V následujícím díle se objeví i dokonce nejobávanější čarodějka poslední doby - Bellatrix. Myslím, že to by mohlo přilákat i vás, kteří tuto skvělou povídku nečtete, protože tam nejsou příliš známé postavy.
Malá a ušmudlaná skřítka nervózně cupitala chodbami honosného sídla.
Celé ruce měla obvázané špinavými obvazy, kterými dosud prosakovala čerstvá krev.
Vzpomínka na nedávné běsnění jejího pána.
Za ní šla hrdou chůzí vysoká žena zahalená v teplém sametovém plášti, doprovázená další ženou, která ji bedlivě sledovala, ale držela se při tom v uctivé vzdálenosti.
Celý průvod dorazil k umělecky vyřezávaným dubovým dveřím.
"Tady paní. Už na vás čekají, paní,"zapištěla skřítka bázlivě a uklonila se až k zemi.
První žena jí dala lenivým mávnutím ruky najevo, že už jí nepotřebuje, a když skřítka rychle odcupitala, podívala se zpod kápě na svou společnici.
Ta přikývla a nenápadně sevřela v kapse svého kabátu hůlku.
Dveře se otevřely a obě ženy pomalu vstoupily dovnitř.
Tam už na ně evidentně čekali.
"Jakou jste měla cestu, madame Ewellová?"zeptal se hlas vycházející ze křesla natočeného k ohni.
Victorie Ewellová si shodila z obličeje kápi a pozorně se rozhlédla kolem.
"Nepříjemnou, madame Belatrix,"zamumlala Victorie a snažila se jí zahlédnout za opěradlem vysokého křesla.
"Posaďte se!"vyzvala ji Belatrix a ukázala na druhé křeslo blízko ohně.
Victorie jí poslechla a posadila se.
Summer Tannerová se postavila za ní jako její tělesná stráž a bedlivě pozorovala vše kolem, jestli snad její paní nehrozí nějaké nebezpečí.
"A vy, Yaxley, nás teď nechte o samotě!"sykla k muži, stojícímu nevrle kousek od ní.
"Tohle je můj dům, Belatrix, a vy v něm nebudete rozkazovat!"ohradil se dotčeně.
Lastrangerová nadzvedla obočí a pobaveně se na něj podívala. V příští chvíli už na něj mířila hůlkou.
"Vy si opravdu se mnou chcete zahrávat, Yaxley? Se mnou? Nejvěrnější služebnicí Pána Zla?"
Yaxley bezděčně o krok odstoupil.
Belatrix se tvářila natolik nebezpečně, že nakonec, velmi neochotně, opustil místnost. Cestou ho slyšely mumlat nesrozumitelné nadávky a než za sebou zavřel dveře, vrhl trpký pohled na Victorii, která tuto scény bez většího zájmu sledovala. Jakmile za ním cvakla klika, obrátila svou pozornost na nenápadného muže, kterého si nyní mávnutím ruky přivolala Belatrix blíž.
"Madame Ewellový. Seznamte se. Tohle je…"
"Edward O'Brian,"doplnila ji Victoria.
"Už jsme měli tu čest,"zamumlala a bedlivě si ho prohlížela.
O'Brian k ní přistoupil a lehce jí políbil ruku.
"Madame Ewellová,"zamumlal.
Victoria se nepříjemně usmála.
"Proč mě neudivuje, že vás tady vidím,"poznamenala polohlasem.
Summer, která stále postávala vedle své paní neklidně přešlápla, ale nikdo si toho nevšiml.
"Pan O'Brian je velmi schopný kouzelník. Jeho rodiny má velmi starý rodokmen spjatý dokonce i s naší rodinou,"řekla hrdě Belatrix.
"O tom nepochybuji, má paní. Ovšem jak vím, chybělo jen málo, a vaše rodina byla…znečištěna. Nemýlím se?" zeptala pohrdavě.
Belatrix se ve svém křesle nebezpečně napřímila.
"Ach…vy jistě myslíte tu neblahou záležitost s vaší…smím tu zrádkyni stále nazývat vaší sestrou?"zeptal se s nakrčeným obočím.
Victorii se nenávistně zablesklo v očích při zmínce o její sestře, která podle jejich vlastních slov pošpinila jejich rodinu, když se rozhodla pomáhat těm ubožákům. Přesto však jen mávla rukou.
"Jakou záležitost?"ozvala se podezřívavě Belatrix.
O'Brian se ledabyle usmál.
"Nicol Ewellová pocházela z velmi staré a vlivné kouzelnické rodiny. A ke všemu byla - samozřejmě díky své čisté krvi - velmi nadaná. Sice, na rozdíl tady od Victorie, nepatřila do Zmijozelu, nýbrž do Havraspáru, přesto ještě v šestém ročníku jsem ji považoval za vhodnou partnerku. Ovšem - naštěstí pro mě - mě velmi hrubě odmítla. A já měl alespoň čas zjistit, že je to jen malá špinavá krvezrádkyně. Na rozdíl od její sestry,"pokývl uznale hlavou směrem k Victorii.
Belatrix, která nyní pochopila, že O'Brian neudělal nic, co by se vymykalo povinnostem čistokrevných kouzelníků, si nyní znuděně odkašlala a chystala se přejít k hlavnímu důvodu této schůzky.
"Tak jako tak, Edward je velmi schopný čaroděj a Pán Zla si přeje, aby nyní vedl na ministerstvu pátrání po TOM chlapci a měl při tom volnou ruku,"vysvětlila Belatrix naoko nevzrušeně, ale bylo na ní vidět, že při jakékoliv zmínce o Harrym Potterovi touží být tou, kdo ho chytí a předá Pánovi Zla.
Victoria se zhluboka nadechla.
"Pokud si to náš pán přeje,"přikývla,"není pro mě žádný problém mu opatřit nějaké slušné a vysoké postavení na ministerstvu. Ovšem, alespoň ze začátku, ho chci mít pod dohledem."usmála se afektovaně.
O'Brian se na ni zlostně zadíval.
"Nepotřebuji dozor. Pán Zla si mě vybral."
"O tom nepochybuji, přesto však…,"než stačila dokončit větu, O'Brian k ní dvěma dlouhými kroky přiskočil - Summer při tom varovně vytáhla hůlku - vyhrnul si rukáv a strčil jí předloktí před oči.
Victoria překvapeně zamrkala a zahleděla se na znamení zla.
"ON si mě vybral. Na rozdíl od tebe,"sykl jedovatě.
Chystala se něco odpovědět na svou obranu, ale v té chvíli se odněkud ozvala hlasitá rána a křik.
Brianovi jeho vlastní plán zněl velmi jednoduše. Realizace však byla o dost těší.
Dostat se ze sklepa nebylo nic složité, ovšem to, co následovalo potom, už jednoduché rozhodně nebylo.
Když tvrdil, že zneškodní stráže, počítal Brian s tím, že budou maximálně dva.
Jenže jakmile potichu vyhlédl na chodbu, vedoucí do hlavní haly zjistil, že tam pochodují čtyři lapkové a oni měli jen jednu jedinou hůlku.
V té chvíli ho poprvé napadlo, jak vlastně byl jeho plán pošetilý.
Ale couvnout už nemohl.
Natáhl hůlku a vyslal omračující zaklínadlo.
Sotva se jeden z lapků zhroutil k zemi, zbylí tři si uvědomili, že je něco v nepořádku a vytáhli vlastní hůlky.
"K zemi!"zaječel na ostatní a sám se schoulil ve chvíli, kdy jim nad hlavou proletělo několik zelených paprsků.
Ozvala se obrovská rána a kousek zdi, kterého zasáhly naráz tři smrtelné kletby, vybuchl.
Všude po zemi se válely zbytky sutin a ve vzduchu se vznášel prach a kouř.
V tomhle zmatku najednou Bradley přikrčeně vyběhl, srazil k zemi dva lapky a sebral jim hůlky.
Třetí z nich se vydal na útěk.
Nikdo se neodvážil věřit vlastnímu štěstí. Pár sekund tam jen zaraženě postávali, než se Jasmine vzpamatovala a zařvala: "Utíkejte."
Daly se do běhu tam, kde tušily východ.
Pak ale uslyšeli ledový hlas.
"Avada kedavra!"
Žádné komentáře:
Okomentovat