Další kapitola, už jich příliš nezbývá, není sice příliš dlouhá, ale napínavá a bohužel končí v tom nejlepším!
Určitě si ji přečtěte. Z počátku depresivní, poté napínavá.
Už opět stáli sami na kraji velkého jezera a přemýšleli, kam dál.
Lovec se tvářil zachmuřeně a nepřístupně, to však nebylo nic proti reptání a špatné náladě Jeremyho s Bradleym.
Těm už totiž začínal tenhle způsob života lézt krkem a byli skálopevně přesvědčení, že existuje i jiná možnost.
Oba svorně doufali, že by jim Victoria Ewellová nakonec přece jenom mohla poskytnout alespoň dočasný úkryt, ta to však podrážděně odmítala a vrchol toho všeho byl, když je brzo ráno vzbudil Lovec a vyhnal je ven do deště, aby se mohli rychle přemístit dřív, než se paní domu vzbudí, pro případ, že by je sledovala, aby zjistila, kam se chystají.
Jeremymu bylo jasné, že to bylo naprosto zbytečné, protože pro Victorii byli stejně jen další přítěž a čím dál od ní budou, tím líp pro ni.
Na druhou stranu ale musel uznat, že mu i přesto - nebo možná proto - co ten večer slyšel, naháněla strach.
Byl si naprosto jistý, že i když sama metody Smrtijedů odmítala, byla by schopna je proti nim použít, kdyby to bylo pro ni zapotřebí.
A tak opět začaly dlouhé dny jejich bezcílného cestování a nevraživá nálada, která do onoho osudného večera panovala, se opět vrátila.
Tentokrát však silnější, než dřív.
Čas od času se pokoušeli přikrást k čarodějným rodinám a z odpadků vytáhnout stará čísla Denního Věštce.
Jeremy se v nich pokoušel najít zmínky o jeho spolužácích a rodině, nenašel tam však nic jiného, než jen pár článků o změně výchovy studentů v Bradavicích k lepšímu (nepochyboval, že za pomoci kletby Cruciatus a výhružek) a veliké fotografie uprchlíků, za jejichž dopadení ministerstvo nabízelo odměnu.
Mezi hledanými byl i Lovcův obličej, on sám se tam však nenašel.
Zjevně ho ministerstvo nepovažovalo za dostatečně nebezpečného, aby za něj nabízeli galeony.
Jednoho dne však narazil na článek, který ho alespoň trochu zaujal.
Byl v čísle, které bylo už víc jak týden staré a na přední straně byla veliká fotka jakéhosi mladého čaroděje.
Titulek hlásal:
DALŠÍ ZÁHADNÉ ÚMRTÍ NA MINISTERSTVU KOUZEL. MŮŽE ZA TO NEŽÁDOUCÍ ČÍSLO 1 NEBO NĚKDO Z JEHO STOUPENCŮ?
Po stále nevyřešeném zmizení Dolores Umbridgeová má ministerstvo další potíže.
Včera v podvečer vyšla na veřejnost zpráva o útoku a smrti jednoho z ministerských pracovníků, Edwarda O'Briana. Ten na své místo nastoupil teprve nedávno a jeho hlavním úkolem bylo pochytání nebezpečných kouzelníků, mezi něž patří i Harry Potter, jemuž se před pár měsíci podařilo na ministerstvo proniknout a následně bez jakékoliv úhony utéct.
Mezi veřejností už kolují různé zprávy o tom, že právě ten je za jeho smrt zodpovědný. A pokud ne přímo, tak alespoň jako jeden ze strůjců.
Zástupkyně ministra kouzel, Victorie Ewellová, se tyto dohady pokouší vyvrátit a Dennímu Věštci sdělila, že k žádnému dalšímu podobnému incidentu s Harry Potterem nedošlo a je si jistá, že za smrt jejího pracovníka může nějaký jiný spolek čarodějů, kteří se tímto zoufalým činem snaží podrýt morálku kouzelnického světa.
Zároveň dodala, že je to pro všechny obrovská ztráta a udělá vše pro to, aby byl viník dopaden.
Jeremy se na článek pozorně zahleděl.
Za zmizení Umbridgeové mohou právě sestry Ewellové. To už věděl.
Mohly i za smrt toho kouzelníka?
Chtěl se o své myšlenky podělit s ostatními, v té chvíli se však strhla další hádka mezi Lovcem a Bradleym.
Už ani nevěděli, kvůli čemu na sebe tak štěkají. Oba to prostě potřebovali.
Jeremymu už to začínalo lézt na nervy víc, než cokoliv předtím.
Otočil se a podrážděně se posadil na povalený strom co nejdále od nich.
To samé udělala Jasmine. Ovšem na opačné straně, než byl on.
Victorie za sebou nechala mohutnou tepanou bránu Gringottovy banky a schovala si plný měšec do hábitu.
Její sestra, přestrojená za Summer Tannerovou, šla mlčky vedle ní.
Ani jedna od toho večera, kdy narazily na Lovce a jeho tři společníky, nepromluvila víc, než bylo nutné.
Victoria k němu stále chovala hlubokou nenávist, která se ten večer snad ještě víc prohloubila, bylo-li to vůbec možné, zatímco Nicol litovala, že nemohla zůstat s ním a musela se po tak krátké době s Lovcem opět rozloučit.
Byly už u dveří děravého kotle, když se za nimi ozval známý hlas, ze kterého jim naskočila husí kůže.
"Madame Ewellová? Chci si s vámi na malý okamžik promluvit. O samotě."
Před nimi se hrozivě tyčila Bellatrix Lastrangeová.
"Má paní?"zeptala se překvapeně Victoria a snažila se zakrýt zděšení, jež v té chvíli cítila.
"Obávám se, že dnes to nepůjde. Musím být co nejrychleji na ministerstvu a…"
Bellatrix jí přerušila pohybem ruky.
"Oni to bez vás chvíli vydrží. Hej, ty tam!"vyštěkla na hostinského Děravého kotle, Toma.
Ten se jí hluboce uklonil.
"Chci nějaký volný pokoj, kde nás nebude nikdo rušit. Okamžitě!"vykřikla panovačně.
"Prosím, madame. Tudy, madame. Jak si přejete, madame,"ukázal jí hostinský s dalšími úklonkami ke schodům, vedoucím do dalšího patra.
"Máte k dispozici jakýkoliv z pokojů, který vám bude vyhovovat."
Bellatrix Lastrangeová se otočila na podpatku a vypadala se po schodech nahoru s Victorií a Summer v patách.
"Ne. Vy počkejte tady. Chci si s vaší paní promluvit o samotě,"otočila se v polovině schodiště na Summer.
Ta vyděšeně pohlédla na svou sestru, která byla ve tváři bledá, ale neměla na výběr.
Usadila se tedy k výčepu a bez dechu sledovala, jak postavy Bellatrix a Victorie mizí za prvním rohem.
Žádné komentáře:
Okomentovat