Druhá kapitola velmi podařené povídky od Katherine. Doufám, že si ji přečtete a hlavně okomentujete.
Všude kolem byla tma a chlad, který mu pronikal až do morku kostí.
Někde v dálce bylo slyšet tiché kapání vody a v nose ho štípal nepříjemný zápach plísně.
Jeremy pevně stiskl víčka. Bál se, co by spatřil, kdyby je otevřel.
Nemusel dlouho uvažovat, aby přišel na to, co se stalo.
ONI to zjistili.
Přišli na to, že pomohl tomu kouzelníkovi z mudlovské rodiny s útěkem a počíhali si na něj na chodbách hradu. Teď už zbývala jen jedna otázka. Bylo jeho provinění natolik hrozné, aby za něj skončil v Azkabanu?
Neodvážil se to zjistit.
Přál si usnout a už na nic nemyslet.
Jenže to bylo nemožné.
Ležel tady na tvrdé zemi, nevěděl, kde je. Nevěděl, co s ním bude.
A nevěděl, jestli tohle nejsou poslední chvíle jeho krátkého života.
Strach ho svíral a jen velmi neochotně mu dovolil se nadechnout.
Najednou uslyšel pomalé kroky a pak se jeho krku dotkla studená ruka.
Okamžitě si vzpomněl na své setkání s mozkomory ve druhém ročníku, když hlídali hrad po útěku Siriuse Blacka.
Viděl je pouze z dálky a z bezpečí havraspárské věže.
Přesto však z nich šel i na tu vzdálenost strach a hrůza.
Před očima mu prolétly jejich ruce.
Dlouhé, chladné a strupovité.
Jsou to snad oni, kdo mu kontrolují tep? Mají to mozkomorové zapotřebí?
Je opravdu zavřený v Azkabanu? A nenaklání se zrovna nad ním ve snaze věnovat mu jejich hrůzostrašný polibek?
Při té představě opět na krátký čas ztratil vědomí.
Pak ale uslyšel hlas.
Nevěděl, jestli mozkomorové dokážou mluvit, tak jako tak, tohle byl ale rozhodně lidský hlas.
Měkký, milý a vystrašený hlas jakési ženy.
"Žije?"zeptala se přiškrceně.
"Vypadá to, že ano,"odpověděl jí jakýsi muž konejšivě.
"A co na tom záleží. Raději ať zůstane tak jak je. Alespoň se nám nebude plést pod nohy, až…,"ozval se další mužský hlas otráveně, byl však přerušen.
"Briane. To nemyslíš vážně. Ten chlapec mohl být mrtvý. Je to ještě dítě. Vůbec bych se nedivila, kdyby stále chodil do Bradavic,"vyjekla žena šokovaně a pobouřeně.
"Já vím, já vím, Jasmine,"omlouval se spěšně muž - Jeremy teď už věděl, jak se jmenuje, ale nebylo mu to nic platné.
"Jen mi stále není jasné, co tady dělá? Co mohl provést? Takový kluk…"
"Myslíte si, že někoho zabil?"
"Proboha, Bradley! Na co myslíš? On nevypadá jako vrah!"namítla roztřeseně Jasmine.
"Navíc, pokud by zabil nějakého smrtijeda, byl by už zašitý v Azkabanu, ne-li mrtvý. A jestli zabil někoho jiného…No přiznejme si, že to by spíš ocenili, než aby ho zavřeli tady. Já si osobně myslím, že udělal nějaký menší přestupek, ovšem i přes to je pěkně namíchl. Třeba nakopal Snapea do zadku. Za to bych mu poblahopřál,"zasmál se Brian.
"To byste nebyl jediný,"ozval se potichu Jeremy.
Jasmite tiše vyjekla.
Otevřel oči a s překvapením zjistil, že mu doprostřed obličeje míří hůlka.
"Briane! Přestanň! To nevidíš, jak je vystrašený?"křikla rozzlobeně Jasmine a mateřsky ho pohladil po vlasech.
"No jo. No jo,"zamumlal uraženě Brian.
Ten druhý muž, Bradley, se mezitím k němu sklonil.
"Jak se jmenuješ?"
Jeremy byl už dost starý na to, aby nevykládal každému na potkání své jméno.
Ale taky věděl, že je v pořádném maléru, a že horší už to snad být nemůže.
"Jeremy,"zašeptal potichu a nejistě se podíval na Briana, který si stále pohrával s hůlkou, připravený k útoku, pokud by to považoval za vhodné.
V té chvíli ho něco napadlo. Zašátral v kapsách a poté i kolem sebe.
"Kde je moje hůlka?"zeptal se zděšeně.
Bradley se rozesmál.
"To sis vážně myslel, že ti ji nechají? Nejspíš už ji přelomily vejpůl."
"Ale on ji má!"namítl Jeremy a kývl hlavou směrem k Brianovi.
Ten se nepěkně zašklebil.
"Jasně. Ty pitomé lapky, co nás chytili, ani ve snu nenapadlo, že bych mohl mít dvě. Tohle jsem měl schovanou v botě. A právě tohle je klíč k našemu útěku, který plánujeme,"poznamenal a nebezpečně se na něj podíval.
"Ne, ne, bratříčku. Ty ten útěk plánuješ. Já a Jasmine jen ze zoufalství souhlasíme,"podotkl Bradley hořce.
Brian se na něj zaškaredil a chystal se začít hádku, jenže ho přerušila Jasmine, která se mezi ně tvrdě postavila a šlehla po nich nebezpečným pohledem.
Oba muži rázem utichli.
Teď, když už měl Jeremy alespoň trochu čas se rozkoukat, všiml si, že jsou si všichni tři neskutečně podobní.
Měli stejně velké šedé oči, rovná nos a špinavě blond rozcuchané vlasy.
Nejen, že Brian a Bradley museli být bratři, Jasmine musela být nutně jejich sestra.
A čím víc se díval, tím víc měl pocit, že už jí někde viděl.
"Poslyšte," zeptal se znenadání a pohlédl ji do očí.
"Neznáme se odněkud?"
Jasmine pokrčila ledabyle rameny.
"To je dost možné. Loni jsem dokončila sedmý ročník v Bradavicích. Možná jsi mě zahlédl."
Jeremy přikývl.
Z toho pochopil, že jí muselo být kolem osmnácti devatenácti. Nemohla být o moc starší než on. Ale rozhodně tak nevypadala.
Měla pohublou tvář a potrhané oblečení.
Celkově vypadala dost strhaně a unaveně, přesto však mu bylo jasné, že kdysi musela být velice krásná.
Její dva sourozence nepoznával.
Museli být oba starší, protože je v Bradavicích nikdy nezahlédl.
Odhadoval, že jim musí být kolem dvaceti pěti.
"Co na nás tak vejráš?"vyjel na něj podezřívavě Brian a stiskl svou hůlku.
V té chvíli si Jeremy uvědomil, že na ně celou dobu tupě hleděl.
"N-nic,"odpověděl rychle a hned sklopil pohled.
"Proč tady vůbec jsi? Co jsi provedl?"zeptal se ho o něco jemněji Bradley a varovně se na svého bratra podíval.
"Pomohl jsem utéct jednomu hledanému kouzelníkovi. A kde to vlastně je, to tady?"zeptal se Jeremy a rozhlédl se kolem, jako by snad někde mohl spatřit vysvětlení.
Jasmine si povzdechla.
"Ve sklepě Yaxleyho sídla. To je jeden ze smrtijedů,"dodala, když si všimla jeho zmateného výrazu.
Jeremy zbledl jako stěna.
Smrtijed. Co s ním ale bude?
"A-a za co jste tady vy?"zeptal se, aby odvedl své myšlenky jinam.
"Jsme z mudlovské rodiny. Odmítli jsme se dostavit na ministerstvo a odevzdat své hůlky. Nehodlali jsme poslouchat obvinění, že jsme je ukradli nějakému kouzelníkovi, a že jsme jen obyčejní podvodníci. Na to máme svou hrdost. Raději jsme se dali na útěk. Jenže před dvěma dny jsme narazili na bandu lapků. Pokoušeli jsme se jim vzdorovat, ale bylo jich příliš. Tak jsme skončili tady,"odpověděl mu Bradley a zatvářil se kysele.
"Naštěstí máme plán,"usmál se Brian a mávl svou hůlkou.
"A ty si myslíš, že tě jedna hůlka zachrání?"ozval se chraplavý a pobavený hlas vycházející z rohu místnosti.
Jeremy poplašeně nadskočil. Vůbec neměl tušení, že je s nimi v místnosti někdo další.
Zadíval se do temného kouta a spatřil skrčenou siluetu muže.
Tmavé vlasy měl slepené něčím, co byla nejspíš jeho vlastní krev.
Všude po obličeji měl plno nateklých a temně fialových podlitin. Spodní ret měl napuchlý a celý červený.
Celkově vypadal, jako by si na něm někdo nedávno vylil zlost.
"Zavři hubu,"zavrčel na něj Brian"já tady na rozdíl od tebe nehodlám shnít."
Muž se jen ironicky usmál.
"A jaký je rozdíl mezi tím, co je tady, a co je venku?"podotkl tiše, ale Brian ho naštěstí neslyšel, nebo to alespoň předstíral.
"To je Lovec"zašeptala Jasmien Jeremymu do ucha.
"Kdo?"
"Lovec. Jeho pravé jméno neznám. Slyšel jsi někdy o Nicol Ewellové?"
Jeremy přikývl.
Četl o jejím dopadení v Denním Věštci. Ministerstvo na to bylo velmi pyšné. A taky slyšel o její sestře Victorii. Podle všeho to byla velmi nebezpečná a zrádná čarodějka.
"Patřil k ní. Byl jeden z jejich tří společníků. Ti zbylí dva už jsou mrtví, ale jeho se podařilo chytit teprve nedávno. Teď se rozhoduje, co s ním bude dál. Nejspíš ho dají do Azkabanu. Nebo zabijí. Ta druhá možnost je podle mého názoru pro něj milosrdnější,"povzdechla si Jasmine.
Jeremy se nyní na Lovce zadíval s úctou a soucitem.
"Takže,"ozval se najednou důležitě Brian.
"Myslím, že máme nejvyšší čas, abychom upláchli. Připravení? Prostě se jen držte mě. Plán je jednoduchý. Stráže, které nás hlídají, nemají ani ponětí, že mám hůlku. Já tedy odemknu dveře, zezadu je zlikviduji a pak se ve vší tichosti musíme dostat za hranice Yaxleyho sídla…No a pak už bude hračka se přemístit,"vysvětlil všem.
"Hlavně žádné zmatky a hluk, ať nás neprozradíme!"podíval se na všechny a zvlášť dlouho spočinul varovným pohledem na Jeremym a Lovci, který se tomu stále nevesele usmíval, přesto však vstal připravený k odchodu.
"Připraveni? Jdeme na to."
Jeremy se třásl po celém těle. Nedokázal si představit, jak by takovýto bláznivý plán vůbec mohl vyjít.
A nebyl jediný.
Jasmine hlasitě polkla a Bradley se kousl do rtu.
Pouze Lovec, evidentně smířený s tím, že v nejbližší chvíli zemře, a Brian, přesvědčený o svém úspěchu, se tvářili klidně, když se vlhkým sklepem nesl rozhodnutý hlas.
"Alohomora."
A těžké kovové dveře se neochotně otevřely.
Žádné komentáře:
Okomentovat