Vážení, objevila jsem jednu věc a musím se o ni podělit. Konkrétně jde o to, že Botnik Studios testovalo nový algoritmus pro předvídání textu a testovalo ho na několika známých dílech. Jedním z nich byl i Harry Potter, u kterého, jako u ostatních, to probíhalo tak, že si systém přečetl vydané knihy a na základě nich generoval vlastní "fanfikci". A je to taková bomba, že stojí za přečtení.
Jde tedy jen o jedna velice krátkou kapitolu a v originále je k sehnání například >>zde, ale nebojte, kdo neumíte anglicky, já vám ty čtyři krátké stránky přeložím. A pokusím se u toho nepadnout smíchy.
Jen malá poznámka - vím, že některé věty zní šroubovaně a potřebovaly by učesat, a také bych toho byla schopná, ale nechtěla jsem vás připravit o kouzlo co nejpřesnějšího překladu. Protože systém samozřejmě nebyl bez chyby a opravdu často tvořil věty poměrně nesmyslné, nebo neužíval nejlepší slovní spojení. Tím však celé dílo činil ještě vtipnějším.
Harry Potter a Obraz něčeho, co vypadalo jako velká hromada popela
Kapitola třináct
Ten pohledný
Pozemky hradu vrčely vlnou magicky zesíleného větru. Obloha venku byla obrovským černým stropem plným krve. Jedinými zvuky ženoucími se z Hagridovy boudy bylo pohrdlivé ječení jeho vlastního nábytku. Magie: to bylo něco, o čemž si Harry Potter myslel, že je velmi dobré.
Kožený lijavec šlehal Harryho ducha, když kráčel přes pozemky k hradu. Tam stál Ron a předváděl jakýsi druh šíleného stepu. Uviděl Harryho a okamžitě začal pojídat Hermioninu rodinu.
Ronovo Ronovské tričko bylo stejně špatné jako Ron sám.
"Pokud vy dva nemůžete šťastně dupat, budu agresivní," přiznala rozumná Hermiona.
"Co Ronova magie?" nabídl Ron. Podle Harryho byl Ron hlasitý, pomalý a měkký ptáček. Harry nerad přemýšlel o ptáčcích.
"Smrtijedi jsou na vrcholku hradu!" Ron zakňoural, chvěje se. Chystal se být pavouky. Prostě se chystal. Nebyl na to pyšný, ale věděl, že bude těžké nemít pavouky po celém těle poté, co bude vše řečeno a hotovo.
"Podívejte," řekla Hermiona. "V hradě jsou zjevně spousty smrtijedů. Pojďme si poslechnout jejich schůze."
Tři úplní přátelé se vrhli na odpočívadlo za dveřmi vedoucími na střechu hradu. Téměř je odkopali, ale čarodějky nešplhají. Ron se s palčivou bolestí podíval na kliku a poté na Hermionu.
"Myslím, že je zavřeno," oznámil.
"Zamčeno," řekl pan Schodiště, ošuměle oděný duch. Dívali se na dveře, křičeli, jak jsou zamčené, a žádali, aby byly nahrazeny malou koulí. Heslo bylo "HOVĚZÍ ŽENY", vykřikla Hermiona.
Harry, Ron a Hermiona tiše stáli za kruhem zle vypadajících smrtijedů.
"Myslím, že je v pořádku, jestli se ti líbím," řekl jeden smrtijed.
"Velice ti děkuji," odpověděl další. První smrtijed se důvěrně sklonil, aby ho políbil na tvář.
"Oh, výborně!" řekl druhý, když jeho přítel opět ustoupil. Všichni ostatní smrtijedi zdvořile zatleskali. Poté všichni věnovali pět minut procházení plánu, jak se zbavit Harryho magie.
Harry poznal, že přímo za ním stojí Voldemort. Pocítil velice přehnanou reakci. Harry si vyrval oči z hlavy a zahodil je do lesa. Voldemort nad Harrym, který v tu chvíli nemohl nic vidět, pozvedl obočí.
"Voldemorte, jsi velice špatný a zlý kouzelník," řekl Harry divoce. Hermiona povzbudivě kývla. Vysoký smrtijed na sobě měl tričko říkající 'Hermiona zapomněla jak se tančí', tudíž mu Hermiona vymáchala obličej v blátě.
Ron po Voldemortovi hodil hůlku a každý tleskal. Ron se usmál. Ron se pomalu natáhl pro svou hůlku.
"Ron je ten pohledný," zamumlal Harry, když neochotně sáhl po své. Vyslali jedno nebo dvě kouzla a ze smrtijedovy hlavy vystřelily proudy zeleného světla. Ron ucuknul.
"Teď už ne tak pohledný," pomyslel si Harry, když namočil Hermionu v pálivé omáčce. Nyní už byli smrtijedi mrtví a Harry byl hladovější než kdy dřív.
***
Velkou síň zaplnily neuvěřitelné sténající lustry a mohutný knihovník, jenž ozdobil umývadla knihami o kamenictví. Vybuchly hory myší. Z profesorky McGonagallové vypadlo několik dlouhých dýní. Brumbálovy vlasy uháněly vedle Hermiony, když Brumbál dorazil do školy.
Mrzimorské prase pulsovalo jako mohutný skokan volský. Brumbál se na něj usmál a položil mu ruku na hlavu:
"Teď jsi Hagrid."
"Jsme jediní lidé, na kterých záleží. Nikdy se nás nezbaví," řekli Harry, Hermiona a Ron sborem.
Podlaha hradu působila jako velká hromada magie. Dursleyovi nikdy v hradu nebyli a v Harrym Potterovi a Obrazu něčeho, co vypadalo jako velká hromada popela, ani neplánovali přijet. Harry se rozhlédl a padal z točitého schodiště po zbytek léta.
"Jsem Harry Potter," začal Harry ječet. "Černá magie by se měla bát, jé!"
***
Šílené, že? Ale myslím, že to celkem dává smysl. Vše začíná úžasnou atmosférou s ječícím nábytkem a Ronovou láskou k pavoukům, pak se děj přesouvá k velkému setkání ku příležitosti coming-outu páru smrtijedů, při kteréžto příležitosti se Harry a Ron velice svérázně utkali s Voldemortem, za což sklidili potlesk, a pak k velké oslavě, při které se docela zajímavě projevil knihovník, došlo k pasování nového Hagrida a Harry si zjevně užil zbytek léta bez Dursleyových. Jen je mi asi trochu líto Hermioniny rodiny... no, hlavně, že Harryho, Hermiony a Rona se nikdy nezbaví.
...dost, já už nemůžu!
Žádné komentáře:
Okomentovat