Mahoutokoro

Mahoutokoro, v japonštině 魔法処マホウトコロ (správnější přepis by patrně byl Mahōtokoro ze slov mahō - magie, čarodějnictví, a tokoro - úřad, instituce, místo, tedy v podstatě "magická instituce"), je japonská kouzelnická škola, která stojí na nejvyšším místě sopečného ostrova Minami Iwo Jima (Jižní Iwo Jima, ve skutečnosti by měl být oficiální název Minami Iōtō) v jižním Japonsku. Má nejméně studentů z jedenácti hlavních kouzelnických škol, zato by mohlo jít o jednu z nejstarších, má skvělou pověst co do působivé akademické zdatnosti a co do znamenitých famfrpálových výkonů.

Sídlí v honosném a nádherném paláci z bílého a nažloutlého nefritu, který připomíná japonskou pagodu, jaké se obvykle stavěly mezi 6. a 12. stoletím krátce před rozšířením buddhismu do Japonska, ale také obranné vojenské pevnosti z pozdější doby, které se postupně vyvinuly v okázalé paláce pro nejvyšší šlechtu. A jeho umístění z něj dělá typický horský hrad, nejběžnější typ japonského hradu. Což značí, že ho nejspíš postavili kdysi dávno, protože má být prastarý, a postupně přestavěli, až se někdy během 16. století dostal do současné podoby. Přičemž ani ten ani ostrov neobývají žádní mudlové.

zdroj

Není jasné, zda přijímá studenty pouze z Japonska. Je to jediná zmíněná asijská kouzelnická škola, nicméně má mít docela málo studentů, mohou existovat další školy, menší a nekontrolované vládami, nebo může existovat silná tradice domácí výuky. Rozhodně však v Mahoutokoro studoval každý člen japonského národního famfrpálového mužstva Toyohashi Tengu. Ti připisují své schopnosti vyčerpávajícímu školnímu tréninku, při němž létají i v bouřích nad divokým mořem, což je nutí velmi bystřit smysly, protože musí hlídat nejen míče a povětrnostní podmínky, ale i letadla z mudlovské letecké základny na vedlejším ostrově.

Vlastně není vyloučena jistá míra izolovanosti, alespoň v minulosti, i s ohledem na to, že famfrpál se do Japonska dostal až před pár staletími víceméně náhodou. Skupina nerozumných bradavických studentů se snažila obletět planetu na naprosto nedostatečných košťatech a vítr je smetl z kurzu. Naštěstí je zachránili zaměstnanci Mahoutokora, kteří tehdy sledovali pohyby planet, a nějakou dobu je nechali ve škole, aby naučili své japonské protějšky základy famfrpálu. Čehož začali Britové trpce litovat. Protože japonští kouzelníci si hru velice rychle osvojili a porazili Velkou Británii v mistrovství světa ve famfrpálu, když začali cvičit i ve špatném počasí a častých bouřích.

V Mahoutokoru je však poměrně náročné nejen cvičení famfrpálu, nýbrž studium celkově. A hlavně jsou tam na první pohled viditelné úspěchy i selhání. Začíná se v sedmi letech, ovšem nejmladší děti každý den nosí do školy a zase domů hejno obřích buřňáčků. Teprve od jedenácti bydlí studenti přímo ve škole a studují alespoň do sedmnácti (protože minimálně jednou se student Mahoutokora účastnil Turnaje kouzelnických škol v lektvarech - kde už prohrál proti studentovi Bradavic - a tam se vyžaduje alespoň 17 let pro všechny soutěžící). 

Hned na začátku studia dostanou očarované hábity, které rostou spolu s nimi a mění barvu tak, jak dotyčný získává zkušenosti. Pro začátečníky jsou světle růžové (v Japonsku barva spojovaná s mládím a také na začátku školního roku v oblasti, kde Mahoutokoro stojí, růžově kvetou třešně), a postupně se mění, až lze dosáhnout na zlatou při získání nejlepších známek ve všech předmětech (symbol slunce, bohů síly a shovívavosti, známka slávy a prestiže). A naopak, pokud by se student věnoval černé magii, porušil japonský kouzelnický etický kodex nebo mezinárodní zákon o utajení kouzel, jeho hábit by se přebarvil na bílo, což je obrovská hanba. Okamžitě by ho vyloučili a podle závažnosti přestupku by ho čekal i soud. 

Tuto typickou uniformu pak doplňují ještě špičaté klobouky, když studenti létají na buřňáčcích, a samozřejmě kouzelnické hůlky. V Japonsku si obzvláště cení hůlek z třešňového dřeva a ty, kdo je vlastní a ovládají, drží v nejvyšší úctě.