Recenze Harry Potter a relikvie smrti - A. T.

Jelikož nepostupujeme tradičně, tedy od prvního do posledního dílu, ale naopak, nebudu popisovat jednotlivé postavy ani prostředí ani způsob, jakým děj došel až sem. Vlastně myslím, že tohle každý návštěvník zná, a i kdyby neznal, není nic snazšího, než si ten film pustit. Zkrátka, co se děje samotného týče, jen ho rychle shrnu, abychom věděli o čem vlastně píšu.

Není to ale jediná recenze, protože jsme dvě adminky, druhou od Jeannie můžete očekávat brzy. V ní bude i druhá polovina přichystaných fotek a hlášek.

Sedmý díl Harryho Pottera je rozdělený na dva filmy, ale přesto je to pořád jen jeden díl odehrávající se během jednoho roku. Začíná Harryho letní cestou z domu Dursleyových do bezpečí. I sami Dursleyovi se stěhují a Harry s eskortou má zmizet do Doupěte Weasleyových. Ta cesta není bez potíží a bez obětí. Musí se ale podařit, jelikož lord Voldemort ovládl kouzelnickou Británii a po Harrym stále pase. Touží ho zlikvidovat a poslední zbytky odbojného Fénixova řádu po smrti Brumbála a nastolení hrůzovlády usilují o jeho ochranu.

Během jeho posledních prázdnin ale nedojde jen k tomuto přesunu, ale zvrtne se všechno. Na svatbu jednoho z Weasleyových synů dorazí zpráva, že Voldemort už oficiálně napadl ministerstvo kouzel a zvítězil, takže Harry a jeho dva přátelé Ron Weasley a Hermiona Grangerová utíkají. Nemají příliš nadějí. Jsou jediní, kteří znají tajemství svého nepřítele, a tak také jediní, kteří ho mohou zničit. Bez okolků se tedy vrhnou na pátrání po viteálech, předmětech, do kterých Voldemort ukryl části své duše.

Na cestě za nimi se musí vypořádat s domem Blackových, který byl řád nucen vysídlit, s nepřátelsky naladěným ministerstvem a starou známou Dolores Umbridgeovou, musí čelit nebezpečí v Harryho rodišti, lapkům i zajetí v Malfoyově sídle, dokonce jsou nuceni vykrást banku Gringottových. Možná nejhorší jsou pro ně ale překážky, které se objeví, když nastoupí to, čemu se v současnosti dá říkat ponorková nemoc, a trojice se dočasně rozdělí.

Nakonec jsou před samotným koncem jejich snahy nuceni vrátit se do Bradavic, které jsou nyní v rukou Snapea a smrtijedů a stanout proti samotnému Voldemortovi. Ten už chápe, že ničí jeho pojistky věčného života, a o to zoufaleji se je snaží zastavit. Strhne se proto epická bitva, jejíž konec závisí na spoustě různých okolností včetně úplných náhod.

Tak se to dá shrnout podle mě. Je to základní dějová linie. Ale určitě to není všechno, co chci o sedmé adaptaci napsat. Její rozpory s knížkou už jsem rozebírala, a proto se k nim nebudu vracet, ale i bez knihy je několik věcí, co se mi nelíbily. Vlastně se dá říct, že i bez knihy pro mě převažují negativa.

Předně obrovská hektičnost. Tvůrci potřebovali nacpat do děje co nejvíc akce a vyšperkovat důležité scény, a proto k nim docházelo pomalu bez souvislostí a bez kontextu a hlavní hrdinové se do nich vrhali, aniž by divákovi vysvětlili proč. Zkrátka, celý děj se hnal neuvěřitelnou rychlostí, a proto se často mohlo stát, že divák nepochopil, co se děje. Nebo na co situace naráží. V jednu chvíli na nás jukne, že Harry a Hermiona najednou naprosto přesně ví, kdo je Gregorovič, jindy se zase náhle zjeví vědomí, že Lupin má syna, jindy jsme svědky dalších "záblesků shůry", které dají hrdinům potřebné vědomosti bez vysvětlení. Dokonce i scénář občas nenavazoval přesně s tím, jak se neukončené scény střídaly s jinými, jako bychom se dostali úplně jinam. Vždyť existují i tříhodinové nebo čtyřhodinové filmy, i tady by jistě fanoušci aspoň půl hodiny navíc vydrželi a mohli vidět i "nějakou tu potřebnou vatu kolem". Ona opravdu je potřebná.

Uvědomila jsem si ale, že tohle není problém jen Harryho Pottera. U několika dalších filmů mi to přijde naprosto běžné a v pořádku, ale když jsem si přečetla knižní předlohu, najednou jsem teprve tehdy pochopila souvislosti a vysvětlení toho, jak to, že se některé věci v tom filmu dějí, a poznala, že v něm chybí. Kdo ale předlohu nezná, bude muset přijmout je jako fakt, jako že se to prostě děje a dívat se dál. A pokud to nečiní příliš pozorně a nesnaží se nad tím přemýšlet, ani mu to nemusí činit problém. Snad jen epilog by mohl činit problém i jim. Z Ginny kopie Harryho matky, z Draca zplesnivělý děda ve dvaceti. To nebylo to pravé ořechové.

A co se nelíbí ze všeho nejvíc, je smrt Bellatrix a Voldemorta. Když vycházím čistě jen z filmu, nemůžu chápat, jak mohlo k Voldemortově smrti dojít Harryho expelliarmem. Nemůžu. Sice si řeknu, že za to nějak může to jejich propojení, ale jejich propojení tak trochu zmizelo Harryho "nesmrtí" v Zapovězeném lese. I kdyby mi to ale bylo jedno, proč se musel změnit na zapálený kus papíru? To není moc kouzelnické ani epické. A u Bellatrix ani nevíme, jaké kouzlo Molly použila, ale jestli Molly Weasleyová, už od pohledu dobrá usedlá mamina bez práce, dokázala rozložit mocnou čarodějnici na střípky, vypadá to na slušnou černou magii, kterou ovládá.

Mimo tyto hektické a technické ujetiny se ale objevují i perfektní herecké výkony. Například Snape je zahraný skvěle. Jeho smrt a jeho vzpomínky jsou úžasný dojemný moment stejně jako Dobbyho smrt a jeho hrdé prohlášení, že je svobodným skřítkem, před ní. Dobby je v tomto díle vůbec hodně podařená postava a stal se autorem pro mě nejlepší hlášky. Další z excelujících je Helena Bonham Carter hrající Hermionu změněnou v Bellatrix. Dokázala, že vypadala opravdu jako nervozní změněná Emma. Tak perfektně se do role vžila. Za zmínku stojí určitě i profesorka McGonagallová a její perfektní bojové nasazení a odhodlání. Freda a George snad ani nemusím zmiňovat, jsou tu jedni z mála, kteří opravdu děj s pokusem o co největší depresi odlehčují.

Bohužel na nějakou oblíbenost dalších postav už není čas. Konstrukce točící se neustále kolem Harryho, Rona a Hermiony to nedovoluje a ani je nenechává nějak víc se zapamatovatelně projevit a pro mě tak dělá ze všech nepřehlednou změť jednotvárných herců. Jakmile totiž nemám někoho, kdo se mi líbí, nebo komu přednostně fandím, snižuje to můj prožitek z filmu. Přirozeně tady fandím dobru, ale na straně dobra stojí několik stovek lidí. A já si z nich nějak nemůžu vybrat, když nechci mít ráda jen ústřední trojici. Trochu mi v tom pomáhá akorát dabing. Dabing Harryho Pottera chválím a přijímám. Když se totiž dívám na film v originále, ty hlasy zní mým uším strašně jednotvárně a všechny tak nějak stejně. Hlavně Voldemortovo tuberácké sípání. Dabing jim ale dává zajímavou barvu a různorodost.

Negativ vidím tedy dost a vždycky nějaký vyplave, i když se snažím popsat pozitivní část. Ale jako velmi důležité pozitivum bez jiného vidím to, že jsme mohli spatřit Harryho zničený rodný dům a že konec, ač dobrý, nezůstal nijak pohádkový. V jednom záběru jsme projeli několik mrtvých dobře známých postav a nezpochybnitelně tak zdůraznili, že se nejedná o pohádku pro děti. O to se nakonec určitě snaží i ponuré depresivní ladění celého filmu a temná a velmi dobře zvolená hudba. Hudební doprovod je vůbec velké plus Harryho Pottera a myslím, že mnohdy zachraňuje celou scénu, když jí perfektně podbarví.

Hudba a efekty. Především efekty, když se kouzlí. Když se bojuje o Bradavice. Když přijde finále. Sice se často stává, že se používají tatáž zaklínadla a důsledek to má úplně jiný, ale nesejde na tom. Není moc času si uvědomit, že tohle kouzlo už jsem kdysi viděla a stalo se po něm něco jiného, protože náhle je tu další a další a další. Tady už si animátoři hodně vyhráli. Stačí se jen podívat na pavouky, obry, Nagini, nebo na zmrzačený zbytek Voldemortovy duše, co utkvěl v Harrym. To je obrovská spousta počítačem stvořených efektů. Co působila na city nejvíc. Co opravdu zaujala. Hudba a světýlka. A k tomu pár monster. To bylo na sedmém dílu Harryho Pottera to monstrózní a nejlepší. Ne zastíněný děj, ale drak, hadi, pavouci, skřeti, přemisťování, bubny, zvyšování hlasitosti, takové to hororové skříp-skříp-skříp co jede pořád výš a výš, záblesky, světla, kouřové čáry za smrtijedy, rychlost, akce... O tom byl tenhle film především.

Je to trochu škoda a jak je na mém hodnocení vidět, do roviny oblíbených ho to nedostalo. Ne celý, jen určité části a určité scény. Hlášky, hlavně hlášky. Jenže o těch děj není. A když ten je na štíru, nedá se na akční pozlátko spoléhat. V porovnání s ostatními díly se tu na něj však spoléhá až nemístně. V porovnání se všemi je z originálního fantasy kouzelnického světa akční pokus o thriller. Nemyslím, že s tím, o co v ději skutečně jde, ladí záběry skoro jen a pouze na výbuchy, na zkroušené tváře sedmnáctiletých puberťáků, krev, oheň, blesky a nezbytná láska a zklamání. To je všude. To není originální. Sedmý a osmý film, tedy filmový sedmý díl, je zkrátka oddychovou záležitostí, díky které bude po tmě za oknem blikat můj pokoj všemi barvami, ale která mozek příliš nenamůže. Relax, brambůrky, limonáda a nohy nahoře. To si k filmu představit dokážu. Ale u Harryho Pottera tenhle styl nevidím ráda.

Jo a víte, kdy mi scénář osobně skřípal nejvíc? Na začátku, kdy eskorta vtrhla k Harrymu a snažili se naznačit, že Billa podrápal Šedohřbet, že Lupin a Tonksová se vzali a čekají dítě a vůbec všechny záležitosti, na které minulý film úplně zapomněl. Vůbec se to tam nehodilo a působilo to šroubovaně. Taková informační bomba, kdy na sebe házeli zmínky.