Šestý díl povídky od Katherine. Určitě vás potěší, že je tu poměrně přesně popsáno, kde v sedmém díle se nacházíme a že jsou zde i zmínky o Harrym, Ronovi a Hermioně.
I když by se jeden ze slovenského slova "nezavázel" osypal! Nepřekážel, nepřekážel, NEPŘEKÁŽEL! :) Ovšem opravovat ho nebudu, je to v rukách autorky.
Černé kovové dveře se prudce rozletěly.
Muž s tmavě hnědými vlasy, jenž seděl za velkým vyřezávaným stolem a něco psal elegantním brkem na svitek pergamenu, se ani neobtěžoval zvednout oči a podívat na nově příchozí.
Pouze se křivě usmál.
"Opět jste se rozhodla mě navštívit, drahá kolegyně. To je za tento týden už počtvrté. Začínám si myslet, že mě chcete sbalit. Nebo jste mi přinesla dárek na Vánoce, když už jsme nuceni je trávit spolu tady, v práci?"zeptal se pobaveně.
"Vy hnusný šmejde. Jak se opovažujete. Strkáte nos do věcí, do kterých vám nic není. Právě jsem domluvila s ministrem kouzel. A zjistila jsem, že jste navrhl pár ,prospěšných' změn v odvětví, které spadá pod mou pravomoc,"dostala ze sebe Victoria Ewellová a třásla se potlačovaným vztekem.
O'Brian konečně zvedl pohled od pergamenu a zkoumavě se na ni zahleděl.
Pak uslyšel hlasité kroky, které směřovaly do jeho kanceláře.
Tušil, kdo to je.
A nemýlil se.
Summer Tannerová vběhla dovnitř s uštvaným výrazem a pohledem zvědavě těkala z O'Briana na svou paní, které z očí sršely blesky.
"Vy-vy odpornej malej idiote,"zamumlala.
Jeho úsměv byl ještě širší.
Victoria se naklonila blíže k němu.
"Pokud vím, byl jste na toto místo dosazen jenom proto, abyste měl volnou ruku při hledání Harryho Pottera. A v tom zatím nevidím žádné výsledky. Za to o vás až neskutečně často slyším v souvislosti úplně jiných záležitostí,"řekla rozzlobeně a nevěnovala ani jediný pohled slečně Tannerové, která neklidně přešlapovala připravená zasáhnout, kdyby měla pocit, že její paní hrozí nějaké nebezpečí.
"Nějaké nové zprávy o zmizení Dolores?"zeptal se místo odpovědi O'Brian.
"Prosím? Co to má společného s…"
"Nic. Jen mě zajímá, jestli už jste dopadli pachatele,"pokrčil rameny.
Ewellová se zatvářila uraženě.
"A co s tím mám společného já? Tohle je snad záležitost bystrozorů. Já se vás ale ptala na…"
"Já jen, že to byla vaše předchůdkyně. A některé, řekněme velmi podezíravé lidi, by mohlo napadnout, že s tím máte něco společného vy,"pokrčil rameny a náhle ucítil přesně na svém srdci špičku hůlky.
Překvapeně zamrkal, když před sebou spatřil rozzlobený obličej a spěšně dodal: "Což je samozřejmě nesmysl. A pokud vás opravdu tak moc zajímá případ Harryho Pottera, můžu vám říct, že byl už několikrát spatřen v mudlovských vesnicích, ale pokaždé zmizel dříve, než tam naši lidé stačili dorazit. Podle všeho by s ním měla být ještě jedna mudlovská šmejdka a jeden z parchantů toho krvezrádce Weasleyho. Podle nejnovějších hlášení ho ale v poslední době viděli jen s tou holkou. Ten zrzek nejspíš prásknul do bot,"řekl lehce přiškrceným hlasem a očima stále nejistě sledoval špičku hůlky.
Victoria se jen s největším úsilím uklidnila a schovala svou hůlku zpátky do hábitu.
Teď, když už mu nehrozilo přímé nebezpečí se O'Brianovi opět vrátil jeho sebevědomý tón.
"Páni. Musím říct, že vás téměř nepoznávám. Hodně jste se za ty roky změnila. Sluší vám to,"usmál se a přejel pohledem po její postavě až k obličeji, ve kterém se stále zračila nenávist.
"Ten váš nebezpečný výraz mě doopravdy neskutečně vzrušuje. Kdybyste takhle vypadala už před pár lety, ani by mě nenapadlo pomrkávat po vaší sestře a vybral bych si přímo vás."
Victoria po něm vrhla blesky. Chystala se něco říct, ale v té chvíli vletěl otevřenými dveřmi dovnitř jeden z papírových oběžníků a přistál na desce stolu.
O'Brian se po něm natáhl, ale Victoria byla rychlejší.
"Neumíte číst? Je pro mě,"vyštěkla podrážděně a dala se do čtení.
"Jdeme,"sykla na Summer, otočila se a hrdou chůzí vyšla z jeho kanceláře.
O'Brian se pohodlně usadil ve svém křesle a s úsměvem sledoval, vzdalující se Victorii.
Pak pohledem spočinul na Summer, která, jako věrný pejsek, jí běžela v patách.
Jeho pohled byl teď zkoumavý, ale pobavený.
"Madame Ewellová."
Jeden z bystrozorů jí podržel dveře a lehce se při tom uklonil.
Victoria vstoupila do prostorné kanceláře, jejíž stěny byly polepeny nespočtem fotek, a usadila se do pohodlného křesla.
"Psal jste mi, že pro mě máte několik novinek, Wellisi,"řekla panovačně.
Bystrozor přikývl.
"Včera večer naši lidé spatřili toho vlkodlaka, Remuse Lupina spolu s jakýmsi dalším členem řádu."
"A? Máte ho?"zeptala se s nakrčeným obočím.
Wellish jen bezmocně zakroutil hlavou.
"Ne, madam. Pak taky byl spatřen Harry Potter. Poblíž mudlovských…"
"Ano, ano. To už jsem slyšela. Poblíž mudlovských vesnic, ale vám se ho samozřejmě chytit nepovedlo.
Povedlo se vám v poslední době vůbec něco? Nebo jste tak neschopný?"zeptala se podrážděně.
Bystrozor sklopil pohled.
"Takže jste,"odpověděla si sama.
"Pak jsme taky dostali hlášení o těch čtyřech vězních, kteří uprchli ze sídla pana Yaxleyho. Někdo je zahlédl,"zašeptal vystrašeně.
Ewellová zbledla.
"Byl mezi nimi i ten…Lovec?"
Přikývl.
V té chvíli byla Victoria na nohou.
"Kde?"vypálila ze sebe.
"Poblíž Yorku, má paní."
Ewellová vyběhla z jeho kanceláře a hnala se do vstupní haly.
Cestou porazila jakéhosi mladého muže s ohnivými vlasy a hranatými obroučky brýlí.
"Uhněte mi z cesty, Weasley."zaječela na něj.
Summer Tannerová se hnala za ní.
Percy Weasley, který se právě zvedl ze země a masíroval si naražený loket, se vyplašeně přitiskl ke zdi, aby jí nezavázel.
Victoria doběhla do vstupní haly, cestou porazila a seřvala několik dalších kouzelníků, a vrhla se do smaragdových plamenů jednoho z krbů.
Žádné komentáře:
Okomentovat