Ohnivý pohár

Ohnivý pohár (The Goblet of Fire) je velmi mocný magický předmět, který ale slouží jen jedinému účelu. A dokonce, pokud se nekoná Turnaj tří kouzelnických škol, neslouží vůbec ničemu. Ale o turnaji až někdy příště v jiném článku o kouzelnických akcích. Tento se bude věnovat pouze poháru jako takovému.

zdroj

Jak už bylo naznačeno, je to předmět, který slouží jen a pouze k tomu, aby po zahájení Turnaje vybral šampiony, po jednom z každé přihlášené kouzelnické školy, které jsou, jak už název Turnaje napovídá, tři. Výběr funguje tak, že během stanovené doby do něj studenti škol hází pergameny se svým jménem a názvem školy, kterou mají reprezentovat. Samozřejmě své školy, je nepřípustné, aby za například Krásnohůlky soutěžil student Bradavic. Vždy, když student dovnitř vhodí svou přihlášku, pohár krátce intenzivně zahoří na znamení, že ji přijal. Následně v přesně určenou dobu přihlášky "uzavře" a ze svého nitra vyvrhne za doprovodu modrobílých plamenů a jisker lístky vybraných kandidátů. Jakmile se toto stane, jsou šampioni vázaní kouzelnou smlouvou a nesmí z Turnaje odstoupit. Následně pohár zhasne a je nepoužitelný až do dalšího zahájení.

Během té doby, kdy "odpočívá", sám o sobě příliš zajímavý není. Je uchováván ve velké truhle vykládané drahokamy, ale sám je mohutný, hrubě vyřezaný ze dřeva a zaujmout může jen modrobílými plameny, kterých je plný až po okraj. Jakmile ale jeho funkce pro daný Turnaj skončí, zhasne a zahoří znovu až při novém.

V jaké době a kdo ho vyrobil ale není známo, jen je nepochybné, že už jeho tvůrce měl v úmyslu stvořit nestranného soudce pro Turnaj, a jeho stáří tak může být obrovské, neboť historie Turnaje sahá více než 700 let do minulosti. Jde tedy o mimořádně mocný artefakt, jako je každý kouzelný předmět s tak dlouhou historií.

zdroj

Není ale nemožné ho přelstít. Pohár vlastně dokáže posoudit, který z přihlášených studentů má ty nejlepší předpoklady uspět v náročné soutěži, v níž má prokázat znalosti a statečnost, ale dokud v roce 1994, kdy se po dlouhých letech poprvé a zároveň naposledy konal další Turnaj, nebyla stanovena věková hranice, mohl pohár vybírat i z jedenáctiletých dětí, zkrátka z každého, kdo se přihlásil, a nerozlišoval další předpoklady, jaké berou v úvahu živí kouzelníci. Jediné, co museli uchazeči dodržet, bylo, že se museli podepsat jménem jedné ze zúčastněných škol. Jakmile je potom vybral, bylo lhostejné, jestli něčím nevyhovují. Soutěžit museli. A tak není divu, že existuje i matoucí kouzlo, které, pronesené dostatečně schopným čarodějem pohár oklame ještě víc.

Stalo se tak právě v roce 1994, během nějž se odehrával děj knihy Harry Potter a Ohnivý pohár. Tehdy se tři nejslavnější evropské kouzelnické školy - Krásnohůlky, Kruval a Bradavice - dohodly, že se pokusí vzkřísit turnajovou tradici. Stálo to hodně úsilí, ale podařilo se a do Bradavic kromě delegace ze zbylých škol doputoval i pohár, který měl vybrat tři šampiony.

Protože tehdy ale Voldemort začal znovu nabývat sil a věrnosti svých smrtijedů, Barty Skrk junior, jeden z nich, přemohl Alastora Moodyho, přestrojil se pomocí mnoholičného lekvaru za něj, místo něj šel vyučovat do Bradavic a pohár podle plánu ošálil. Nechal ho myslet si, že turnaje se účastní čtyři školy a jako jediného zástupce čtvrté smyšlené přihlásil Harryho Pottera, aby ho mohl během Turnaje dostat ke svému pánovi, Voldemortovi. A jelikož mnoho lidí nechtělo věřit, že někdo opravdu dokázal pohár očarovat, raději uvěřili, že Harry nějak přemohl Brumbálovu hranici, a plán vyšel. (Na druhou stranu, byl to ale poněkud zbytečně komplikovaný plán, který při důkladném rozmyslu až příliš riskuje a spoléhá na další hromadu náhod. Navíc zabral celý školní rok. Voldemortovi opravdu muselo na Harryho vzdělání záležet, když mu dopřál kompletní výuku, než zaútočil!)

Protože zároveň s tím došlo ke smrti Cedrica Diggoryho, druhého bradavického šampiona, Turnaj se znovu neopakoval a pro pohár tak už nebylo žádné využití. Těžko říct, zda po druhé kouzelnické válce někoho napadlo zkusit znovu tradici oživit.

zdroj

Tento čaromocný předmět však není v magických kulturách nic ojedinělého. Existuje další pohár, který se mu podobá, a který také dal příčinu k mnoha turnajům a bitvám. A to Svatý grál. Je to pohár, z něhož měl údajně pít při poslední večeři Ježíš Kristus (ač samozřejmě existuje spousta teorií, že to vlastně žádný pohár nebyl). Někdy je sice Svatý grál zobrazován jako stříbrná číše, ale pokud to opravdu byl pohár, je pravděpodobnější, že byl pro chudého tesaře vyroben spíš ze dřeva, stejně jako ohnivý pohár. Grál je navíc také kouzelný předmět, neboť každý, kdo se z něj napije, má být hned vyléčen ze svých neduhů, a také má dokázat vytušit kvality každého člověka.

Na rozdíl od ohnivého poháru se svým jediným, velmi omezeným, účelem, se ale grál objevuje i v jiných legendách než v životě Ježíše. Tou nejznámější (kromě současné Šifry mistra Leonarda) je nepochybně legenda o králi Artušovi, který toužil pohár získat, modlil se za něj a se svými rytíři se vydával na výpravy za ním. Toto se navíc podobá i poslednímu úkolu Turnaje, v němž měli soutěžící najít vítězný pohár - ne přímo ten ohnivý a získat ho pro svou školu, a stejně jako v Artušovských časech, i tady ho mohl získat jen ten, kdo má čistý charakter a výhru si zaslouží.