystřeluje.
Neznamená to ovšem, že ho nikdy nic nevyprovokuje k ničivému útoku. Je například možné, že mládě bylo skutečnou, utajenou příčinou velkého požáru Londýna v roce 1666. Také nelze nevzpomenout Ilfrakombský incident roku 1932, kdy jeden exemplář napadl pláž s mudly v Devonu. Tehdy situaci zachránila kouzelnická rodina Tokeových pomocí série paměťových kouzel a získala za to Merlinův řád I. třídy.
- Peruánský zmijozubý (Peruvian Vipertooth)
Drak z východního a severovýchodního Peru je nejmenším známým druhem draka, dorůstá délky 4,5 metru, takže se dokáže nejsnadněji schovávat před mudly. Na druhou stranu je nejrychlejší letec a pořád je extrémně nebezpečný pro lidi, na nichž si pochutnává ještě radši než na kozách a kravách. Navíc má vedle měděných šupin s černými destičkami na hřbetě a krátkých rohů na hlavě velice jedovaté tesáky.
Mezinárodní sdružení kouzelníků ho tak na konci 19. století kvůli jeho přemnožení prohlásilo za vážnou hrozbu kouzelníkům i mudlům a muselo poslat vyhlazovací četu. I když jeden živý exemplář tam odchytil Harvey Ridgebit, jenž posléze založil Rumunskou dračí rezervaci. A aby toho nebylo málo, právě peruánský zmijozubý je původce názvu dračí spalničky pro nemoc objevující se mezi kouzelníky, protože jí jako první údajně onemocněli kouzelníci, kteří peruánské zmijozubé blízce zkoumali.
- Rumunský dlouhorohý (Romanian Longhorn)
Drak z Karpat v Rumunsku, jehož domov se stal nejvýznamnější světovou dračí rezervací, kam se sjíždí drakologové z celého světa. Je sice střední velikosti, ale působí mohutně kvůli velkým svalům. Má tmavě zelené šupiny, malý roh nad nosem a dva dlouhé, třpytivě zlaté rohy, které používá k probodávání a párání své kořisti. Právě tyto rohy jsou velice cennou přísadou do lektvarů a obchod s nimi není zakázán, takže musel být spuštěn intenzivní chovatelský program, aby se jeho počty nesnížily až na hranici vyhynutí.
- Švédský krátkonosý (Swedish Short-Snout)
Drak sídlící v divokých a neobydlených horských oblastech Švédska s neobvyklými stříbromodrými šupinami (ve filmu žlutými) a dokonce jasně modrým plamenem, dost horkým na to, aby dřevo i kosti spálil na uhel během vteřin. Navzdory tomu, že preferuje neobydlenou divočinu a jen zřídka přijde do kontaktu s lidmi, je tedy stále nebezpečný. Nejen pro popsané plameny, ale i pro značné letecké schopnosti. Navíc ani lidé se nesnaží ho nechat v klidu. Jednak prolétávají nad jeho teritoriem při výročním závodě košťat a jednak je jeho kůže velmi žádaný materiál pro rukavice a štíty.
- Ukrajinský železnobřichý (Ukrainian Ironbelly)
Vůbec největší dračí plemeno pocházející z Ukrajiny dorůstá až šesti tun. Má tvrdé, kovově šedé šupiny, tmavorudé oči a velice dlouhé a ostré spáry. Je sice pomalejší než jiní draci, zato je nebezpečný už svou velikostí - snadno rozdrtí vše, na čem přistane. A to, co nerozdrtí, hravě spálí plameny, které mohou dosahovat až 1960 stupňů Celsia. Neštítí se přitom ani otevřeně útočit na lidi, například v roce 1799 jeden unesl z Černého moře celou plachetnici, naštěstí bez posádky. Od té doby je také pod nepřetržitým dohledem ukrajinských kouzelnických úřadů.
zdroj |
- Katalonský ohniváč (Catalonian Fireball)
Původem z Katalonie ve Španělsku, není však vyloučeno, že v devadesátých letech už byl vyhynulý. Dle ilustrací by mohl mít zvláštně tvarovaný, nebo snad opálený čumák, ostny rostoucí z hlavy a krku a dva černé rohy.
- Portugalský dlouhonosý (Portugese Long-Snout)
Původem ze severního Portugalska z oblasti Gerês, není však vyloučeno, že v devadesátých letech už byl vyhynulý. Měl mít světle zelené šupiny, černé oči, delší čumák a špičaté rohy.
Draci tedy historii světa i Velké Británie ovlivňovali dlouho. Jak už bylo zmíněno, v roce 1666 například v Londýně založil světoznámý požár mladý velšský zelený drak, kterého drželi ve sklepení domu na Puddling Lane. A nejen kvůli tomu zakázalo v roce 1709 Shromáždění Nejvyšších divotvůrců chov draků. Incidenty tím však nekončily. V roce 1799 odnesl ukrajinský železnobřichý mudlovskou plachetnici z Černého moře, naštěstí bez posádky. V roce 1802 ne zrovna potají odnesl norský ostrohřbetý velrybí mládě z pobřeží Norska. V roce 1932 se snesl jiný velšský zelený na pláž plnou mudlů v Devonu. Situaci naštěstí zachránila Tilly Tokeová a její rodina, kteří se o mudly postarali paměťovými kouzly a získali za to Merlinův řád I. třídy, protože zabránili porušení Mezinárodního zákona o utajení kouzel. I když kouzlo tak úplně nefungovalo na starého Vyhýbavce Dirka, který až do své smrti mluvil o špinavém velkém létajícím ještěrovi, jenž ho napadl na pláži. Lidé si tak mysleli, že byl bláznivý. Někdy v sedmdesátých letech zase novozélandský opálooký zabil několik australských klokanů, když hledal nové místo k životu.
A samozřejmě se draci objevili i v sáze. Hned v prvním díle Rubeus Hagrid získal od přestrojeného Quirinuse Quirrella vejce norského ostrohřbetého, které nechal vylíhnout ve své hájence a pojmenoval ho Norbert. Tak se stalo před zraky Harryho Pottera, Rona Weasleyho a Hermiony Grangerové. V knize ale následně i Hagrid uznal, že nemůže na školních pozemcích chovat draka, a tak souhlasil, aby Ron kontaktoval svého bratra Charlieho a zorganizoval tak jeho odvoz do Rumunské dračí rezervace. Ve filmu byl zase Norbert rovnou odhalen a Brumbál ho nechal do rezervace odvézt sám. Navíc se později ukázalo, že Norbert byl samice.
Ve čtvrtém díle se zase draci ukázali jako první úkol v Turnaji tří kouzelnických škol. Šampioni turnaje tehdy měli přelstít draka a ukrást z jeho hnízda, kam umístili i pravá vejce, zlaté vejce s nápovědou k dalšímu úkolu. Tehdy se tedy na školních pozemcích objevili maďarský trnoocasý, velšský zelený, čínský ohniváč a švédský krátkonosý.
A v posledním díle se ukázalo, že to nejsou jen povídačky, že nejstarší trezory v bance u Gringottových střeží draci. Vlastnili minimálně jednoho ukrajinského železnobřichého, který hlídal mimo jiné trezor Lestrangeových. Docela násilným výcvikem ho donutili stáhnout se pokaždé, když uslyší kováříčky, jakési malé očarované nástroje vydávající specifický zvuk, protože ho naučili spojovat si tento zvuk s bolestí. V posledním díle se ale tento drak dostal na svobodu, když na něm Harry, Ron a Hermiona unikli po vloupání do trezoru při hledání viteálů lorda Voldemorta.
Kromě kouzelnického světa jsou ale samozřejmě široce známí i v reálné mytologii už od starověku a v literatuře i umění se používají dodnes. Ať už v podobě typických evropských draků se čtyřma nohama a křídly, jaké použila i autorka v knihách, jejich drobných modifikací podle chutě nejrůznějších spisovatelů a výtvarníků, až po východoasijské draky znázorňující štěstí, kteří spíš než ještěry připomínají velké hady a většinou nemají žádná křídla, přestože létají.
Žádné komentáře:
Okomentovat