Téhle kresbě je dokonce let už osm a kreslila jsem to jednou na dovolené v kempu v Krkonoších. Když to viděla máma, prohlásila, že to vypadá jak táta. Ale od té doby už notně z vlasů i vousů ubral.
Pořád ale to platí jako má představa mantichory z Harryho Pottera.
Co je ovšem na druhé straně, jelikož i tato kresbička pochází z mého magického sešitu, to opravdu už netuším. Ale soudím, že jedna z dávných básniček. Nemůžu říct, že by to byly úplné katastrofy, protože každá ta básnička má několik slok a většinou je na celou stránku, i víc, ale i tak jsem po základce básnění ihned vzdala. Poezie mě nikdy nebavila.
Žádné komentáře:
Okomentovat