Vypadá to, že protagonisté povídky mají všichni nějaké temné tajemství. Snad se brzy dovíme, jaké to je.
Zamotává se to totiž čím dál víc a zrovna v tomhle díle se stane něco zvlášť překvapivého.
Byl právě Štědrý večer.
Z nebe se snášely velké vločky sněhu a v oknech malinkých domků svítila barevná světýlka.
Jeremy se toužebně zadíval na jedno mudlovské obydlí a zapřemýšlel nad tím, co asi dělají jeho přátelé v Bradavicích, nebo rodiče.
Jeho paže se dotkla čísi ruka.
Zahleděl se do velkých šedých očí, ve kterých se odrážela světla z vánoční výzdoby.
"Jasmine…,"zamumlal s hrdlem bolestivě staženým.
Ta se na něj soucitně usmála. Věděla, jak se teď cítí. Daleko od domova, od přátel, s téměř cizími lidmi a neustálým strachem, že budou chyceni.
Chytila ho za ruku a dovedla k ostatním.
Věděl, co bude následovat.
Zavřel oči a čekal, až ho neviditelná síla chytí, a odnese na nějaké jiné místo.
Jeremy otevřel oči a zavrávoral.
Stále si ještě nedokázal zvyknout na ten pocit z přemisťování, přestože se mu s tím Jasmine pokoušela ochotně pomoct.
Podíval se kolem sebe.
Stáli v jakési polorozpadlé chatce na kraji lesa, která je alespoň trochu chránila před lezavým mrazem.
Bradley a Lovec, kteří se den ode dne stále víc a víc nesnášeli, vytáhli hůlky a začali svorně odříkávat ochranná kouzla.
Než to však stačili dokončit, ozvalo se kousek od nich tiché prásknutí.
"Expelliarmus."
Bradleyho hůlka vyletěla vysoko do vzduchu stejně jako její majitel.
Jasmine pronikavě zakřičela a Jeremy ji rychle strhl k zemi.
Lovec se přikrčil a slepě vypálil kletbu.
Proti nim stáli dvě postavy zahalené v dlouhém černém hábitu.
"Bradley!"zaječela vyplašeně Jasmine a plazila se ke svému bratrovi, který se tvářil omámeně.
Lovec mezitím přešel do útoku.
Vrhal na obě postavy nejrůznější kouzla, ale po chvíli začal vypadat, že mu docházejí síly.
Jeremy se mu chystal jít pomoc, ale Jasmine ho zadržela.
"Neblázni!"zašeptala varovně.
"Nechej to na něm. Jen bys mu překážel."
Jeremy přikývl šťasten, že má nějakou výmluvu, proč zůstat schovaný a jen se zatajeným dechem pozoroval zápas, který se před ním odehrával.
A právě ve chvíli, kdy to začínalo opět vypadat pro Lovce nadějně, zasáhl ho paprsek světla a on se zhroutil k zemi.
Jeremy nevěděl, jestli je mrtvý, nebo žije.
Bez přemýšlení vyskočil a chystal se ho zkontrolovat, když i jeho kouzlo odhodilo zpátky na zem.
Neměl čas vytáhnout hůlku.
Nad ním, Jasmine a Bradleym se skláněla vysoká žena se světlými vlasy a měřila si je pohledem.
Hlasitě polkl.
Už ji někde spatřil.
Tehdy, když utíkali z Yaxleyho sídla.
Lovec zamrkal a pokoušel se zahnat bolest, která se mu rozlévala celou paží.
Při pádu si ji nejspíš zlomil.
Otočil se a zaplavila ho vlna vzteku.
Hleděl do pobavené tváře Victorie Ewellové.
Věděl, že to je jeho konec. Přesto se však svou smrt instinktivně snažil co možná nejvíc oddálit.
"Jak jsi mě našla?"dostal ze sebe chraplavě.
"Mám své lidi,"pokrčila ledabyle rameny.
"Bezva. A zabiješ mě tady, nebo to přenecháš mozkomorům?"
Usmála se.
"Myslíš, že bych si s někým, jako jsi ty, špinila ruce?"
"Zabila jsi vlastní sestru,"namítl.
Zavrtěla hlavou a krátce se zasmála.
"Jistě. Chladnokrevná vražedkyně. Když tomu věříš…ale kvůli tomu tady teď nejsem. Chci se tě na něco zeptat."
"A co když ti neodpovím?"zeptal se.
Pokrčila rameny.
"Budeš muset,"řekla, vytáhla z pláště malou lahvičku s čirou tekutinou a násilím mu ji vlila do úst.
"Výborně,"zamumlala.
"Takže. Jak ses dostal z toho sklepení?"zeptala se.
"Jeden z těch sourozenců měl u sebe schovanou hůlku, kterou lapkové nenašli."odpověděl jí popravdě Lovec.
"Co jsou zač? Ti ostatní, co jsou s tebou."
"Ti sourozenci jsou z mudlovské rodiny. Utíkali před ministerstvem. Ten kluk byl unesený z Bradavic poté, co pomohl nějakému kouzelníkovi."
"Jsou nebezpeční?"
"Myslím, že ne."
"Kam máte namířeno?"
"Nikam. Schováváme se po různých starých chatkách a jeskyních po celé Británii. Každý týden to měníme."
"Jste v kontaktu s někým z bývalého Fénixova řádu? Potkaly jste někoho z nich?"
"Jednou jsme v dálce zahlédli Teda Tonkse. Jinak nikoho."
"A co ti dva, kteří spolu s tebou byli společníci mojí sestry?"
"Už dávno jsou mrtví. Tobey zahynul pár dní po Nicolině dopadení a Sean zemřel dva dny před tím, než jste chytili mě."
Victoria přikývla.
"Dobře. Velmi dobře,"zamumlala si pro sebe.
Potom na něj namířila hůlku.
A lovec věděl, že tohle je konec.
Jenže pak se stalo něco nečekaného.
Summer Tannerová, která až doteď věnovala svou pozornost trojici na zemi, se hbitě otočila.
"Expelliarmus!"zaječela a namířila svou hůlku na Victorii.
Ta zareagovala rychleji, než by sama čekala.
"Protego!"
Červený paprsek světla narazil do ochranného štítu, ale tím to všechno neskončilo.
Ewellová, která měla ve tváři překvapený výraz se po Summer ohnala hůlkou a ta jen tak, tak útok odrazila.
Mezi oběma čarodějkami nastala bitva, při které paprsky světla narážely do všeho kolem.
V tom zmatku popadli Jeasmine a Jeremy Bradleyho pod rameny a stále ještě trochu v bezvědomí ho dotáhli k Lovci.
Během okamžiku se přemístili, co nejdále to šlo.
Objevili se v malé a vlhké jeskyni.
Lovec se svalil vyčerpaně do kouta a tentokrát to byla Jasmine, kdo kolem vytvořil obranná kouzla.
Jeremy mezitím zapálil kouzelný oheň.
"To je tvoje vina."zasyčel naštvaně Bradley Lovcovým směrem.
"Jdou hlavně po tobě."
Lovec ho neposlouchal.
Otočil se na bok, čelem k chladné zdi a zavřel oči.
Nedokázal pochopit, proč ho ta žena zachránila.
To bylo už podruhé, co ji vděčil za svůj život.
A on nedokázal najít jediný důvod, proč by to dělala.
Za chvíli jeskyni naplnilo Bradleyho hlasité chrápání.
Lovec předstíral, že spí a Jasmine se s Jeremym krčili blízko ohně.
"Veselé Vánoce,"zašeptal.
"Veselé Vánoce,"přikývla a lehce ho políbila.
Položila si hlavu na jeho rameno a jejich prsty se propletly.
Pak jen tiše seděli a sledovali rudé plamínky.
Victoria Ewellová ležela na sněhem pokryté zemi.
Ze rtu jí pomalu odkapávala krev.
Nad ní se tyčila Summer, a přestože se třásla vyčerpáním z boje, tvářila se i vítězoslavně.
"Co uděláš teď?"zeptala se tiše Victoria.
Summer se kousla do rtu a natáhla k ní ruku.
S její pomocí se Ewellová postavila na nohy a rukávem hábitu se snažila zastavit krvácení.
"V jedné chvíli jsem se bála, že mě zabiješ,"zamumlala.
Summer přikývla.
"Já taky."
Chvíli se obě mlčky dívali na místo, kde před dobrou půl hodinou zmizeli čtyři uprchlíci.
"Kde si myslíš, že jsou?"zeptala se Victoria.
Summer pokrčila rameny.
"Nemám tušení,"odmlčela se.
"Proč jsi to chtěla udělat?"zeptala se ostře znenadání.
Victoria mávla rukou.
"Nezabila bych ho,"pokrčila rameny.
"Ale mučila bys ho, že ano."
Victoria pevně stiskla rty a po chvíli promluvila.
"Ano. Ano, mučila bych ho. Chtěl mě zabít. A ne jednou."
"Ale on nevěděl, že…,"snažila se namítnout Summer.
Victoria jí však přerušila
"Nevěděl? Záleží na tom? Je to stejnej ubožák, jako ti ostatní. A když k tomu připočtu ještě to, co jsme si od něj musela vytrpět ještě ve škole. Na to už jsi zapomněla, nebo co?"rozkřičela se.
Summer se zatvářila provinile.
"Je to přece už tak dávno. Všichni na to zapomněli,"zamumlala s pohledem sklopeným.
"Opravdu? Všichni? Já třeba ne. Myslíš, že bych mohla zapomenout, jak se mi posmíval? Škaredá Vicki. Pitomá Vicky. Chudinka Vicky…Na tohle nikdy nezapomenu."
"Byl ještě dítě."
"TO HO NEOMLOUVÁ!"zaječela Victoria.
Na malý okamžik si obě ženy hleděly do očí.
Byli si v té chvíli velmi podobné.
Vlastně až neskutečně podobné.
Pak Victoria, stále plná vzteku, tiše zasyčela: "Možná jsem nikdy nebyla tak výborná a obětavá, jako moje setra, ale nikdy jsem se nechtěla přidat na jeho stranu. Nikdy jsme nechtěla stanout po boku Voldemorta,"kousla se do rtu.
V jedné krátké chvíli čarodějkami prolétl záblesk zděšení.
Jako první se vzpamatovala Victoria.
"Jdeme!"vykřikla.
Obě se tiše přemístily právě ve chvíli, kdy se tam, s hlasitým prásknutím, objevila skupinka lapků.
Žádné komentáře:
Okomentovat