Nápoje lásky jsou drogy násilníků

Nápoje lásky. Roztomilé lektvary. Každému voní podle toho, co ho přitahuje. Nechají kohokoli, komu je podáte, padnout vám k nohám. Jak vtipná věc zajišťující historky k chichotání, jak nám na několika místech předvedla sága. Jak romantické. Teda asi pokud jste kouzelník, protože jinak má každý normální člověk stejnou reakci jako Voldemort na mém termoměnícím hrnku. O něm ostatně bude také řeč. Tedy o Voldemortovi, ne o mém hrnku. 

Je docela zarážející, že nikoho v kouzelnickém světě existence prostředků, jejichž účelem je spáchat sexuálně motivovaný útok či přímo dokončené znásilnění prostřednictvím absolutní manipulace s obětí, vůbec nezaráží. A viděli jsme to hned několikrát.

Meropa Gauntová pomocí nápoje lásky donutila mudlu Tomma Raddla, aby s ní žil, podávala mu ho opakovaně, ačkoli sám od sebe o ni neměl zájem, naopak před jejím útokem měl jinou známost, a po vysazení lektvaru s ní nechtěl zůstat. Meropa byla v jiných směrech rovněž velmi smutnou a tragickou obětí, ale zde i pachatelem a kniha se tváří, jako by bylo na místě litovat ji za to, že ji její oběť opustila. Opakuji, oběť únosu a opakovaného znásilnění. Ano, šestý díl to popisuje černé na bílém, Tom Raddle byl znásilňován, důkaz nosil plášť a říkal si lord. Jde tu polemizovat o příčetnosti Meropy. Patrně měla vážné psychické problémy a možná i vývojově zaostávala, ale na výsledku to nic nemění, leda na odpovědnosti v mudlovském světě, kouzelníci psychiku neřeší. Navíc to vyústilo v dítě neschopné cítit lásku se sklony k sociopatii a psychopatii. 

Další případ byl, když Molly Weasleyová vyprávěla jakýsi příběh, který se týkal nápojů lásky, a Hermioně Grangerové a Ginny Weasleyové to přišlo velice vtipné a chichotaly se mu. Také docela… zvláštní. Představte si, jak vám rodič kamaráda vypráví zábavný příběh zahrnující navození rauše, které někdo zneužil, nebo jak se o tohle pokusil, protože jinou pointu příběh o nápojích lásky nemůže ze své podstaty mít, a vám to přijde hrozně vtipné a snad až romantické. 

A samozřejmě nezapomenutelná scéna, kdy nápoj lásky použila Romilda Vaneová. Naplnila jím cukroví (nebo koupila plněné) a snažila se ho podstrčit Harrymu Potterovi. Omylem ho snědl Ron Weasley a až po nějaké době, tedy dost možná byl lektvar prošlý a to jeho účinky znásobilo, což ani Romildu nijak neomlouvá. Náhle se stal Romildou zcela posedlý, byl schopný i útočit na každého, komu to přišlo zvláštní, nutně se s ní potřeboval setkat, a to s ní do té doby vlastně ani neinteragoval a neměl o ni žádný zájem. Naopak měl jiný vztah. A to Romilda nebyla jedinou studentkou, která lektvar propašovala do školy a hodlala ho použít. Přitom i tato scéna byla psaná v knize i filmu jako humor, aby byl Ron za troubu, a spadla do extra vážné, až když se nezávisle na lektvaru po „vyléčení“ otrávil medovinou. Byl tady oběť vážného útoku na, slovy našeho právního řádu, lidskou důstojnost v sexuální oblasti a patrně i další práva a svobody, ale vlastně jsme se mu měli smát a cítit škodolibost nad tím, jak se bude stydět. Typická sekundární viktimizace. 

zdroj

Ani jedna z těchto scén tedy vlastně není vůbec vtipná. Naopak, je to dost vážný problém. Kdokoli, kdo má k nápoji lásky přístup, je schopný ovlivnit kohokoli, zcela mu odebrat svobodnou vůli i příčetnost, dostat ho prakticky do stavu bezbrannosti a spáchat cokoli od zneužití ke schůzce až ke znásilnění. V tomto případně nelze nijak spekulovat o nejasných hranicích možného nebo špatně pochopeného souhlasu oběti. Oběť je neschopná vnímat situaci, zcela neschopná rozhodování. Její rozpoznávací a ovládací schopnosti jsou v otázce, jestli chce být s touto osobou a mít s ní intimní kontakt, naprosto neexistující. Jde o vážný trestný čin. Použití nápoje lásky znamená připravit dotyčného o svobodnou vůli se rozhodovat a uměle ho přinutit projevovat náklonnost a lásku verbálně i fyzicky. A pokud z takového aktu vzejde dítě, bylo potvrzeno, že bude mít psychopatologickou diagnózu. Voldemortova neschopnost empatie nebo vůbec vnímání a pochopení vztahů mezi lidmi pramenila z početí pod vlivem nápoje.

Je nicméně široce dostupný, levný a jednoduchý na přípravu. Vždyť ho prodávali v obchodech s žertovnými předměty, konkrétně i Kratochvilné kouzelnické kejkle dvojčat Weasleyových. Ba Meropa z extrémně chudých poměrů, neschopná si cokoli sama zařídit a bez prostředků na nákupy, dokázala sehnat přísady a nápoj uvařit. Ostatně, nápoje lásky jsou předmětem výuky lektvarů ve škole. Střední škole! Ne jako ukázka nebezpečné magie, něčeho, co lze přirovnat k neprominutelné, nelegální kletbě imperius. Jako něco, co se na známky učí vařit. Jako by vás chemikářka učila vyrábět rohypnol nebo extázi. Ještě o něco horší, protože mudlovské chemické sloučeniny jsou využitelné více směry. A pak vás, jako studenty v Bradavicích, ještě učitelé povzbuzovali, abyste to na Valentýna použili.

Vybírejte, dámy, vybírejte, zhruba den budete mít z libovolného neochotného člověka pejska k libovolnému hraní bez hranic, legálně a se slevou! 
zdroj

Z toho vyplývá, že se jedná o zcela legální drogy. S jediným účelem, spáchat libovolný stupeň sexuálního napadení. Nejde o lektvar, kde by toto bylo jen vedlejším účinkem a lektvar samotný by byl i k něčemu jinému. Proto nemluvím o kletbě imperius a mnoholičném lektvaru. Ty lze k tomuto také využít. Mnoholičný lektvar navíc otevírá ještě další aspekt, díky němu lze napadnout i dalším způsobem, protože převzít něčí podobu bez souhlasu dotyčného a potom využít „jeho“ tělo rovněž zasahuje do lidských práv a dělá z něj oběť. Ale primárně existují pro převzetí kontroly nad člověkem a přinucením ho dělat cokoli je mu řečeno v jakékoli situaci (imperius) a pro krytí a špionáž (mnoholičný lektvar). Nápoj lásky žádný další účel nemá. Už proto se tak jmenuje! 

Navíc nejde jenom o jednání pachatele, donucení oběti po pachateli toužit a „chtít“ s ním být. Co takové „nekontrolované“ požití? Zamýšlená nebo nezamýšlená oběť nápoj vypije. Představme si, že to byla přesně správná dávka. Ale náhodou není pod dohledem pachatele nebo nikoho dalšího, kdo by ji mohl zastavit. Taková oběť pod vlivem může udělat hromadu nepříjemných věcí a ublížit i dalším. Viděli jsme silnou reakci Rona, v jednu chvíli měl Harry štěstí, že na něj použil jen kouzlo levicorpus a ne něco drastického, když v omámení nápojem pochopil Harryho zmatení jako urážku Romildy. A pak mu Křiklan rychle připravil protijed a ještě byl volný den. Jenže co kdyby byl sám, bylo by vyučování? Začal by zběsile řádit po chodbách a probíjet se k Romildě? 

Teď si představme, že oběť dostala příliš silnou dávku. Lektvar byl prošlý nebo pokažený, pachatel dávku neodhadl. Však i Fred a George Weasleyovi varovali, že jejich lektvary fungují podle váhy chlapce a „přitažlivosti“ děvčete, tedy lze odvodit, že čím vyšší váha, tím je třeba silnější dávka, a pokud pachatel oběti přijde normálně atraktivní, lektvar rovněž působí silněji. Takže někdo výrazně menší konstituce vypije dávku určenou pro Goyla připravenou dívkou, jež se mu zdá hezká. Mohla by z něj být neovladatelná mašina, která se nezastaví, dokud onu dívku nepopadne, i v případě, že dívka nechce. Bude ji obtěžovat a třeba ji i napadne bez ohledu na okolnosti, jen aby se mu splnila touha být s ní? Jistě. Z pachatelky je najednou oběť její vlastní oběti a situace je ještě mnohem horší, drastičtější a pro omámeného znamená o to větší trauma. Pokud „jenom“ to. Nebo že jsme se stereotypně nesetkali s ničím jiným, než použitím lektvaru dívkou na chlapce, snad už ani rozebírat nebudu.

A opět říkám, nikdo v kouzelnickém světě s tím nemá problém. Nápoje lásky dokonce nejsou ani nijak regulované, neexistují předpisy omezující věk uživatelů nebo dobu, po kterou mají účinkovat, nebo sílu. Zakázané byly jen chvíli v Bradavicích, jako součást celkového zákazu zboží od Weasleyových, ne pro jejich specifickou nebezpečnost. Potvrzuje se, co říkám už dlouho, kouzelníci naprosto ostudně ignorují psychologii a úzce související otázku svobodné vůle.