Já se omlouvám, že sem vůbec nic nepřidáváme, ale ve škole je toho víc než dost a u Harryho zase ne tolik, aby bylo z čeho pořád vybírat a nezabíralo to moc času.
Ale teď je tu devátá kapitola skvělé povídky od Katherine. Ukazuje se, že je to opravdu tak, jak jsem si myslela. Ale jaký to bude mít důsledek?
Dvě ženy, každá jiná, a přece si navzájem byly podobné, mlčky stály v prostorné kanceláři a tupě zíraly na stále se zvětšující krvavou kaluž na podlaze.
"Jsi si jistá, že to věděl?"zeptala se černovláska.
Její společnice přikývla.
"Mám pocit, že mu to došlo už dávno."
"A myslíš, že to…že to někomu pověděl?"
"Pochybuji,"zavrtěla hlavou.
"Nejspíš si s námi ještě chtěl pohrát, než by to někomu řekl."
"Co je?"zeptala se najednou Victoria, když si všimla, že její společnice se zhrouceně posadila ho křesla a skryla si tvář v dlaních. Měla podezření, že pláče.
"Snad teď nechceš litovat, že jsi do toho všeho šla,"vyštěkla popuzeně Victoria.
"Já ho zabila, Vicky. Já ho zabila. Nechtěla jsem. Ta hůlka mi prostě vylétla z kapsy a než jsem se nadála…to kouzlo ho mělo jen…jen poranit. Netušila jsem, že bude účinkovat takhle. Přehnala jsem to. Měla jsem strach a vztek-"
"Už se stalo. Tak toho nech,"přerušila jí chladně Victoria.
"Ale ho ZABILA,"vyštěkla Summer.
"Nepovídej,"utrousila černovláska.
"Teď se hlavně musíme zbavit těla. Nemáme čas na vymýšlení nějaké historky o nehodě. Prostě ho odneseme do jeho kanceláře a budeme dělat, jakože o ničem nevíme. Je už dost pozdě. Teď se po chodbě nebude potulovat nikdo, kdo by nás mohl vidět. Všechno to bude vypadat, jako že ho zabil nějaký pomatenec. Někdo z toho jejich řádů,"přemýšlela Victoria nahlas.
Summer se na ni zatím dívala nechápavým a pohledem smíšeným s odporem.
"On je mrtvý, Vicky. Já zabila člověka. Jak můžeš zůstat tak klidná."
"Někdo musí, když se tady zhroutíš a okamžitě rozbulíš."
"Jak jen můžeš?"zavrtěla Summer zhnuseně hlavou.
Victoria se na ni vztekle podívala.
"Zrovna u tebe jsem si myslela, že se budeš chovat jako dospělá. Člověk by to předpokládal u někoho, jako jsi ty. Ale asi jsem se zmýlila. Jsi pořád ta hloupá sentimentální holka, kterou jsi vždycky byla.
Je tak zvláštní, že jsem to viděla jen já, zatímco ostatní tě považovali za génia.
Doby, kdy sis mohla hrát na hrdinku, jsou dávno pryč. Tohle není válka mezi dobrem a zlem, jak si stále myslíš. Už ne.
Je to jen boj o přežití. A ty si to musíš konečně uvědomit,"vyštěkla pobouřeně Victoria a hůlkou nadzvedla mrtvé tělo Edwarda O'Briana.
Jeremy se zhluboka nadechl.
Za tu dobu, co byl na útěku, se musel přemisťovat už nejmíň stokrát. A konečně si na to začal zvykat.
Problém byl, že stále potřeboval asistenci, neboť nikdo mu nedokázal správně vysvětlit techniku, a případný odštěp ani nechtěli riskovat.
Brad to popisoval jako další ze seznamu jejich přítěží a problémů.
Rozhlédl se kolem. Pomalu se stmívalo a stejně jako včera se schylovalo k dešti.
Nikde v dohlednu neviděl žádnou jeskyni či nějaké polorozpadlé stavení a usoudil tedy, že tuhle noc přenocují pod širákem.
Právem se toho už předem obával.
Přestože byl březen, kolem foukal studený vítr, který měl do večera ještě zesílit.
Lovec se právě sklonil k zemi, aby rozdělal jeho kouzelný oheň, když tu najednou uslyšely za sebou pobavený krákavý hlas.
"Ale,ale…To je mi divná společnost."
Aniž by si to kdokoliv z nich ve své rozmrzelé náladě uvědomil, vlétly přímo do cesty skupince lapků.
Všichni ztuhli.
Jeden z lapků, vysoký postarší muž se začínající pleší, si je bedlivě prohlížel.
Bylo jen otázkou času, než někoho z nich pozná podle fotografií hledaných uprchlíků.
"Copak tady pohledáváte?"zeptal se prudce.
Jasmine otevřela ústa, ale hned je zase zavřela. Nevěděla, co má říct.
Těch lapků bylo nejméně deset, takže útok proti nim nepřipadal v úvahu.
A útěk?
Dva dospělí a dva, co vypadali stále jako studenti, všichni v otrhaných a ušpiněných šatech s potrhanými batohy na zádech?
To bylo víc než podezřelé a ti lapkové by museli být opravdu velmi tupí, aby je nechali jen tak jít.
A opravdu.
"Myslím, že byste měli jít s námi. Jen tak pro jistotu. Abychom se ujistili,"prohlásil onen muž a natahoval po nich své špinavé pracky.
V té chvíli se Lovec rozhodl.
Neviděl ani jinou možnost.
Vytáhl hůlku a zaútočil na nejbližšího lapku.
Tan se zhroutil v bezvědomí k zemi.
V té chvíli ovšem vytáhli hůlky i všichni ostatní.
Jeremy si připadal znovu, jako tehdy v Yaxleyho sídle - zdálo se to už tak dávno - s tím rozdílem, že tentokrát byl připravený.
Metal všude kolem sebe dobře mířená kouzla, která ho ve volných chvílích Lovec učil.
Párkrát jen tak-tak uhnul několika kletbám, které proti němu lapkové vyslali.
A pak je uviděl.
Ve zmatku, který při bitvě nastal, se najednou z ničeho nic objevily dvě vysoké postavy.
Nemusel dlouho uvažovat, aby poznal, kdo to je.
Už dvakrát jim zkřížili cestu.
A už dvakrát z toho jen s obtížemi vyvázli.
Budou mít štěstí i teď?
Jeho odhodlání se najednou propadalo kamsi dolů.
Viděl Jasmine, jak uhýbá smrtícím kletbám, Brada, který bojoval s jakýmsi podsaditým mužem, a Lovce, který zápasil se dvěma lapky najednou.
Bylo jich víc. Mnohem víc.
Měli přesilu a to byla obrovská výhoda.
A teď, když se do boje zapojila i ta vysoká čarodějka se svou společnicí…
Neměli naději.
Svěsil hůlku a čekal, až si pro něj přijde smrt.
Muž, stojící naproti němu se krutě usmál.
Namířil na něj…a v příští vteřině se skácel k zemi.
Teprve teď si Jeremy s obrovským údivem uvědomil, že obě čarodějky se nesnaží pomoci lapkům, jak by čekal.
Právě naopak.
Útočili proti nim.
Lovec se prudce ohnal hůlkou a poslal k zemi dalšího muže.
Jen kousek od něj stála Victoria Ewellová a on si byl jistý, že tentokrát svou příležitost nepromarní.
Nevěděl, jak je našla. A bylo mu to jedno.
Všiml si, že míří proti lapkům. To ho v první chvíli udivilo a na okamžik zarazilo, ale pak zatřásl s opovržením hlavou.
No jistě.
Chtěla to být ona, kdo ho dostane.
Nechtěla, aby se zásluhy za jeho dopadení připisovaly nějakému špinavci.
A najednou - ani se mu nechtělo tomu uvěřit - všichni lapkové leželi v mdlobách, zatímco ono byli živí a bez nějakého většího zranění.
Victoria se právě skláněla nad nějakým mužem a kontrolovala, jestli je opravdu v bezvědomí.
Na malý moment zauvažoval, jestli je správné zaútočit na ni, když k němu stojí zády.
Rychle se však rozhodl.
Ona by to udělala určitě taky. A jiná příležitost se mu možná ani nenaskytne.
"Expelliarmus!"zařval a namířil na ni hůlkou, zatímco ta její hůlka vyletěla do vzduchu, stejně jako její majitelka, která poté tvrdě dopadla na mokrou trávu.
Hbitě k ní přiskočil a vlastní hůlkou švihl jako bičem.
Zablesklo se.
Na několika místech na těle se jí otevřely pod hábitem hluboké rány a z nosu se jí spustila krev.
Vypadala omámeně.
Přesto na něj s vypjetím veškerého úsilí pohlédla.
"Srabe,"zašeptala.
To ho rozzlobilo.
Natáhl ruku s hůlkou. Nikdy by ho nenapadlo, že někdy bude chtít použít právě toto kouzlo. Ale pokud existovala osoba, která si ho zasloužila, byla to Victoria.
"Crucio,"vykřikl právě v okamžiku, kdy se z hrdla té druhé čarodějky, Summer, vydral varovný výkřik a postavila se ochranitelsky před svou paní.
Kletba zasáhla ji a ta se teď zmítala v příšerných bolestech Lovci u nohou.
Victoria jí pozorovala se strachem ve tváři.
Se strachem a ještě s něčím.
Starostí?
Měla snad o ni strach.
"Přestaň,"zašeptala Lovcovým směrem a on si s překvapením uvědomil, že se jí po tváři řinou slzy.
"Prosím."
Skučení ustalo.
Lovec těkal pohledem mezi Victorií, která se tvářila zděšeně, a mladou dívkou, jež ležela schoulená na zemi, těžce oddechovala a tvář ji stále skrývala černá kápě.
A pak…
Jeremy i Jasmine, kteří, spolu s Bradleym, tuto hrůznou scénu celou dobu se strachem pozorovali a nevěděli, co mají dělat, hlasitě vyjekli.
Odhalená ruka té dívky se sama jakoby zevnitř zavlnila.
V chabém světle měli pocit, že se maličko změnila.
Lovec překvapeně zamrkal.
Tenhle pohled moc dobře znal. Byly to příznaky doznívání mnoholičného lektvaru.
"Kdo jsi?"vyštěkl a vrhl se k ní k zemi.
Prudce jí strhl kápi a…
Nocí se ozval jeho zděšený výkřik.
"Ne. Ne, to nemůže být možné. To ne."
Po tvářích se mu koulely slzy, když se zhroutil k zemi a položil si hlavu do dlaní.
Ani jeden z jeho společníků jeho počínání nechápal.
A pak Jeremy pohlédl na onu dívku.
Stále ještě ležela v trávě, i jí teď po tváři tekl pramínek krve, ale snažila se pomalu postavit.
V té chvíli pochopil, co ho tak vyděsilo.
Už před nimi nestála Summer Tannerová.
Tato žena měla černé vlasy, rovný nos, bledou pleť a ledově modré oči.
Kdyby Victoria Ewellová neležela jen pouhý kousek od ní, myslel by si, že to je ona.
Ale nebyla.
Ať to bylo jakkoliv nemožné, byla to Nicol Ewellová.
Její sestra, která měla před pár měsíci zemřít v Azkabanu.
Žádné komentáře:
Okomentovat