Čtvrtý díl kouzelnické ságy je v několika ohledech zásadní a nepostradatelný. Jednak v něm začíná celá druhá kouzelnická válka, jednak je první z opravdu dlouhých dílů a jednak se mění autorčin styl. Je mnohem důkladnější, věnuje se detailům, celé hlavní dobrodružství mnohem více rozpitvává a snaží se přinést na spoustě stránek množství záhad vedoucích společně k jednomu vyústění. Z toho důvodu, když jsem ho četla poprvé, mě velmi uchvátil a já ho prolétla hodně rychle. Má totiž prvotřídní "efekt prvního čtení", kdy čtenář hltá stránky, aby se konečně dozvěděl, co měla znamenat ta hromada tajuplných a nepochopitelných scén.
Harry Potter se zde totiž dostává do mnoha svízelných situací. Dostal se na famfrpálové mistrovství světa, které se při oslavách po hře zvrtlo v útok smrtijedů - Voldemortových přívrženců. Měl zvláštní sny, v nichž se mu zjevoval samotný Voldemort. A někdo ho přihlásil do velmi nebezpečného turnaje tří kouzelnických škol, který se během školního roku konal v Bradavicích. To znamenalo, že musel projít třemi složitými úkoly určenými pro mnohem zkušenější kouzelníky, přičemž nikdo nebyl na pochybách, že turnaj je perfektní záminkou pro pokus o jeho vraždu.
Harry se tak za pomoci Rona Weasleyho a Hermiony Grangerové snažil vymyslet způsob, jak sebrat vejce rozzuřenému drakovi, jak se na hodinu ponořit ke dnu hlubokého jezera a jak projít bludištěm plným kouzelných nástrah a jak to všechno přežít. Také se musel vypořádat s vánočním plesem, reportérkou, jež se pro sólokapra neštítí ničeho a jeho si vybrala jako svůj terč, s pomluvami, posměšky, se skrytými nepřáteli a především s podivnými událostmi, kterých si většina jeho spolužáků moc nevšímala, které ovšem jasně naznačovaly, že se něco vážného děje.
A když se potom jeden z lidí, jimž Harry naprosto věřil, ukázal jako zrádce, když se za celým turnajem skrývala pouze doslova cesta na hřbitov, a když stanul tváří v tvář nejhoršímu černokněžníkovi poslední doby, záleželo jen na jeho odvaze a odhodlání, jestli dokáže zachránit nejen sebe, ale dá šanci i kouzelnickému světu. Protože co mělo přijít, to přišlo, a je jen na každém, jak se k tomu postaví.
Já musím uznat, že se k tomu každý postavil trochu jinak. A stejně tak já se postavila zase trochu jinak k této knize teď, když jsem ji po více než deseti letech četla znovu, než jako nadšený "prvočtenář". Předně jsem ráda, že je rozsáhlejší. Umožňuje mi zůstat v kouzelném světě o dost déle, zanořit se do něj o dost hlouběji a poznat mnohem víc. Vynořují se tu další dvě kouzelnické školy se svou tradicí (zmíněna je i třetí - Salemská škola čarodějnic), poodhaluje se práce na mezinárodních vztazích, pomocí famfrpálového mistrovství se zde nabízí širší pohled na celosvětové kouzelnické společenství, přistupují nové postavy a přináší nové a zajímavé poznatky, objevují se nové kouzelné předměty, zkrátka celý svět se rozšiřuje, a to mě baví.
K tomu musím připočíst i vzestup zla, práci nejen s otevřeným bojem, ale i se smrtijedskými špiony, zradou, léčkami, kouzelnickou justicí a odhalením druhé, temné části kouzelnictví. Také zapracování puberťáckých problémů a chování čtrnácti a patnáctiletých kouzelníků, kteří řeší první zamilovanost, rozpaky při zvaní na ples, hlouposti prováděné učitelům (třeba takové velmi drzé chování Harryho a Rona k profesorce Trelawneyové) i sobě navzájem a splynutí toho s temnotou a bojem o život. Tentokrát už bez dětského potahu, v němž se spousta věcí ztratí nebo zjemní a v němž není potřeba všechno perfektně spojit dohromady.
Zároveň to ale způsobuje spoustu karambolů, protože čím detailnější svět Rowlingová tvoří, tím více omylů a nesrovnalostí fanoušci nacházejí, a já sama jich našla dost, stejně jako zajímavostí, které mi přišly ne nedořešené, ale spíš k zamyšlení. A všechny vám sem vypíšu.
>>Hned na začátku se objevilo pár překladatelských kiksů, za které nemůže Rowlingová, ale pan Medek. Když totiž Harry psal Siriusovi, zmínil se, že se Dudley naštval a vyhodil z okna svou hernu, což je počítač, na kterém jdou hrát hry. Medek tady ale jen netušil, co je playstation, a až donedávna mi tak způsobil vážné nepochopení toho, jakou hernu to mohl Dudley vyhodit.
>>Další překladatelská chyba se pak objevila u Voldemortova hada. Podle všech dostupných materiálů se jedná o samičku jménem Nagini, ale pohlaví se na stránkách českého překladu občas mění, přičemž dominuje to samčí. Když ji Voldemort poroučel Červíčkovi podojit, mluvil o ní v mužském rodě. Následně se o ní zmiňoval v ženském a pak znovu v mužském, což oku příliš nelahodí spolu se samotným výrazem "podojit", ač ve skutečnosti šlo o odebírání jedu, neboť plazi žádné mléko nemají, a takový výraz se v kontextu s odebíráním hadího jedu nepoužívá.
>>Poslední překladatelský vyloženě kiks se pak týká jména Cedrica, který se píše Cedric, ale v českém skloňování v ostatních pádech stálo v knize vždy Cedrik-koncovka.
>>Jako jedna z autorčiných chyb je pak chvíle, kdy Hermiona s Harrym plánovali, jak vyklidí společenskou místnost, aby si Harry mohl promluvit se Siriusem, a uvažovali i o bombách hnojůvkách. Ale to se jim moc nechtělo, protože by je Filch stáhl z kůže. Filch ale do kolejních prostor přece neměl mít vůbec přístup a neměl tam uklízet - Dobby sám se v pátém díle zmínil, že společenskou místnost uklízí domácí skřítkové, a navíc heslo ke vstupu znají pouze žáci a představený koleje (patrně asi i ředitel), a tak by se o nějakých hnojůvkách Filch nikdy neměl dozvědět.
>>Nesrovnalost je tu také opět s počtem žáků v Bradavicích. Zatímco v prvním díle Rowlingová tvrdila, že pro tu úplnou menšinu, která přes Vánoce zůstala, přichystali skřítkové stovku pečených krocanů, nyní bylo o vánočním plese na stolech opět "přinejmenším sto krocanů", ač ve škole zůstali téměř všichni plus hosté z Kruvalu a Krásnohůlek. Takže kolik studentů ve škole vlastně je? Na tuto otázku se mi nikdy nepodařilo najít uspokojivou odpověď.
>>Další početní nesrovnalost se pak týká paní Weasleyové a jejího studia. Podle Rowlingové, když se spolu s Harrym a Billem před třetím úkolem procházela po pozemcích, dlouze vzpomínala na hajného Ogga, který sloužil ve škole před Hagridem. Jenže to by musela do školy chodit ještě před Hagridovým vyloučením před 50 lety, plus mínus doba, než se z vyloučeného Hagrida stal hajný, a silně pochybuji, že matce tehdy třináctileté Ginny táhlo na sedmdesát.
>>Trochu nejasné se mi pak zdálo i na konci vyjádření o tom, kolikrát zakusil Harry kletbu Imperius. Podle všeho ji na něm měl totiž na hodině Moody zkoušet tak dlouho, dokud ji Harry úplně neodrazil. Tedy vícekrát, než dvakrát jak je popsáno v knize. Ale když ji zkusil Voldemort, údajně to bylo potřetí v Harryho životě - tedy jde buď o chybu, nebo zůstalo pouze u Moodyho plánů do budoucna. Což ale jasně nevím.
>>Předposlední chyba se už týká konce knihy. A to jeho poslední kapitoly. Ta na mě působila velmi zmateně a nevím, jestli vinou překladu nebo autorky. Začíná totiž tím, jak se Harry cítil měsíc po třetím úkolu, ale měsíc po třetím úkolu byl konec července, takže to, co navazuje, by v takovém případě měly být jeho vzpomínky na události zbytku školního roku. Jenže dál už jde o obyčejný, přímočarný a chronologický popis, co k žádnému vzpomínání neodkazuje a ani se k Harrymu "měsíc po" nevrací, takže je dost možné, že Rowlingová pouze zapomněla, že poslední úkol se odehrával 24. června a Harry se jednoduše nemohl celý další měsíc ve škole vzpamatovávat.
>>Z poslední kapitoly nakonec vychází i poslední chyba, a to tolik omílaní testrálové. Při odjezdu domů je Harry u kočárů neviděl. A to nejde nijak vysvětlit - nepřipuštění si smrti mi totiž připadá jako velmi chabý důvod a navíc nemá nejmenší vliv na její SPATŘENÍ, což je podstatný okamžik pro jejich zviditelnění, a pokud by za to snad mohlo, že měl při smrtící kletbě zavřené oči a pak viděl už jen Cedricovu mrtvolu (a jako mimino se taky náhodou díval jinam), proč by je viděl v září v pátém ročníku, když o prázdninách kolem něj k žádné smrti nedošlo?
Kromě těchto chyb musím ale i vypíchnout, jak jsem slíbila, několik scén, které mě zaujaly a na které bych jednou chtěla třeba slyšet vysvětlení.
>>Nejdřív se zmíním o malé slovní hříčce, která v překladu úplně zanikla - při jedné hodině jasnovidectví Levandule na svém grafu nepoznala Uran a divila se, co je to za planetu. Trelawneyová jí řekla, že Uran, a Ron posměšně poznamenal: "Hele, Levandule, můžu se na ten Uran taky podívat?" a Trelawneyová se pěkně naštvala. V angličtině přitom Uran zní Uranus a ve slovních vtípcích se často zaměňuje za podobně vyslovované spojení "your anus". Pokud tedy šlo o tento vtípek i tady, určitě stojí za to si ho uvědomit.
>>Dál mě dost zaujalo, že u Harryho jména, které vyvrhl pohár, nebyla připsaná žádná škola, a nikdo se tím vlastně vůbec nezabýval. Skrk to tak musel udělat, aby nevzbudil podezření, ale nikdo další to neřešil. Jen když s tím, že Harryho pod jménem čtvrté školy přihlásil někdo jiný, přišel falešný Moody, ale ani tehdy se k tomu nikdo nevyjádřil a i dál nikoho nezajímalo, jak si pohár myslel, že je ze čtvrté školy, když neměla název.
>>A co mě zarazilo asi nejvíc byla Moodyho výuka. Šlo o smrtijeda v přestrojení. Dokonce o smrtijeda, který se považoval za největšího Voldemortova oblíbence a byl součástí jeho plánu na znovuvzkříšení. Tedy věděl, že se opět odehraje pokus o ovládnutí kouzelnického světa černou magií, a přesto naprosto svědomitě a důkladně učil studenty, jak se jí bránit a bojovat proti ní. A učil nejen anonymní kouzelníky, ale i ty o nichž věděl, že jsou velkými protivníky. Harryho a jeho přátele. Chtěl nepochybně působit jako Moody, ale tou snahou šel dost sám proti sobě a proti Voldemortovi.
Obecně ale můžu říct, že i když spousta lidí tvrdí, že čtvrtým dílem pro ně sága skončila, protože se zvrhla tam, kde se jim nelíbilo, mně se líbí. Ne tolik jako předchozí díl, o moc víc než následující, a zase o něco méně než ty další, ale líbí a rozhodně ho považuji za předěl v Harryho osobnosti. Protože to, co musel prožít, tedy úkoly turnaje, vážná snaha o jeho vraždu, setkání s Voldemortem a nedobrovolná pomoc při jeho návratu, ho muselo poznamenat a jistým způsobem zformovat. Až na těch několik kiksů jsem prostě velmi spokojená.
Žádné komentáře:
Okomentovat