Mnoholičný lektvar

zdroj

Sice se říká, že každý člověk je jiný a originální a v podstatě tomu tak je, ale existuje několik způsobů, jak tyhle odlišnosti zmenšovat, dokonce je způsob, jak z někoho či ze sebe udělat kopii jiného. A to pomocí mnoholičného lektvaru. Polyjuice potion v originále, což pochází pravděpodobně z řeckého poly znamenajícího mnoho.

Tento lektvar tedy umožňuje tomu, kdo ho vypije přijmout cizí podobu. Tedy lidskou. Nelze použít pro přeměnu člověka na zvíře či jiné bytosti a nefunguje na nelidské nebo částečně lidské bytosti. Pokud se o takovou přeměnu někdo pokusí, skončí s ošklivými následky, poloviční či ošklivě nepodařenou podobou a účinky lektvaru samy nevymizí, i když z těla vyprchá. A navíc je hrozně komplikovaný, připravuje se dlouho a ani dospělí kouzelníci ho často nezvládnou.

Příprava lektvaru má totiž dvě etapy a vyžaduje ještě měsíc dlouhou úpravu několika přísad dopředu. Kupříkladu denivky se musí nejdřív jednadvacet dní dusit a je možné použít pouze žabník posbíraný o úplňku. Když je toto a ostatní přísady připraveno, lze přistoupit k první fázi. Ta sestává ze tří odměrek žabníku, k nim se přidají dva svazky turskavce a vše se čtyřikrát zamíchá po směru hodinových ručiček. Následně je třeba zamávat hůlkou a nechat 80 minut vařit - pokud používáte cínový kotlík. V mosazném postačí 68 minut a měděnému dokonce 60. Po správně odměřené době vaření se přidají 4 pijavice, v hmoždíři se na hladkou pastu rozdrtí 2 lžíce denivek a 2 odměrky této pasty se přidají k ostatnímu do kotlíku, který se pak 30 vteřin zahřívá při nízké teplotě. Poté opět zamávat hůlkou a první fáze je hotová. 

V druhé fázi je nutné přidat 3 odměrky kůže z hřímala, 1 odměrku rohu lidožravého dvojrožce rozdrceného na prášek a vše 20 vteřin zahřívat při vysoké teplotě. Poté opět zamávat hůlkou a nechat vařit 24 hodin - rovněž platí pro cínový kotlík. V mosazném 20 hodin 24 minut a v měděném 18 hodin. Tím končí první část druhé fáze. V poslední části je nutné přidat 1 lžíci denivek, třikrát zamíchat proti směru hodinových ručiček a nakonec přidat něco z člověka, v kterého se chce dotyčný proměnit (často vlas, možné je ale i chlup, nehet, lupy a prakticky cokoli, dokud je dotyčný naživu ve chvíli, kdy se mu přísada odebírá). Pak naposledy zamávat hůlkou a lektvar je hotový. Tedy ve filmovém druhém díle recept mluví ještě o rozdrceném salmiaku, surovém antimonu a dusičnanu draselném, ale tyto ingredience nejsou kanonické. Proto není kanonické ani to, že během vaření vznikne substance primum ens melissae, do níž se má přidat roh dvourožce a dusičnan, tedy cosi, co pomáhá osvěžit pohodu a vitalitu těla "soustředěním zdroje ducha", která se má nacházet i v některých bylinkách.

Pokud se toto vše povede, jak má, nabude lektvar specifické podoby. Před přidáním poslední přísady připomíná husté tmavé bahno, které pomalu klokotá. Po přidání pak má charakterizovat toho, z koho přísada byla. Dal by se i popsat jako "esence" dotyčného. Dobrého člověka může představovat barevný lektvar, zlého podezřelá substance. Podle knih na tom závisí i chuť, když lektvar pro přeměnu na Harryho Pottera byl zlatý, lektvar na přeměnu na Gregoryho Goyla chutnal jako převařené zelí, pro přeměnu na Bellatrix Lestrangeovou chutnal hůř než lichokořen a na přeměnu na Mafaldu Hopkirkovou měl příjemnou měňavou barvu. Ve filmu je ale možné, že se chuť nemění a vždy jde o velice nechutný lektvar. V sedmém filmu varoval Alastor Moody, že lektvar bude chutnat jako skřetí moč, a ve čtvrtém filmu byl Severus Snape schopný lektvar rozeznat pouhým čichem.

A samozřejmě, nejjednodušší důkaz toho, že se povedl, je jeho správný účinek. Ten by měl trvat od 10 minut do 12 hodin podle toho, jak dobře byl lektvar uvařen (tedy navzdory problémům Bartyho Skrka Jr. a Hermiony Grangerové nejde vždy o jednu hodinu), a samozřejmě jde jeho účinek protáhnout opakovaným požitím lektvaru. 

Také ale lze magicky odstranit a vůbec neobelstí kouzelné tvory a předměty, které osoby identifikují jinak než podle vzhledu. Rovněž pokud dotyčný zemře, zatímco je pod vlivem lektvaru, vrátí se zpět do své podoby. Do té doby může užívat podobu cizí, a to bez ohledu na pohlaví, věk a stav dotyčného, protože pokud ten, v koho se kouzelník přemění, měl nějaká viditelná zranění, přenesla se spolu se vším ostatním. Včetně různých fyzických poruch, jako například špatného zraku. Rozporuplné je to pouze u přeměny hlasu. Ve druhé knize se totiž hlasy Harryho a Rona Weasleyho změnily, když se přeměnili na Goyla a Vincenta Crabbeho, kdežto ve filmu ne. Stejně tak v sedmém filmu hlasy ostatních, kteří se přeměnili na Harryho, zůstaly původní. Je ale možné, že jde čistě o filmový problém, kde bylo potřeba nemást diváky a nechat je poznat, kdo je skutečnou postavou. 

zdroj

Navzdory složitosti a nebezpečnosti lektvaru jsme se s ním setkali v sáze hned několikrát. Hned ve druhém díle začali Harry, Ron a Hermiona podezřívat Draca Malfoye, že to on je dědicem Salazara Zmijozela. Aby ho mohli vyslechnout, rozhodli se uvařit lektvar, vzít na sebe podobu zmijozelských studentů a dostat se do jejich prostor. Hermioně se tehdy podařilo velice úspěšně uvařit lektvar schopný vydržet celou hodinu, ale protože omylem místo vlasu studentky Millicent Bulstrodeové použila chlup její kočky, měl v jejím případě lektvar nepříjemné vedlejší účinky, z nichž se dlouho vzpamatovávala. 

Ve čtvrtém díle byl pak lektvar používán opakovaně. Nejprve ho nespecifikovanou, ale delší dobu před čtvrtým dílem použila matka Bartyho Skrka Jr., když zjistila, že umírá a rozhodla se vyměnit si místo se svým synem odsouzeným na doživotí do Azkabanu. Tento plán vyšel, protože mozkomorové v Azkabanu se řídili emocemi vězňů a ne jejich podobou a ona tam s tváří svého syna nakonec zemřela. Jenže Barty, skutečný smrtijed, kterého se otec snažil magicky udržet pod kontrolou, nakonec unikl i z improvizovaného domácího vězení, nalezl lorda Voldemorta a přidal se k jeho plánu na zničení Harryho Pottera. Napadl bystrozora Alastora Moodyho, který měl nastoupit do Bradavic jako učitel obrany proti černé magii, zamkl ho v jeho vlastní truhle a používal jeho vlasy k přípravě mnoholičného lektvaru, aby se za něj mohl po celý školní rok vydávat. Tak zajistil, že se Harry zúčastnil nebezpečného Turnaje tří kouzelnických škol a nakonec se dostal až do Malého Visánku, kde nedobrovolně přispěl k Voldemortově znovuzrození. Fakt, že byl nakonec odhalen, už přitom nemohl nic zvrátit, protože byl bohužel odhalen pozdě, když si lektvar zapomněl vzít - nebo ve filmu když mu došel.

V šestém díle pak byl mnoholičný lektvar jedním z lektvarů, které při první hodině předvedl svým studentům Horácio Křiklan. Tehdy Draco Malfoy nepozorovaně trochu ukradl a nutil ho Goyla a Crabbeho pít v průběhu školního roku, aby mohli nepozorovaně stát na stráži před komnatou nejvyšší potřeby, kde se snažil opravit rozplývavou skříň k propašování smrtijedů do Bradavic, a varovat ho, že není bezpečné vyjít ven. 

V sedmém díle ho použil hned na začátku Fénixův řád při přepravě Harryho ze Zobí ulice. Tehdy si ho vzali čtyři členové, aby se za Harryho mohli vydávat, a pokusit se tak zmást případné pronásledovatele. Což se povedlo, dokud se po cestě nerozpoutala bitka, Harry při ní nepoužil své typické odzbrojovací kouzlo a smrtijedi nezjistili, který je ten pravý. O pár dní později ho pak v knize použili ještě jednou, aby se Harry mohl bezpečně zúčastnit svatby Billa Weasleyho a Fleur Delacour coby "bratránek Barny Weasley", protože do lektvaru použili vlasy náhodného zrzavého chlapce z nedaleké vesnice. Ve filmu ovšem vyrazil na svatbu se svou vlastní podobou. Stejně tak jen v knize ho Hermiona použila na schování vlastní a Harryho identity při cestě do Godrikova dolu, protože ve filmu se poněkud nevhodně bezstarostně objevili sami sebou.

Už v obou verzích ale hrál mnoholičný lektvar (opět ukradený, tentokrát ze staré zásoby Moodyho) při vloupání na ministerstvo kouzel za účelem získat medailon Salazara Zmijozela zabavený Dolores Umbridgeovou. Tehdy se Harry vydával za smrtijeda Alberta Runcorna, Ron za zaměstnance Reginalda Cattermolea a Hermiona za úřednici Mafaldu Hopkirkovou. A přestože se plán několikrát zhatil a účinky lektvaru odezněly dřív, než se mohli dostat do bezpečí, medailon získali a dokonce zachránili několik mudlovských čarodějů před odsouzením za nečistotu jejich krve. 

A naposledy, také v knize i ve filmu, byl lektvar použit pro vloupání do Gringottovy kouzelnické banky. Tentokrát z ní potřebovali získat šálek Helgy z Mrzimoru uložený v trezoru Lestrangeových (i když nejprve nevěděli, že půjde konkrétně o šálek), a proto se Hermiona vydávala za Bellatrix Lestrangeovou. Protože nápoje ale nebylo dost, Ronovu podobu přeměnila na úplně vymyšleného kouzelníka a Harrymu musel stačit neviditelný plášť. A navíc všechna tato opatření přišla vniveč, jakmile cestou k trezoru projeli zlodějovou zhoubou, vodopádem, jenž smývá všechna zakrývací kouzla. Nicméně i tehdy se jim podařilo získat šálek a fakt, že nejprve nikdo z uvedených institucí možné použití lektvaru nepředpokládal, znamená, že "běžnými podvodníky" asi není používaný příliš často.