Domácí skřítek

zdroj

Domácí skřítci (house-elves nebo jen elves) jsou kouzelní tvorové, kteří jsou naprosto oddaní jejich pánovi. S největší pravděpodobností patří do kategorie osob, ačkoli tam oficiálně nebyli zařazeni. I přesto, že v originále se zvou "elfové", nemají nic společného s elfy typicky vyobrazovanými ve fantasy. Jsou vysocí 60 - 90 cm, mají hubené ruce a nohy, příliš velkou hlavu a oči různé barvy, špičaté netopýří uši, pisklavý hlas a obvykle žádné vlasy. Není ani vyloučeno, že používají nebo používali i vlastní jazyk, protože ani ti britští nemluví dokonalou angličtinou. Podle testů W.O.M.B.A.T., testů základní kouzelnické úrovně přístupných mudlům, je také možné, že se průměrně dožívají 200 let, nemůže jim být nařízeno, aby se zabili, a množí se jen zřídka se souhlasem pána.

A jak už jsem řekla, nemají nic společného s fantastickými elfy. Příbuzní jsou spíš s Yumby, což je africký druh skřítků, německými lesními mužíčky (Erklings), a možná i britskými šotky (Imps). Není přitom dále vyloučeno, že v jistém smyslu i s lidmi - je totiž možné, aby měl člověk a skřítek živého potomka. Jeden ze studentů Havraspáru například pokládal profesora Kratiknota za částečného skřítka (ve skutečnosti je částečný skřet), a ve filmu Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny zase vystupovala poloviční skřítka Irma Dugardová. U takových ale není známo, kolik toho po skřítcích dědí. Irma například byla malého vzrůstu, měla vysoký hlas a omezené schopnosti, ale vzhledem k jejímu krátkému výstupu a brzké smrti není možné určit, co na to mělo vliv.

Nejvíc ze všeho ale skřítky definuje jejich zvláštní postavení v kouzelnické společnosti. Ne ani tak, že vyrábějí oblíbené skřítčí víno. To fakt, že slouží bez nároku na odměnu kouzelníkům a čarodějkám (ačkoli jsou spíše oddaní celému rodu a domu než přímo konkrétním jedincům), obvykle ve starých kouzelnických rodinách, nejčastěji na velkých panstvích, kde musí udělat vše, co jim pán přikáže, dokud nejsou propuštěni - dokud jim jejich pán nevěnuje oblečení. Což ve skutečnosti není tak docela služba, ale spíš otroctví.

Domácí skřítek musí poslechnout každý rozkaz svého pána. Někdy se mu může nelíbit, ale příkazy pána jsou nejvyšší zákon skřítků. A pokud se přece jen vzepře, musí se sám potrestat. Tedy jestliže se mu nepodaří najít v příkazu nějakou výkladovou kličku - například Krátura, ač nenáviděl Siriuse Blacka, musel ho poslouchat, když ho Sirius zdědil. Nemohl od něj tedy odejít. Až když na něj Sirius jednou naštvaně vykřikl, aby vypadl, zatímco myslel z kuchyně, Krátura si tento příkaz úmyslně vyložil jako vypadnout z domu, což mu umožnilo kontaktovat Narcissu Malfoyovou a Bellatrix Lestrangeovou, Siriusovy sestřenice. Nebo jakmile Kráturu zase po Siriusově smrti zdědil Harry Potter, přikázal mu v šestém díle sledovat Draca Malfoye, aby zjistil, co podezřelého provádí, a dal si záležet, aby Kráturovi zakázal jakýmkoli způsobem Draca kontaktovat. Krátura se přitom zcela zjevně snažil najít nějakou mezeru v příkazech, a když se mu to nepodařilo, stejně Harrymu hlásil jen běžné věci, jako že Draco chodí na vyučování a schází se s přáteli.

Takové chování je pro domácího skřítka totiž jediná možnost, jak se postavit na odpor, když se s ním špatně zachází. Tehdy skřítek obvykle pracuje jen natolik, aby se nedal označit za neposlušného, ale při jakékoli možnosti obejít příkazy neváhá. Nejsnazší způsob, jak zajistit naprostou oddanost skřítka, tedy je dobré zacházení. To bylo znát například, když Hermiona Grangerová přesvědčila v sedmém díle Harryho, aby byl na Kráturu hodnější, a když nakonec Harry projevil uznání nad Kráturovým oblíbencem Regulusem Blackem, začal mu Krátura sloužit rád.

Bohužel to není zrovna nejčastější postoj. Zejména v minulosti částečně kvůli jejich naprosté oddanosti byli skřítkové velmi zneužíváni, a i dnes jsou mnohými vnímáni jen jako sluhové bez pocitů a bez vlastních práv. Krátura například musel spát v pelechu pod bojlerem, který si sám vyrobil. Předtím ho Voldemort donutil vypít velmi nebezpečný lektvar, aby otestoval zabezpečení viteálu, a zanechal ho na místě zemřít. Nebo bez výčitek falešně obvinil domácí skřítku Hokey z vraždy. Nebo velmi známý příklad týrání skřítka byl třeba Dobby, k němuž se rodina Malfoyových chovala tak zle, že se rozhodl překonat vynucenou oddanost a překazit jim plány. A za zneužívání skřítčích služeb jde označit i to, že poté, co v šestém díle Horácio Křiklan dostal otrávenou medovinu, nechával každou další ochutnávat domácími skřítky (asi by je nenechal zemřít, jenže to ho neospravedlňuje).

zdroj

Skřítkové jsou vůbec tak svázaní se svými pány, že od nich nemohou odejít, dokud jim nedarují oblečení - aby to dali najevo, obvykle nosí oblečení vyrobené z nalezených předmětů jako povlak na polštář nebo hadry, které se rychle zašpiní... ale nevyperou je, aby ukázali, že nemají potřeby, pokud jim to není nakázáno. Také se budou mučit nebo se zmrzačí, pokud si myslí, že to pána potěší, nebo pokud cítí potřebu se potrestat. A vůbec propuštění je pro ně tím nejhorším trestem. Taková Winky byla zcela oddaná rodině Skrků, a když ji Barty Skrk propustil, naprosto se zhroutila, brala to jako zneuctění svých předků a dokonce propadla alkoholismu.

Bylo by tedy určitě poučné zabývat se tím, jací byli domácí skřítkové na úplném prapočátku a zda se na jejich psychice takto podepsala století zotročování a "vymývání mozků". I přes často děsivý život se totiž zdá, jako by byli rádi zotročeni. Kromě několika výjimek se urazí, když se jim jejich pán pokouší zaplatit, zajistit jim důchod, nebo je odměnit jinak než vlídností. Například když začala Hermiona schovávat oblečení v Nebelvírské věži ve snaze osvobodit bradavické skřítky, natolik se urazili, že všichni kromě Dobbyho odmítli věž uklízet na protest - což otevírá dvě další otázky: Nakolik byla autonomie domácích skřítků v Bradavicích větší, když mohli odmítnout uklízet, a nakolik mohla Hermiona tyto skřítky osvobodit, když nebyla jejich paní, jen studentkou v instituci, jíž sloužili. Tedy kdo všechno může propustit rodinného domácího skřítka. Ale samozřejmě se těmito otázkami nikdo nezabýval, neboť většinu kouzelníků to nijak neznepokojuje.

Existuje ovšem určité nebezpečí ve věrnosti zajištěné nátlakem, a toho si jsou kouzelníci vědomi. Krátura například kvůli nenávisti vůči Siriusovi našel možnost, jak aktivně pomoci v jeho zradě Bellatrix a Narcisse - ačkoli to pro něj nejspíš nebylo tak těžké, protože obě byly rozené Blackové a tedy součást "jeho" rodiny. Jak je tedy vidět, rozkol minimálně v rodině s domácím skřítkem může být nebezpečný, pokud je skřítek schopen plnit rozkazy jedné části v rozporu se zájmy té druhé podle toho, jak se k němu kdo chová nebo jak kdo naplňuje jeho představu ideálního pána. A ta nemusí kouzelníkovi ani zcela dávat smysl. Velmi zvláštní zvyk, který na toto chování a překroucení skřítčího vědomí poukazuje, je, že Blackové už dlouhá léta měli domácí skřítky, přičemž když byli příliš staří, aby unesli podnos s čajem, jim setli hlavu, vycpali ji a pověsili na zeď na schodišti - což jejich skřítkové považovali za nejvyšší poctu.

Na druhou stranu by bylo nespravedlivé tvrdit, že se všemi domácími skřítky se zachází vyloženě zle. Někteří jejich páni je mají upřímně rádi a starají se o ně, jiní je vnímají jako domácí mazlíčky a panenky a odměňují je za jejich službu. Sice i tak často neberou na vědomí jejich vlastní osobnost, ovšem je to pořád lepší než týrání. Například Hepziba Smithová se svou skřítkou Hokey ráda debatovala a víc než jako otroka ji brala jako služebnou a společnici. A ještě jiné, poněkud formálnější postavení, pak mají skřítci v institucích jako Nemocnice U Svatého Munga, Kouzelnický kongres Spojených států a Bradavice

zdroj

Vůbec skřítkové v Bradavicích jsou zvláštní kapitola. Přestože jich tam žije už po staletí velké množství, Harry, Ron Weasley a Hermiona jejich přítomnost zjistili až ve čtvrtém ročníku, když jim o nich řekl skoro bezhlavý Nick. Ten i vysvětlil, že tam pracují mimo dohled studentů a že to považují za znak dobrého skřítka, když vykoná svou práci, aniž by si ho kdo všiml. A nejspíš jim ani nikdo ze studentů nic neporoučel, ani s nimi neinteragoval, s výjimkou těch, kdo se vkrádali do kuchyně, kde jim skřítkové vždy podstrojovali pamlsky.

Pracují totiž hlavně v kuchyni, kde připravují hostiny pro celou školu a kam by studenti neměli chodit, stěhují kufry z a do pokojů studentů, přes noc uklízí společenské prostory a nejspíš i další prostory hradu. Nosí tógy z čajových ubrousků s razítkem Bradavic a do školy je přivedla už Helga z Mrzimoru, aby se ujistila, že budou mít bezpečné pracoviště. A minimálně ona a Albus Brumbál s nimi zacházeli dobře, takže jim byli upřímně věrní. A Brumbál se ani nebránil změně systému domácích skřítků. Když ho přišli žádat o práci Dobby a Winky, ochotně jim přislíbil plat a dovolenou. S Dobbym se nakonec dohodl na galeonu týdně, ačkoli mu nabízel i víc, akorát Winky plat odmítla a nakonec stejně většinu času strávila schovaná s lahví a hlubokým žalem po Skrkových. Nakonec se do Bradavic uchýlil i samotný Krátura a věrnost skřítků škole lze vidět třeba v jejich nečekaném vrhnutí se do bitvy o Bradavice, kde bojovali noži a sekáčky proti smrtijedům právě pod jeho velením.

Což je vhodná chvíle, kdy poukázat na velice přehlížené schopnosti domácích skřítků. Nejsou totiž tak úplně bezbranní, a kdyby jim jejich oddanost nebránila povstat proti jejich pánům, nejspíš by nebylo možné je dále zotročovat. Skřítkové totiž mají vlastní druh bezhůlkové magie, která je nečekaně velmi mocná.

Mohou se přemisťovat - i tam, kam to nedokáží kouzelníci, a nejspíš neexistuje způsob, jak jim v tom zabránit (opět jen kromě přímého příkazu). Jako ukázka této moci slouží opět Krátura, jenž se přemístil z Voldemortovy jeskyně chráněné extrémně černou magií, již neprolomil ani Brumbál. Snadno se přemisťují i ve skupinách.

zdroj

Ovládají kouzla - často uklízecí a jiná domácká kouzla pro práci, ale i jiná. Jsou třeba schopni přemoci kouzelníky v souboji. Dobby například ve druhém díle kouzlem odhodil Luciuse Malfoye, když se pokusil napadnout Harryho, nebo v sedmém díle odzbrojil Narcissu. A není jim úplně neznámá ani velice mocná či rovnou černá magie, kterou dokáží provozovat i tam, kde je to znemožněno kouzelníkům. Dobby například uzamkl ve druhém díle vchod na nástupiště 9 a 3/4 a očaroval potlouk, který přiměl honit Harryho po hřišti během famfrpálového zápasu. Winky k sobě zase magicky připoutala Bartyho Skrka Jr. a toto pouto se i přes jeho velkou snahu zpřetrhalo teprve poté, co Winky omylem omráčili. A i když k provozování magie hůlky nepotřebují (a ani je používat nesmějí, když byl zaveden zákaz používání hůlek kouzelnickými bytostmi), mají potenciál jimi vládnout a nejspíš by to značně jejich moc zvýšilo. Místo toho kouzlí lusknutím prstů a nepotřebují ani vyslovovat zaklínadla. Stačí jim pouhá síla vůle a nejspíš ani o konkrétní zaklínadla nejde. Ačkoli i těch jsou schopni - ve druhém díle se Dobby pokusil zabránit Harryho cestě do Bradavic tak, že pokazil večírek Dursleyových vznášejícím se dortem. Toto kouzlo přitom ministerstvo identifikovalo jako vznášecí a mělo za to, že ho vyslal Harry. Nebo ve čtvrtém díle ministerstvo obvinilo Winky, že vyvolala Voldemortovo znamení zla, a nikdo neprotestoval, že by toho neměla být schopná. Vůbec limit magických schopností skřítků není znám a ani kouzelníci s hůlkou nezvládnou jejich kouzla prolomit.

Jak už jsem ale naznačila, kromě každodenních úkolů v domácnosti skřítkové musí k takovému užití magie žádat svolení, a jednají-li bez svolení, musí se potrestat. Což je zásadní důvod, proč jsou podceňovaní, proč nemohou použít kouzla proti svým pánům, proč mají pověst slabochů a proč je možné je v tak velkém měřítku zneužívat. Ačkoli by mohli být velice nebezpeční.

Kromě zákazu používání kouzelných hůlek a jejich vlastnímu systému pravidel proto podléhají skřítčím zákonům a zvláštnímu poradci britského ministerstva kouzel. Existoval i Metodický pokyn pro zajištění blaha domácích skřítků, ale nikdo nevymáhal jeho dodržování. Až v současnosti byla zavedena další opatření, především díky práci Hermiony v odboru pro dohled nad kouzelnými tvory a následně odboru uplatňování kouzelnických zákonů.

Ačkoli svou snahu o zlepšení životní úrovně skřítků začala Hermiona už mnohem dříve ve čtvrtém ročníku, kdy ji pobouřil incident s propuštěním Winky, objev, že Bradavice obsluhují domácí skřítkové, a časté nelidské zacházení se skřítky. Založila proto studentský spolek SPOŽÚS - Společnost pro podporu občanské a životní úrovně skřítků, v angličtině S.P.E.W. a snažila se jejím prostřednictvím vydobýt pro skřítky práva.

Několik studentů se k ní přidalo za poplatek dva svrčky, ačkoli to často dělali jen proto, aby je přestala otravovat - třeba Neville Logbottom, Harryho a Rona zapsala razantně bez jejich souhlasu, a někteří s jejím postojem dokonce souhlasili nebo se o něj zajímali, ale buď nechtěli platit, nebo nebylo zmíněno, zda se k ní přihlásili. Fred a George Weasleyovi a někteří další jako Hagrid se zase odmítli přidat, protože věřili, že skřítkům se jejich postavení líbí, a většina považovala spolek za vtip. Hermiona se tak pokoušela rozdávat odznaky a shánět podpisy do petic, ale bez efektu, proto se nakonec pokusila osvobodit skřítky sama neslavným schováváním pletených čepiček a ponožek v Nebelvírské věži.

zdroj

Původně chtěla spolek nazvat Zastavte hanebné zneužívání našich bližních kouzelných tvorů a Kampaň za změnu jejich právního postavení, ale to neznělo dobře, takže se to stalo názvem jejich manifestu. A je obdivuhodné, že se svým úsilím nepřestala i přes nelibost i jejích jediných přátel. Třeba Ron se na začátku pokoušel Hermionu odradit shazováním její snahy. Třeba posměšně prohlásil, že by mohla rovnou založit i Společnost na ochranu ošklivých skřetů, ale Hermiona ho odbyla, že skřeti se na rozdíl od skřítků dokáží velmi dobře ochránit před kouzelníky sami.

Jména a podrobnosti o konkrétních domácích skřítcích však i přes tyto rozsáhlé informace máme jen u několika málo jedinců.

• Dobby

Skřítek, jenž dlouhá léta sloužil Malfoyovým, ale jejich přístup ho nakonec dohnal ke snaze překazit jim plány, varovat Harryho Pottera před vším, co se chystalo ve druhém díle, a na konci tohoto dílu se dočkal svobody, když Harry lstí přiměl Luciuse Malfoye, aby mu dal ponožku a propustil ho. O rok později nastoupil do bradavických kuchyní, kde ovšem zůstal prakticky jako svobodný skřítek s platem, a stal se přítelem Harryho i dalších studentů, kterým dál pomáhal. Například dal Harrymu žaberník, aby mohl splnit druhý úkol Turnaje tří kouzelnických škol, v šestém díle pro Harryho ochotně špehoval Draca Malfoye a v sedmém jemu, Ronovi, Hermioně, Lence Láskorádové, Deanu Thomasovi, Garricku Ollivanderovi a skřetovi Griphookovi zachránil život, když je dostal z panství Malfoyů, kde byli v zajetí, ačkoli ho to stálo život vlastní. Byl to tedy statečný, věrný skřítek, ochotný riskovat, a považoval se za dobrého, ačkoli ostatní skřítci nad jeho svobodou a požadavky ohrnovali nos.

• Winky

zdroj

Skřítka původně sloužící v rodině Skrkových. Barty Skrk ji ale propustil, když jí dal za úkol udržet pod kontrolou jeho syna, jehož potají osvobodil z Azkabanu, snažil se ho držet stranou pod vlivem kletby imperius a pod neviditelným pláštěm a pokusil se mu dopřát zábavu na mistrovství světa ve famfrpálu, kde ho Winky měla hlídat - jenomže omezovací kouzla, jež mladého Bartyho poutala, slábla, jemu se podařilo v nestřeženém okamžiku ukrást hůlku, vyvolat znamení zla, a když se Winky dostala pod palbu omračujících kouzel ministerských úředníků, takže ho už k sobě neudržela připoutaného, její pán se rozhodl ji potrestat (formálně to ovšem bylo za to, že měla v držení hůlku, kterou ukradl právě Barty). Společně s Dobbym pak odešla do Bradavic, ale nikdy se nevzpamatovala ze šoku způsobeného propuštěním ze služby u Skrkových, stala se alkoholičkou (na skřítka přitom působí i nejslabší alkohol) a nebylo zmíněno, jak se jí později v Bradavicích vedlo. Pouze v pátém díle se Dobby zmínil, že některé pletené oblečení od Hermiony schovává i pro ni.

• Krátura

Starý skřítek patřící rodu Blacků již od svého narození (Blackům sloužila už jeho matka), jimž byl fanaticky oddaný. Nejraději měl starou paní Walburgu Blackovou, která ovšem zemřela v roce 1985 jakožto poslední člověk z domu na Grimmauldově náměstí 12 a od té doby Krátura přijímal rozkazy od jejího panovačného portrétu, což nemálo přispělo k jeho vlastnímu pomatení. Také se tou dobou přestal o velký dům starat, zvláště, když už nebyl nikdo, pro koho by tak činil. Velice věrný byl i Regulusi Blackovi, jemuž byl zejména vděčný, že obětoval vlastní život, než aby ho nechal zemřít při pokusu získat Voldemortův viteál, a vyčítal si, že pak nebyl sám schopen viteál zničit. Naopak nenáviděl Regulusova bratra Siriuse, jemuž musel sloužit, když se Sirius vrátil na Grimmauldovo náměstí jakožto formálně poslední Black, a aktivně se podílel na jeho zradě a částečně tak i na jeho smrti, když se mu podařilo utéct za Siriusovými sestřenicemi. Tento jeho přístup se původně neměnil, ani když ho v šestém díle zdědil spolu s ostatním Siriusovým majetkem Harry. Sice musel Harryho poslouchat, ale snažil se plnit jeho příkazy tak málo, jak jen mohl, a opravdu věrným mu začal být až v sedmém díle, když Harry ocenil činy Reguluse a začal se sám ke Kráturovi chovat lépe. I Krátura navíc v průběhu sedmého dílu (buďto těsně před bitvou nebo poté, co byl dům na Grimmauldově náměstí definitivně opuštěn) odešel do Bradavic, kde vedl domácí skřítky v bitvě proti smrtijedům.

• Hokey

Patrně celkem přestárlá skřítka Hepziby Smithové, jež kromě služebné sloužila výstřední čarodějce i jako důvěrnice. Než zemřela stářím, obvinili ji z otravy její paní - dokonce si pamatovala, že jí nasypala do kakaa něco, co nakonec nebyl cukr, ale jed, což ovšem ministerstvo kouzel označilo za nehodu s tím, že je Hokey už nejspíš pomatená. Ve skutečnosti ale Hepzibu otrávil Tom Rjovol Raddle, aby jí mohl ukrást šálek Helgy z Mrzimoru a Zmijozelův medailon a kouzelně změnil Hokey paměť.

• Ve videohrách dále vystupovali slavný skřítek Hooky (i když nebylo řečeno, proč byl slavný), bradavický skřítek Pitts a skřítek Khannů, a dále bylo možné domácí skřítky spatřit ještě ve filmovém čtvrtém díle na mistrovství světa ve famfrpálu, kde v kempu projížděli v zelených a rudých šatech na lamách. 

zdroj

Podobné bytosti jako elfy, skřítky a další, kteří v domě provádí domácí práce a odejdou, když je odmění penězi nebo oblečením, jsou přitom častým motivem v evropském folklóru. Nejznámější příklad "reálných skřítků" je v anglicky mluvícím světě "brownie", malý tvor připomínající vílu, který pomáhá v domě výměnou za jídlo a pití (mléko, med a ovesnou kaši), ale navždy se rozloučí, když se mu zaplatí. I když podle některých legend se nerozloučí, ale začne škodit. Ve francouzských příbězích zase jde o farfadety, vrásčité trpaslíky s hnědou kůží, kteří chodí nazí nebo nosí špinavé hadry, pomáhají na farmách, plní úkoly, které ve dne neudělají lidští služebníci, a pokud jim pán dá oblečení k nahrazení jejich hadrů, odjdou - farfadetové mají být hrdí a urazit se, pokud někdo naznačí, že jejich oblečení potřebuje obměnit.