Myslánka

zdroj

Myslánka (v originále Pensieve - pensare - latinsky hloubat, sieve - anglicky síto) je magický předmět určený k ukládání a prohlížení vzpomínek. Vypadá jako mělká kamenná nebo kovová mísa s runami a vzácnými kameny po okraji, plná stříbrné substance připomínající kouřovou tekutinu nebo plyn. Právě ta představuje vzpomínky lidí, kteří je do mísy uložili.

Aby se tak stalo, potřebuje k tomu kouzelník hůlku - přiložením ke spánku si vzpomínku totiž vysaje z hlavy v podobě tenkých stříbřitých vlasců či nitek, v osmém filmu dokonce u Severuse Snapea měly podobu slz a Snape nepotřeboval k jejich vydání hůlku (což je patrně jen filmová nepřesnost). Není přesně určeno jak, pravděpodobně k tomu potřebuje soustředění na onu vzpomínku, vůli dostat ji z hlavy a jistou dávku kouzelnických schopností. A poté je nechá dopadnout do myslánky. Přitom je nelze znovu vzít a vrátit je do hlavy, proto je vlastnictví používané myslánky vysoce osobní záležitost, otevírá dveře k potenciálnímu zneužití a většina kouzelníků a čarodějek raději volí, aby byla jejich myslánka pohřbena s nimi a nikdo si jejich vzpomínky nemohl prohlédnout. Jen někteří myslánku a uložené vzpomínky předají dál - tak se například nakládá s bradavickou myslánkou.

A jak už bylo naznačeno, tyto vzpomínky si lze prohlédnout. To může udělat původce vzpomínky, nebo i druhá osoba, a to tak, že pomocí doteku hůlky vzpomínky rozvíří a zvolí určitou, kterou pak může sledovat shora, nebo se do ní může ponořit - myslánka pak vědomí dotyčného vtáhne dovnitř. On se tím sice nestává součástí vzpomínky, ale ocitá se na místě jako nezúčastněný pozorovatel. Nemůže ovlivnit dění ani prostředí, protože ho nikdo ve vzpomínce nevidí, neslyší, nevnímá a v podstatě tam ani nic není skutečné.

Kdy a jak myslánka vznikla se nedochovalo, jen se ví, že konkrétně ta bradavická byla vyrobena z kamene a po obvodu má vyřezané modifikované saské runy. Což znamená, že byla vyrobena dřív, než byla založena bradavická škola, což potvrzuje i legenda, že zakladatelé nalezli tuto myslánku napůl pohřbenou v zemi, kde dnes stojí Bradavice, a právě to byl jeden z důvodů, proč školu umístili na tak vzdálené a opuštěné místo. Od té doby do ní pak měli ředitelé a ředitelky Bradavic ukládat své vzpomínky a vytvářet tak nenahraditelný zdroj informací pro své nástupce.

V sáze samotné jsme se s myslánkou ale poprvé setkali až ve čtvrtém díle. Tehdy na ni Harry náhodou narazil v ředitelně a ze zvědavosti se do ní podíval. Protože si v ní předtím Albus Brumbál prohlížel jisté vzpomínky z doby těsně po pádu lorda Voldemorta, i Harry, ačkoli tehdy nevěděl, co je myslánka zač, tam viděl procesy se smrtijedy. Nejprve s Igorem Karkarovem, který se snažil zmírnit svůj rozsudek udáváním dalších smrtijedů. Poté s Ludo Pytlounem, jenž byl obviněn ne tak docela svou vinou a nakonec osvobozen. A především s Bellatrix, Rodolphusem a Rabastanem Lestrangeovými, kteří mučením připravili o rozum Longbottomovy - a tak zjistil, proč Nevilla Longbottoma vychovává babička, a Bartym Skrkem Jr. Poté ho Brumbál našel a vytáhl ho zase ven. Zatímco ve filmu viděl pouze proces s Karkarovem, který Bartyho ze smrijedství teprve obvinil.

I při druhém setkání s myslánkou v pátém díle byla na vině Harryho zvědavost. Brumbál totiž dovolil Snapeovi, aby do ní ukládal své vzpomínky před hodinami nitrobrany s Harrym, nejspíš pro případ, že by se Harrymu podařilo prorazit a dostal by se naopak do hlavy profesora. Při jedné hodně ale musel Snape odejít a Harry neodolal, aby do myslánky nenahlédl. Viděl přitom vzpomínku, kde Snape jako malý chlapec plakal v koutě, vzpomínku z Bradavic a nepříjemnou vzpomínku, kdy ho šikanovali James Potter a Sirius Black během puberty. Právě během této vzpomínky se Snapea pokusila bránit Lily Evansová, jenže ponížený Snape ji nazval mudlovskou šmejdkou, a přestože do té doby byli přátelé, toto je nezvratně rozdělilo. A protože Snape samozřejmě tohle všechno zjistil, když Harry místo sledování vzpomínek v míse zvolil ponoření se do nich, s hodinami přestal.

Až v šestém díle používal Harry myslánku úmyslně. Tehdy nahradily hodiny se Snapem soukromé hodiny s Brumbálem a v nich hrála myslánka hlavní roli - alespoň v knize, ve filmu většina vzpomínek nebyla ukázána. Společně totiž zkoumali vzpomínky týkající se minulosti lorda Voldemorta. Nejprve viděli vzpomínku ministerského úředníka Boba Ogdena, který šel vyšetřovat napadení mladého mudly, budoucího Vodlemortova otce, Morfinem Gauntem, budoucího Voldemortova strýce. Tak se Harry seznámil s rodinou Gauntových a s Voldemortovou matkou Meropou. Další návštěva vzpomínek pak byla Brumbálova cesta do sirotčince, kde malému Tomu Rojvolu Raddlovi vysvětloval, že je kouzelník. Později v myslánce sledovali, jak patnáctiletý Tom Raddle obvinil svého strýce z vraždy, pomocí které stvořil svůj první viteál, a upravenou vzpomínku Horácia Křiklana na Toma zjišťujícího informace o viteálech. S nimi souvisely i další vzpomínky. Jedna od domácí skřítky Hokey, která vysvětlovala, že další viteály udělal z ukradeného šálku Helgy z Mrzimoru a medailonu Salazara Zmijozela, a druhá opět Brumbálova ze dne, kdy se Tom Raddle snažil dostat na místo učitele obrany proti černé magii. Později Harry získal pravou Křiklanovu vzpomínku, v níž se Tom Raddle dozvěděl o účelu viteálů a vyjádřil myšlenku, že je možné vyrobit jich víc. 

Myslánka se pak objevila i v sedmém díle během bitvy o Bradavice. Těsně před smrtí totiž Snape poskytl Harrymu několik svých vzpomínek, díky kterým Harry zjistil, že byl od malička přítelem jeho matky, že jeho teta Petunie na Lily žárlila, protože sama chtěla studovat v Bradavicích, viděl začátky antipatií mezi Snapem, Jamesem a Siriusem a postupně sledoval jeho neveselou cestu školou až do služeb Voldemorta. Poté viděl, jak Snape prosil Brumbála, aby ochránil Lily - a spolu s ní i Harryho samotného, po pádu Voldemorta potom Snapeův slib, že se bude na Harryho ochraně jako toho posledního, co po Lily zbylo, podílet. To zahrnovalo i sledování Quirinuse Quirrella v prvním díle, Igora Karkarova ve čtvrtém a jeho slib zabít Brumbála, aby to nemusel být Draco Malfoy a aby se s Brumbálovou bezovou hůlkou stalo to, co oba plánovali, v šestém. Rovněž mu sledování Snapeových rozprav s Brumbálem odhalilo, že z něj Voldemort nevědomky udělal další viteál, a tak, co musí udělat, aby Voldemorta porazil. A také zjistil, že to byl právě Snape, kdo vnukl Fénixovu řádu nápad s přemístěním Harryho za pomoci mnoholičného lektvaru, že při následné bitvě usekl ucho George Weasleyho nešťastným omylem, když se snažil potají řádu pomoci, a že to byl on, kdo nechal v posledním díle Harrymu Nebelvírův meč. Nicméně také ukázala, že Snape navzdory tomu zdaleka nebyl nevinnou obětí. 

zdroj

Není ale zcela jasná jedna věc, a to jak ovlivňuje odevzdání vzpomínek do myslánky samotou mysl. J se tím vytváří jakýsi "duplicitní soubor", nebo vzpomínku kouzelník dostane z hlavy úplně. V tom druhém případě by vyvstávaly další nejasnosti, jako například, jak by si pak mohl pamatovat, co do myslánky uložil a čeho se to týkalo, co přesně má hledat, když si to bude chtít znovu prohlédnout, a nezbavil by se tak prožitých okamžiků definitivně a navždy? A pokud se vytváří jen jakási duplicita, zase jsou tu nejasnosti - originální vzpomínka zůstává v hlavě, ale potlačena nebo úplně přesunuta do podvědomí, takže vzniká pocit, že si kouzelník hlavu pročistil a vzpomínek ji zbavil, jak tvrdil Brumbál, že myslánka funguje, nebo si hlavu vlastně vůbec nepročistí?

A ať tak nebo tak, ve chvíli, když si vzpomínku prohlédne, má ji v hlavě znovu, minimálně tam má vzpomínku na vzpomínku. Zvláštní.