Bradavický expres

zdroj

Bradavický expres je vlak, který každoročně dopravuje kouzelníky z londýnského nádraží King's Cross z nástupiště 9 a 3/4 na nádraží v Prasinkách a zpět na začátku (přičemž vždy vyjíždí 1. září v 11 hodin dopoledne) a konci roku a na začátku a konci prázdnin, a pokud se vyskytne zvláštní potřeba, i častěji.

Ale není to jen tak ledajaký vlak, ale vlak s parní lokomotivou 4-6-0 Hall Class třídy GWR 5900, který na počátku 19. století postavili mudlovští inženýři a dělníci v Crewe v Cheshiru. Následně někdy během let 1819 a 1849 učinila čarodějka Ottaline Gambolová ministrovi kouzel odvážný návrh, který by měl vyřešit odvěký problém, totiž jak přepravovat obrovské množství studentů z jejich domovů do bradavického hradu, aniž by mudlové pojali podezření - jednoduše tak, že použije jejich technologii. Ministr přitom souhlasil, že vlak je rozhodně pohodlnější a bezpečnější než přenášedla a jiné způsoby dopravy, návrh přijal, nařídil operaci čítající 167 paměťových kouzel a stejně tak utajovacích zaklínadel, aby získal lokomotivu, a už ráno po této dobrodružné noci obyvatelé Prasinek zjistili, že v jejich vesnici stojí železniční stanice se zářivě červeným bradavickým expresem.

Zahájení provozu pravidelné trati z Prasinek do Londýna však nebylo jednoduché, neboť čistokrevné kouzelnické rodiny odmítaly používat mudlovský vynález jako nečistý, nepohodlný a ponižující. Teprve když ministerstvo rozhodlo, že studenti budou do školy přijíždět vlakem nebo vůbec, museli ustoupit. Jediný vážnější dopad tak tato akce měla na mudlovské zaměstnance firmy v Crewe, kteří měli po zbytek roku dojem, že někam něco založili.

Navíc původní odpůrci vlaku zcela určitě ve své kritice neměli pravdu, neboť je sice vyroben mudly, ale s rychlým rozvojem technologií by nebylo možné udržet ho v provozu pouze coby parní vlak, a tak nyní jezdí čistě na magický pohon, a jednak je velice pohodlným prostředkem. Každý jeho vagón je totiž rozdělen do několika kupé, kde si mohou po dlouhou cestu dopřávat skupinky studentů soukromí (čili je učiněno zadost i rivalům, kteří by nesnesli sedět kousek od sebe), v přední části vlaku je pak samostatný oddíl pro prefekty a některé školní kluby si patrně mohou další oddíl najmout samy pro sebe, jak se ukázalo v šestém díle u Křikova klubu, který se poprvé sešel právě v soukromě zabraném oddíle C. Vlak má navíc dostatečně prostorné i chodby (které se dají bez problémů magicky ještě zvětšit), kam se vejde i pojízdný vozík s jídlem (jako jsou dýňové paštičky, čokoládové žabky, dýňová šťáva a spousta jiných sladkostí), z něhož si studenti mohou během cesty kupovat co libo.

zdroj

Právě dáma prodávající jídlo během cesty a strojvedoucí jsou přitom jediní pravidelně cestující dospělí v celém vlaku. Občas se ještě přidávají někteří učitelé (například Remus Lupin, který významně zasáhl při prohledávání vlaku mozkomory kvůli Siriusi Blackovi ve třetím díle, či Horácio Křiklan v šestém), ale jinak jsou studenti většinou ponecháni sami sobě a vlak je tak často dějištěm neregulovatelných vtípků i o něco nepříjemnějších incidentů, které jim naprosto projdou. Zároveň jde však o prostor, který se stále považuje za prostor školy, a tudíž ani porušení zákazu kouzlení nezletilých mimo Bradavice není trestáno (nejvážnější incident, který lze v této souvislosti zmínit, je pak asi cesta na konci školního roku v pátém díle, kdy se do provokujícího Malfoye, Crabbeho a Goyla pustila značná část Brumbálovy armády, a pánové tak skončili v přihrádce na zavazadla jako oškliví obří slimáci).

Nesrovnalost tak přichází snad pouze s pravidlem, že jde o jediný povolený způsob cesty do školy. Studentů v Bradavicích je totiž minimálně tisíc a představa, že by se měli vejít do jediného vlaku, značně pokulhává - musel by totiž mít rozhodně více vagónů než jakýkoli jiný vlak brázdící koleje, což by sice bylo možné vzhledem k magickým úpravám, ale opět příliš nápadné, zvlášť, když se Bradavice nacházejí ve Skotsku. A také přirozeně existují studenti, kteří už žijí ve Skotsku či jiných místech, která jsou Bradavicím mnohem blíž, než Londýn (například Seamus Finnigan je Ir) a pak by nebylo moc logické, aby nejdřív jezdili do Londýna a pak si kupovali lístek na cestu v podstatě zpátky. Ale protože nikde nebylo zmíněno, že by jakýkoli student kdy dorazil jinak - až na Harryho Pottera a Rona Weasleyho v druhém díle - naopak Harry a Weasleyovi na nádraží pravidelně potkávali všechny známé tváře, nelze na možnost alternativní cesty spoléhat a s rudým vlakem na začátku a konci školního roku se tak můžeme setkávat v každém díle kromě posledního, kdy Harry, Ron a Hermiona Grangerová do Bradavic už nenastoupí. Avšak ve filmu (s jinak řešeným interiérem, než má být) nechybí ani tehdy. Při této cestě však absolvoval i jednu neobvyklou zastávku - nástup smrtijedů, kteří doufali, že bude Harry natolik naivní, že bude ve vlaku sedět.

zdroj