Mantichora

Mantichora (Manticore) je jedno z nejnebezpečnějších kouzelnických zvířat, proto je zařazená do kategorie XXXXX klasifikace ministerstva kouzel, jako prokazatelný zabiják kouzelníků neschopný ochočení a výcviku, a to co se týče obou druhů zvaných mantichora - kočkovité šelmy i obřího hmyzu. 

Mantichora jako kočkovitá šelma má lidskou hlavu, tělo lva se zlatou srstí a kůží odolnou proti všem známým kouzlům, takže je velmi těžké ji magicky porazit, a ocas škorpiona, který je tak jedovatý, že pokud jím uštkne, okamžitě zabije. Je velmi nebezpečná, extrémně agresivní, nepřátelská k lidem a masožravá (přičemž když požírá svou kořist, prý měkce zpívá). Což je důvod, proč mantichorám nebyl nabídnut status osob, ačkoli dokáží mluvit lidskou řečí a mají inteligenci srovnatelnou s osobami.

zdroj

Hmyz naopak připomíná obrovského škorpiona s šarlatovým tělem pokrytým tenkými ostny, s dvěma páry klepet, párem pružných dlouhých tykadel, jejichž konce jsou rozdělené do tří částí, které se rozevírají a ukrývají tenké úponky či "vlásky", jimiž cítí a chytá kořist, a se třemi ocasy, každý se štířím žihadlem. Jen malá červená mláďata mají jedno žihadlo a žádné ostny. A může také vystřelovat oheň podobně jako u ohňového kraba a třaskavého skvorejše, ačkoli je citlivá na světlo. A obří je proto, že může vyrůst až do velikosti draka.

zdroj

Jsou to přitom tvorové známí už velice dlouho. Alespoň mantichory coby kočkovité šelmy pochází z antického Řecka (původ hmyzu mantichory není úplně jistý, protože pro ságu byly stvořeny až pro třetí film Fantastických zvířat). A jsou dost vzácné, což je dobře, protože se s nimi málokdo dokáže vypořádat. Třeba v roce 1296 jedna mantichora roztrhala člověka a vyvázla ze svého zločinu, protože ji pro její zuřivost nedokázal nikdo chytit.

Na druhou stranu se ukázal alespoň jeden brutální případ využívání mantichory, tentokrát oné hmyzí. V roce 1935 zatklo německé ministerstvo kouzel Theseuse Scamandera a umístilo ho do Erkstagu, oficiálně zavřeného vězení. A když ho tam přišel zachránit jeho bratr Mlok, našel nejdřív mláďata mantichory a poté zasáhla jejich obří matka usazená na dně ohromného vězeňského komplexu, kde měla naprostou volnost k vraždění vězňů. Ti byli přivázaní do výklenků, u nichž svítilo světlo, a jakmile světlo zhaslo, mantichora se přestala držet stranou a popadla je svými úponky na tykadlech.

Přímo v sáze se pak mantichora neukázala, ale před čtvrtým dílem dokázal Rubeus Hagrid nějak zkřížit mantichoru s ohňovým krabem a získat tak třaskavé skvorejše.

Tito tvorové jsou ale velmi dobře známí i z mýtů skutečného světa, kde pochází z perské mytologie, kterou později převzali Řekové a ve středověku velká část Evropy. Obvykle jsou mantichory zobrazované jako kočkovitá šelma, tedy s tělem lva, lidskou tváří a ostrými zuby, někdy se štířím ocasem, někdy ještě s křídly. Ovšem ani hmyzí verze není bez podkladu. Existuje i mantichora - druh brouka svižníka z jižní Afriky, a v některých fantasy příbězích se rovněž zobrazuje jako jedovatý brouk, i když ne takové velikosti jako ve třetím filmu Fantastická zvířata.