V novém díle se dozvíme celé vysvětlení příběhu, i když myslím, že dost přesný obrázek o něm jsme si již všichni udělali.
A rozhodně tuto povídku čtěte, protože je vážně skvělá.
Jeremy se zhluboka napil teplého čaje.
Po dlouhých a dlouhých dnech byl konečně v teple, seděl na měkké pohovce a všechny rány nasbírané za celou dobu jeho útěku měl šetrně ošetřené a ovázané.
Přesto se necítil v bezpečí.
Ať už řekly cokoliv, stále si nebyl jistý, jestli může Victorii důvěřovat.
A jeho společníci na tom byli stejně s výjimkou Lovce, který seděl s hlavou v dlaních.
Victorie, která se usadila ve vysokém a pohodlném křesle, si je teď všechny měřila zkoumavým pohledem.
Její starší sestra Nicol, kterou až donedávna všichni považovali za mrtvou, k ní přistoupila s náručí plnou dalších čistých obvazů, a hůlkou ji začala léčit krvavé rány.
Bylo až k nevíře, jak si byly navzájem podobné.
Snad jen Victoria měla oči víc mandlového tvaru, zatímco Nicol je měla kulaté, a bradu měla o něco delší.
"Takže?"pobídla je najednou Victoria.
"Myslím, že vy jste s vysvětlováním na řadě jako první,"zamumlal tiše Lovec a podíval se na ně zarudlýma očima.
Stále nedokázal uvěřit, že kletbou Cruciatus mučil dívku, kterou vždy miloval.
Nicol se však mírně usmála a posadila se na opěradlo Victoriina křesla.
Jeremy si nemohl nevšimnout, že na rozdíl od její sestry, jejíž pohled byl vždy tak nějak ledový, ona měla v očích jakousi mlhu, kterou si nejspíš odnesla ze svého pobytu v Azkabanu.
"Máš pravdu, Lucasi,"řekla.
Jeremymu chvíli trvalo, než mu došlo, že mluví k Lovci.
Nikdy nepřemýšlel, jaké je jeho pravé jméno.
Pro něj to byl prostě Lovec. Jméno Lucas se k němu absolutně nehodilo.
Ale to už se Victoria také zhluboka napila čaje a pak se dala i se svou sestrou do vyprávění.
"Přiznávám, že jsem to byla opravdu já, kdo předal Nicol ministerstvu. Ovšem bylo to v době, kdy už věděla, že není možnost, jak se skrývat do nekonečna. Byla vyčleněna speciální skupina bystrozorů, která ji měla najít.
Nicky se předtím asi týden schovávala u mě. Ale bylo jen otázkou času, kdy bych začala být podezřelá. Tak jsme vymyslely zoufalý, ale geniální plán."
"Potřebovali jsme, aby po mně ministerstvo přestalo pátrat. A toho bychom dosáhli jedině v případě, že bych byla chycena nebo mrtvá. Takže mě moje setra naoko zradila ministerstvu. Tím si zajistila jejich náklonnost a vysoké postavení.
Byly jsme dohodnuté, že až budu ve vězení, vymyslí co nejrychleji nějaké řešení, jak mě dostat ven, aniž by si to kdokoliv uvědomil.
Samozřejmě jsem měla strach. Strach z Azkabanu, strach z mozkomorů...byly to ty nejhorší chvíle mého života. Ale nic z toho se nerovnalo strachu z toho, že mě moje sestra zradí. S Victorií jsme nikdy neměly zrovna pěkný vztah. To všichni vědí. Ale je to moje sestra. A když jsem jí v nouzi žádala o úkryt, pomohla mi. Sice neochotně, ale na tom už tak nezáleží.
Jenže když už jsem byla zavřená, bála jsem se, že se Vicky rozhodne neriskovat. V té chvíli měla vlastně všechno. Postavení, moc…a mě z krku. Začala jsem velmi rychle šílet. Mozkomorové mě začínali vysávat stále víc a víc a já neměla daleko ke smrti, která se ke mně sápala, kdykoliv jsem byla vzhůru. Ve chvíli, kdy si pro mě Vicky přišla, jsem na tom byla příšerně. Dokonce snad ještě hůř než ostatní vězni,"odmlčela se Nicol a zahleděla se do dálky. Zřejmě vzpomínala na ony okamžiky, protože se po celém těle roztřásla.
Místo ní pokračovala opět Victoria.
"Dlouhou dobu jsem nebyla schopna vymyslet žádný plán. Nakonec jsem se rozhodla pro to nejjednodušší.
Sehnala jsem si povolení, navštívit ji. Na ministerstvu jsem to oficiálně vysvětlila jako pokus dostat z vězně užitečné informace. Čímž ovšem každý rozumí mučit, dokud nezešílí.
Chtěla jsem ji tajně odvést a lidské stráže v Azkabanu ovlivnit kletbou imperius, aby si nic nepamatovali.
Byl to samozřejmě velmi pošetilý plán a měl milióny trhlin. Ale neměla jsem moc na výběr. Nicol byla ve vězení už více než měsíc a já se oprávněně bála, že brzy by mohla zešílet nebo zemřít.
Spoléhala jsem na své nadání pro kouzla a při tom se strachovala, co se stane, až mozkomorům dojde, že jeden vězeň chybí.
Jenže do cesty se mi postavila ta pitomá husa Summer Tannerová. Když jsme došly k její cele, došlo jí, co se chystám udělat.
Neměla jsem na výběr. Chtěla jsem ji jen omráčit, ale ona se nedala.
A pak najednou ležela u mých nohou. Mrtvá.
V první chvíli jsem byla zděšená, pak jsem v tom však spatřila výhodu.
Už nějakou dobu jsem s sebou nosila mnoholičný lektvar. Několikrát jsem se totiž přestrojovala, abych pronikla mezi ostatní zaměstnance ministerstva.
Takže jsem jí vzala vlasy, naházela je do lektvaru a dala ho vypít Nicky.
Mozkomorové nevidí, takže nepoznali, kdo ta mrtvá je.
Nickol jsem odvedla jako Summer Tannerovou, za kterou se od té doby vydává.
Vím, že kolují hrůzné zvěsti o tom, co se tehdy stalo. A nám vyhovují. Nikdo se pak už nepozastaví nad tím, že z té hloupé nány se najednou stala nadaná čarodějka,"ukončila Victoria vyprávění.
Všichni seděli s ústy dokořán.
První se ozval Bradley.
"Jak jste nás dnes večer našly?"
Nicol kývla hlavou směrem k Lovci.
"Už jsem dvakrát zachránila Lucasovi život a nechala ho utéct. První v Yaxleyho sídle při vašem zdařilém útěku, který byl sice velmi pošetilý, ale nakonec se ukázal jako vydařený a za který vám gratuluji,"pousmála se, "a podruhé tehdy na Štědrý večer, kdy jsem zabránila mojí sestře, aby ho mučila. Kdyby vás chytili lapkové, předali by vás ministerstvu a ti by provedli výslech. A to bylo pro nás nebezpečné. Proto Victorie nařídila bystrozorům, aby jí předávali všechny zprávy o vás. A dnes večer jsme zjistily, že jste byli spatřeni blízko místa, kde se měla zdržovat ta skupinka lapků, na kterou jste opravdu narazili."
"A co Dolores Umbridgeová. Slyšeli jsme o jejím zmizení. To vy jste ji zabily?"špitla nesměle Jasmine.
Tentokrát se obě sestry zašklebily.
"S jejím zmizením sice souvisíme, ale nezabily jsme ji. Řekněme jen, že jsme ji poslaly na menší dovolenou do Brazílie,"pokrčila rameny Victoria.
"Samozřejmě s menším opatřením. Řekla bych, že si to tam Dolores určitě náramně užívá. Škoda jen, že neví, kdo je,"doplnila jí Nicol.
"Máte ještě nějaké otázky?"zeptala se Victoria podrážděně.
Jeremy jich měl spoustu, ale neměl odvahu se zeptat.
A navíc si stejně nebyl jistý, jestli by mu byly schopny odpovědět.
Lovec teď opět seděl stranou od ostatních a přemýšlel.
"Jděte si lehnout. Nahoře jsou dva volné pokoje. Ale zítra musíte odejít. Nemůžu tady schovávat další uprchlé vězně. A ani nechci."zamumlala Victorie a zvedla se.
"Vy tedy opravdu nepatříte ke Smrtijedům? Jste na naši straně?"zeptal se Jeremy dříve, než se dokázal zarazit.
Madame Ewellová se krutě pousmála.
"Ne. Ke Smrtijedům nepatřím. Přestože částečně sympatizuji s jejich myšlením. Podle mě jsou mudlové jen hloupí tvorové a kouzelníci z mudlovských rodin nejsou kouzelníci,"řekla a přejela pohledem po Bradleym a Jasmine.
"Přesto se však nevyžívám v jejich vyvražďování ani mučení. Je mi jedno, co s nimi bude, ale navzdory tomu, co se o mě povídá, nejsem tak krutá a krvelačná, abych se ke Smrtijedům přidala. Navíc je to krajně nebezpečné. Pán Zla je nevyzpytatelný. Nechává zabít jak své protivníky, tak i své přívržence. Proto nejsem raději oficiálně na ničí straně. A i mě se hnusí věci, kterých je schopen. Mysli si teď o mě co chceš, ale upřímně lituji toho, že jsem byla nucena pravou Summer Tannerovou zabít."
Byla už hluboká noc.
Lovec seděl na křesle a hleděl z okna.
Věděl, že ostatní už spí a užívají si měkkých postelí, dokud můžou. Od zítřka už zase budou přespávat na tvrdé zemi.
Stále nedokázal uvěřit tomu, co se dneska stalo.
Tak dlouho se smiřoval se smrtí Nicol, a když se mu to konečně povedlo, zjistil, že je stále naživu.
Pokoušel se jí přemluvit, aby šla s ním.
Nechtěl jí teď znovu ztratit.
Ona však odmítla.
Považovala to za riskantní a navíc nechtěla opustit svou sestru, se kterou si teď začala rozumět.
Došlo mu, že ať už to je jakkoliv nemožné, obě tu druhou navzájem potřebovaly.
"A co jsi čekal? Že se vše vrátí zpátky do starých kolejí?"ozval se za ním pobavený ledový hlas.
Otočil se a pohlédl na Victorii.
Věděl, že by jí měl být vděčný jak za svůj život, tak i za život Nicol.
Přesto však v něm vzbuzovala odpor.
A ona to samé evidentně cítila k němu.
"Tehdy tu noc, kdy jsi mě porazila, mířila jsi na mě hůlkou. Co jsi chtěla udělat? Zabít mě?"zeptal se.
Zavrtěla hlavou.
"Myslela jsem, že jsi z mého vyprávění pochopil, že tohle nemám zapotřebí."
"Tak co jsi chtěla?"zeptal se znovu, přestože znal odpověď.
"Kledba Cruciatus může být velmi, velmi spolehlivý prostředek pro odplatu."pokrčila ledabyle rameny.
Zhnuseně se na ni podíval a ona se rozesmála.
"Neodsuzuj mě. Ty jsi přece udělal to samé, přestože moje starší sestra mě měla natolik ráda, že se přede mě postavila a ušetřila mi tak bolest. Stala se z tebe stejná zrůda, jako jsem já, Lucasi - nebo Lovče, chceš-li abych ti říkala tou tvoji směšnou přezdívkou. Naprosto stejná zrůda. Jenom sis to zatím neuvědomil."
Chvíli jeden druhého propalovali nenávistným pohledem, než se Lovec opět zeptal.
"Říkala jsi velmi spolehlivý prostředek pro odplatu. Co jsi tím myslela?"
Victoria se na něj teď podívala ledověji než kdykoliv předtím a v jejích očích se nebezpečně zablesklo.
"To si už nepamatuješ na dobu strávenou v Bradavicích? Byla jsem ta malá zatrpklá a škaredá holka ze Zmijozelu, která se bláznivě zamilovala do staršího kluka.
Víš, to, že začal chodit s mojí sestrou, na kterou jsem vždy žárlila, to bych ještě byla schopna unést. Ale ty posměšky a opovrhování, které jsem byla nucena snášet poté, co se o mé zamilovanosti dozvěděl…"odmlčela se a vstala.
Chystala se odejít. Pak se však na okamžik zastavila, otočila a nenávistivě zasyčela: "Existují i mnohem horší druhy bolesti, než ty, které způsobí kletba Cruciatus. Mnohem krutější. A já si je v té době užila na celý život. Díky tobě."
Žádné komentáře:
Okomentovat