Na začátku prvního dílu známé ságy umístěné do utajeného světa po celé Zemi, avšak zaměřené na jeho společenství v Británii, se setkáváme s rodinou Dursleyových z městečka Kvikálkov v Anglii. Tvoří ji pan Vernon, jeho žena Petunie a roční synek Dudley. Dozvíme se, že si žijí dobře a přísně lpí na tom, aby vše kolem bylo naprosto normální a nijak nevybočovalo z běžných kolejí, zvláště proto, že paní Dursleyová má podivnou sestru a snaží se tvářit, jako by neexistovala. Jenže jeden podzimní den se její existence připomene nebývalou silou. Po Kvikálkově si pan Dursley začne všímat podivně oblečených lidí, několikrát zaslechne příjmení rodiny své švagrové - Potterovi - a poznámky o synovci Harrym a v noci zanechá u jeho prahu prapodivná dvojice lidí nečekanou zásilku.
Lily a James Potterovi totiž nebyli obyčejní lidé, ale kouzelníci zavraždění obávaným černokněžníkem Voldemortem a jediný, kdo útok přežil, byl roční Harry. Voldemort pak záhadně zmizel, jeho moc padla, celý tajný kouzelnický svět si oddechl a Harryho svěřil do péče tety a strýce. Ti ale nenáviděli kouzelnictví a k Harrymu se od začátku nechovali zrovna dobře. A tak nepříjemný život hlavního hrdiny probíhal dalších deset let až do chvíle, kdy mu obrovský zarostlý muž jménem Hagrid, který tvrdil, že je hajným v kouzelnické škole Bradavice, oznámil, že má letos nastoupit, jelikož s ním jako se slavným malým kouzelníkem počítají.
Tím se Harryho život od základů změnil. Obr ho vzal na nákup školních pomůcek do kouzelnických částí Londýna, naznačil mu, jaký celý svět mu byl dosud utajen, a nakonec mu dal lístek na vlak do Bradavic, kam se Harry prvního září po drobných karambolech a seznámení s Ronem Weasleym, svým novým spolužákem, dostal. Od té doby už mohl klidně zapomenout na všechny ústrky, protože byl ke svému údivu velkou celebritou, začal poznávat svět svých rodičů, seznamoval se s novými předměty, se zvláštními profesory, s létáním na koštěti, ale také s negativními stránkami kouzelnictví, jako jsou brutální bezpečnostní opatření používaná na školních pozemcích, s novou formou šikany od Draca Malfoye, tajemstvími ohledně věcí, jež jsou podle názorů dospělých pro mladé studenty natolik nebezpečné, že by o nich neměli vědět, a především se svou vlastní historií, která se začala až nepříjemně připomínat.
Kromě toho, že se snažil projít všemi kouzelnickými disciplínami prvního ročníku, totiž se svými přáteli narazil na obludného tříhlavého psa. Později přišel na to, že střeží tajemný balíček, který v Londýně při nákupech vyzvedl spolu s Hagridem těsně před tím, než se ho kdosi pokusil ukrást. Následně se setkal s horským trollem, jehož někdo pustil do školy, a když zjistil, že má jeho nenáviděný profesor od onoho večera pokousanou nohu, došlo mu, že chtěl odvést pozornost, aby se mohl pokusit přes psa dostat. A když se pak Hagrid podřekl a Harry, Ron a vlezlá, ale přesto užitečná šprtka Hermiona zjistili, co pes skrývá, došlo jim, co se doopravdy děje a kdo ve skutečnosti brousí kolem Bradavic. Tedy i co by znamenalo, kdyby balíček dostal. Jenže ti, kteří ho chrání, nemůžou léčkám a nátlaku odolávat věčně, a tak se trio čerstvých přátel rozhodlo vzít jeho záchranu, jakožto záchranu kouzelnického světa na svá bedra. Zatím totiž netuší, že úplná pravda se skrývá jinde a jejich plán kvůli tomu může ošklivě selhat.
Stejně ale nelze než obdivovat vervu, s jakou se tři jedenáctiletí studenti bezhlavě vrhnou do smrtelného nebezpečí, aby zabránili znovupovstání zla. Naštěstí se však sešla správná parta - Harry, odhodlaný nedovolit tomu, kdo zabil jeho rodinu, aby se vrátil, Ron, jeho nejlepší kamarád, který ví o kouzelnících nejvíc, a Hermiona, nadprůměrně inteligentní dívka s fenomenální pamětí, která pro oba zjišťuje všemožné informace. Dalo by se říct, že jde o dokonalé trio detektivů, kteří místo vražd na předměstí řeší kouzelnické záhady.
Jenže pořád jde ze všeho nejvíc o úvodní pohádku a seznámení s novým světem. Skutečná atmosféra nebezpečí je daleko před námi. Úvod a nástup do školy, i studium samotné jsou psané pro děti. Pojednává sice o nelehkém životě malého sirotka, ale odlehčenou formou a místy celkem ulítává realitě a přehání - například šílenství, jemuž propadne Vernon Dursley, když dotáhne uprostřed bouře svou rodinu do chatrče na útesu. I celé Bradavice popisuje naprosto fantasticky a dětinsky. Trochu ujetě, humorně, ztřeštěně. Ohledně toho mi přijde, že s každým dalším dílem se reálie maličko posouvají a v šestém, kde ještě Harry studuje a můžeme tak stále sledovat školní rok, je všechno o moc přísnější a "skutečnější". Rozhodně už nemůže dojít k tomu, že by se Hagrid opil, políbil McGonagallovou a ta by se jenom zašklebila, nebo že by Snape klel a plival na trávník. Což nevadí, pokud vezmeme v úvahu, že první díl opravdu čtou malé děti. Já ho četla v deseti letech a pro ten věk je ideální, stejně jako pro úvod ságy. Ostatně tomu odpovídá i zdánlivě samostatná zápletka a samostatné dobrodružství, které na konci knihy končí, když je zlo poraženo.
Přitom je to ale poměrně temný problém. Je popsán pro dětské oči, jenže když jsem v těch deseti letech četla, jak se tajemná postava v kápi sklání k jednorožci a chlemtá krev, bála jsem se. A stačí se zamyslet i nad zbytkem - to, že nejsou stránky protkané větami jako z hororu, neznamená, že se tam horor neodehrává. Harry, Ron a Hermiona tak tak unikli uškrcení zákeřnou rostlinou, Ron dostal do hlavy ránu těžkou železnou pěstí obří figury, stáli krůček od otravy jedem, bojovali s horským trollem, za trest je poslali do hlubin Zapovězeného lesa, kde se v jednu chvíli kolem půlnoci potulovali pouze Harry a Draco a pár metrů od nich kráčel v podstatě Voldemort, Harry málem zemřel v komnatě hluboko pod hradem a třeba i jen samotný famfrpál, kde do hráčů vysoko ve vzduchu bezostyšně nalétají dva míče totožné s dělovou koulí, není bezpečná hra.
Z toho pohledu to zas taková pohádka není a mně se vlastně docela líbí, jak všechny podobné neskutečně drastické momenty Rowlingová sepsala pro nejmenší samostatné čtenáře a připravila je na ještě temnější dobrodružství tak, že se tyhle nebezpečné, ale vlastně každodenní záležitosti Bradavic naučili přijmout jako kouzelnický standard. Opravdu se mi tedy kniha celkově líbila a propojení zatím dětské literatury s nebezpečným světem je zvládnuté na jedničku.
Dvě zásadní výtky přesto mám.
Jedna vede k překladateli, který bohužel dětský výraz až příliš podpořil nadměrným užíváním slova všecko. Nemůžu si pomoct, pokud bych v textu nahradila každé "všecko" výrazem všechno, působilo by to na mě seriózněji. A navíc mě to tahá za oči. A druhá už se týká Rowlingové. Chápu, že v prvním díle ještě ani zdaleka neměla rozpracovaný celý svět. Přesto ale působí divně, že už nikdy za celou ságu nepadlo Voldemortovo jméno tak lehkovážně. Vždy se ho odvažovalo vyslovit jen několik málo schopných kouzelníků. Ale nikdy Voldemortovi přívrženci. Ti o něm mluvili vždy jako o Pánovi Zla a třásli se už před tím. Jenže Quirrell, muž, který měl Voldemorta na vlastním zátylku, ve finálním souboji dokonce dvakrát jeho jméno klidně použil. Nedá se s tím nic dělat, ale chyba to bez všech pochybností je.
Žádné komentáře:
Okomentovat